Princip ekvipotenciality

Verze z 4. 5. 2014, 12:02, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: ''Equipotentiality Principle''<ref name="modul">''Modul10.pdf''. Retrieved from: http://memory.biomed.cas.cz/332/www332_CZ/dokumenty/Modul10.pdf </ref>. Termín vytvoře…)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Equipotentiality Principle[1]. Termín vytvořený a představený psychologem Karlem Lashleyem. Jeden ze dvou principů (druhým je Princip vlivu objemu, The Mass Action Principle), do kterých shrnul 30 let svého bádání o mozku, paměti a učení se. Jde o myšlenku, že po odstranění jedné korové oblasti může jiná oblast kortexu nahradit funkci té odstraněné, tzn. že v konečném důsledku nezáleží na tom, kde je léze provedena.
Lashley tedy zastával názor, že kupříkladu paměťová stopa není v mozku lokalizována na jednom místě, ale že je distribuována ve více strukturách,a že příliš nezáleží na tom, kde je léze provedena, ale spíš, jak je toto poškození rozsáhlé (coz vyplývá z principu vlivu objemu).

Význam Lashleyho principů

  • Oba zmíněné Lashleyho principy vyvolávaly kontroverze již po svém uvedení.
  • Měly však svůj nezastupitelný význam pro další myšlenkový rozvoj koncepce
  • distribuovaného kódování paměti, mnohočetných paměťových systémů (multiple memories theory). Dnes víme, že v mnoha případech paměťových funkcí distribuce paměťových stop skutečně existuje, avšak na povaze konkrétních mozkových struktur přece jenom záleží.
    • Zajímavost: Lashley např. provedl lézi primární vizuální kůry (oblast V1) a následná neschopnost potkanů řešit úlohu rozlišování jasu (brightness discrimination) jej vedla k chybnému závěru, že tato korová oblast zodpovídá za tento typ učení[1].

Neuroplasticita

I když byla Lashleyho myšlenka ekvipotenciality lidského mozku vyslovena na základě zkoumání paměti, dá se aplikovat i na jiné mozkové funkce. Velice proto připomíná moderní pojem neuroplasticity. Je možné, že tento princip byl prvním krokem k překonání zažité představy, že mozek a jeho propojení je fixní, "pevně napojený". Neuroplasticita je funkce, schopnost mozku proměňovat a přestavovat sám sebe, a tímto způsobem například kompenzovat kognitivní nedostatky po vytvoření léze v určitém korovém centru (například v případě poškození řečových center nebo center pohybu)[2].

Zdroje

  1. 1,0 1,1 Modul10.pdf. Retrieved from: http://memory.biomed.cas.cz/332/www332_CZ/dokumenty/Modul10.pdf
  2. Doidge, N. (2011). Váš mozek se dokáže změnit. (1. Vyd.) Brno: Computer Press.