Otázky výchovně vzdělávacích cílů a jejich taxonomie. Obecné přístupy k učení. Druhy učení a jejich charakteristika. Kognitivní styly a styly učení. Školní sebepojetí a akademická účinnost žáků.

Učení a vyučování jsou promyšlené činnosti, které směřují k dosažení stanovených cílů. Cíle mají několik podob:

cíle, které jsou celostátní (rámcové vzdělávací programy)
cíle na úrovni školy (školní vzdělávací programy)
cíle na úrovni jednotlivých vyučovacích předmětů (co mají žáci znát a umět po absolvování předmětu)
cíle, které si stanovuje učitel (co hodlá se žáky dělat)

Cíle z hlediska učitelů

kvalitativní i kvantitativní změna u jednotlivých žáků, a to v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické
vybavit žáky širokým vzdělanostním základem
připravit žáky k profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění
vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci
rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat (respektovat práci druhých)
rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě
rozvíjet fyzické, duševní a sociální zdraví

Cíle z hlediska žáků

osvojit si probíranou látku
uspět u zkoušení
umět využít teoretické znalosti v praktickém životě
touha po poznání, vědění (motivace)

Typy cílů

kognitivní
afektivní
psychmotorické

Taxonomie kognitivních cílů

První taxonomii vytvořil tým B.Blooma. Rozlišil 6 základních kategorií cílů:

znalosti
pochopení
aplikace
analýza
syntéza
hodnocení

Dosažení vyšších úrovní předpokládá zvládnutí nižších úrovní.

Taxonomie afektivních cílů

Uspořádala požadované činnosti podle stupně jejich zvnitřňování žáky. Afektivní cíle se týkají emocí, postojů, hodnotové orientace, žádoucího chování.

přijímání (ochota vnímat podněty z okolí přijímat je)
reagování (projevovat v chování nové prvky jako výsledek novách zkušeností)
oceňování hodnot (projevovat zangažovanost v žádoucím směru)
integrování hodnot (integrovat nové hodnoty do dosavadního systému hodnot, změnit priority a preferovat žádoucí hodnoty)
zvnitřnění hodnot (nové hodnoty se staly trvalou součástí charakteru, člověk jedná v souladu s novými hodnotami)

Taxonomie psychomotorických cílů

imitace, nápodoba činnosti
manipulace, praktické provádění činnosti
zpřesňování činnosti
koordinování činnosti
zautomatizování činnosti

Druhy učení

Podle procesů, jichž se týká

senzorické
percepční
senzomotorické (pohybové dovednosti)
verbálně pojmové (řeč a myšlení)
emocionálně motivační
sociální (postoje, role, interpersonální vztahy)
vedoucí ke změně osobnosti (sebepojetí, systém hodnot)

Podle míry vědomého záměru

záměrné
nezáměrné (bezděčné)

Podle formy a postupu

vtiskováním
nápodobou
habituací
klasickým podmiňováním
operantním (instrumentálním) podmiňováním
poučováním
pokusem a omylem
na základě vhledu

Kognitivní styly

= Individuální způsob zpracování informací (jak vnímáme, myslíme a učíme se). Pojem zavedl Klein.

Podle dimenze přesnosti x přibližnosti (Bruner)

přesnost: setká-li se jedinec s problémem, odkládá tvorbu hypotézy do doby, než nashromáždí dostatek poznatků
přibližnost: jedinec si vytvoří hypotézu rychle, a když se neosvědčí, musí začít znovu

Podle závislosti x nezávislosti na poli (Witkin)

Lidé závislí na poli (globální) – tendence vnímat okolní prostředí jako celek (holistický), jednotlivé části pole splývají s pozadím
Lidé nezávislí na poli (analytický) – vnímají prvky okolního prostředí jako zřetelně oddělené, vnímají jejich charakteristické rysy, jsou schopni lépe strukturovat nejednoznačné komplexní situace

Podle uvážlivosti x impulsivnosti (Kagan)

impulsivní: rychle volí alternativu; rychlí, ale nepřesní jedinci
uvážliví: přemýšlí a zvažuje alternativy; pomalí, ale přesní jedinci

Podle vyrovnávání x zaostřování (Klein)

vyrovnávači (uhlazovači) – tendence přehlížet drobné rozdíly, nepřesný odhad, nevěnují pozornost detailům
zaostřovači – tendence zvýrazňovat drobné rozdíly, všímají si kontrastů

Konvergentní x divergentní styl (Hudson)

konvergentní – dobří ve shromažďování materiálů z různých zdrojů, jsou racionální a myslí logicky
divergentní – postupují při řešení více nápaditě, jsou flexibilní

Styly učení

= strategie (způsob) učení, které žákovi nejvíce vyhovují

Podle druhu motivace

studenti usilující o porozumění učivu (vnitřní motivace)
studenti se snahou o pamětní reprodukování učiva (vnější motivace – učí se ze strachu před špatnou známkou)
studenti usilující o nejlepší výkon (vnitřní i vnější motivace)

Podle Newba a Entwistla

povrchní (orientace na reprodukování učiva)
vypočítavý (orientace na výkon – být nejlepší)
hloubkový (orientace na smysl a význam učiva)

Zdroje

Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.