26. Interpretace dat

Úvod do problematiky

• někteří autoři považují za důležité rozlišení interpretace dat a prezentaci dat

• prezentace dat – popis třídění dat a jejich dalších analýz, komentáře tabulek, grafů a provedených operací ad.
• interpretace dat – výklad zjištěných výsledků (vysvětlení, co znamenají, co z nich vyplývá, jaké závěry a jaká opatření atd.)
• tyto dvě roviny práce s daty se ale v analýzách kvalitativních neodlučitelně prolínají

• u kvantitativních zkoumání je užitečné nejprve prezentovat výsledky a teprve potom vyslovit závěry, názory, přesvědčení atd.
• POZOR – vše zjištěné je jen jakási tendence, jistý náznak, možný trend a na žádné údaje (podpořené kvantitativním či kvalitativním přístupem) nelze přísahat, tvrdit, že to tak jednoznačně je
• pozor na chyby při interpretaci (statistické testování vztahů vychází z falzifikace a ze statistické indukce)
• stochastická zákonitost - vyjadřuje, že pravděpodobnost stojí v podstatě tohoto zákona, realita je pravděpodobná
• statistická souvislost – prokázána jen s jistou spolehlivostí

Interpretace

• způsob výkladu, pochopení, objasnění výsledků výzkumu
• přepis empirických dat do teoretického jazyka, vysvětlení dat, explanace
• porozumění nějakému empirickému materiálu, týká se dat, která jsou vyjádřena v podobě statistických tabulek, korelačních a jiných koeficientů
• všude, kde se setkáváme s interpretací, musíme počítat s rizikem chyb (musíme myslet na všechny možné zdroje chyb)

Hermeneutika

• z řeckého „herméneuein“ = vykládat, tlumočit, přeložit
• umění výkladu, interpretace a porozumění
• výzkum a studium interpretačních teorií a porozumění textu
• bývá spojována především s interpretováním biblických textů, ale dnes tvoří rámec interpretačních teorií a metod zabývajících se texty obecně
• podrobněji zde

Hermeneutický kruh

• částem mohu rozumět pouze z celku, avšak celek je mi přístupný jen skrze části
• ani celek ani jednotlivé části nemohou být tedy pochopeny zvlášť
• podrobněji zde

Psychologický aspekt interpretace dat

• zahrnuje proměnlivost, subjektivitu člověka a situace
• ovlivněn motivací a cílem
• dynamický proces, který interpretací nekončí
• zdůrazňuje zpětnou vazbu (ta má hodnotící charakter)
• vytváří prostor pro maximální využití dosažených výsledků opět na člověka a situaci

Interpretaci ovlivňuje

• osobnost respondenta – cílový soubor (výběr, reprezentativnost), brát v potaz odlišnosti (demografie, vývojová psychologie ad.)
• osobnost interpretujícího – subjektivita interpretace, zkreslení výsledků, očekávání výsledků, motivace, role hodnotitele, možnost neetického chování
• stres, prokrastinace – dbát na relaxaci, využívat introspekci, rozpoznat náznaky prokrastinace

Zpětná vazba

• nepostradatelná součást interpretace
• má hodnotící charakter
• je nutné vytvořit o ní zájem a využít ji jako motivační nástroj
• slouží s výsledky jako odměna pro respondenty
• velmi podstatně ovlivňuje pracovní klima a chuť do dalších průzkumů

Interpretační chyby

• nepravá korelace – nezahrnutý aspekt C ovlivňuje znak A i znak B a tím vytváří zdánlivou spojitost (nezahrnutá proměnná)
• vývojová sekvence – zdá se, že A ovlivňuje B, ale ve skutečnosti na A působí proměnná C, která není do šetření zahrnuta
• chybějící střední člen – vidíme působení A na B, ale už není patrné, že příčinou změn B není bezprostředně A. A nejprve působí na C, které nebylo zahrnuto do šetření, a teprve C působí na B (např. delikventi pocházejí z bohatých rodin, C=rodiče nemají na potomka čas, ten hledá náhradu vztahů v partě)
• dvojí příčina – na B nepůsobí pouze A, ale také proměnná C, která nebyla zahrnuta (př. na výsledcích studia se nepodílí pouze píle, ale také jeho okolí, které mu pomáhá)
• nezbytným krokem statistických analýz, je hledat pro zjištěné statistické souvislosti relevantní interpretace, jejich logická vysvětlení v souvislostech skutečnosti
• není adekvátní užívat pro deskripci hodnotící výrazy (např. necelých, téměř, nedosahuje ani 40% atp.)

Interpretační chyby, faktory ovlivňující analytický proces

Faktory, negativně ovlivňující analytický proces (Robson, 1993, in Hendl, 2005, s. 224):

1. Přetížení daty - člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat.
2. První dojem - první datové vstupy dělají větší dojem než pozdější.
3. Informační nedostupnost - informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost.
4. Pozitivní instance - existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují.
5. Interní konzistence - existuje tendence ignorovat překvapivou informaci.
6. Nestejná spolehlivost - nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé.
7. Scházející informace - tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost.
8. Revize hypotéz - dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost.
9. Přehnaná sebedůvěra - pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé.
10. Příčinnost současných jevů - pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené.
11. Fiktivní základ - pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem.
12. Výsledky opakované analýzy se často liší od původních.

Interpretace dat v kvalitativním výzkumu

"Kvalitativní analýza a interpretace je „systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy“ (Hendl, 2005, s. 223).

Analýzu a interpretaci kvalitativních dat, jejich vyhodnocení podle Hendla (2005) ztěžuje jejich nestrukturovaná podoba. Na druhou stranu však umožňují kontextuální pojetí informací.

Teoretické přístupy, které určují způsob analýzy, jsou dle Olecké a Ivanové dva: zakotvená teorie a hermeneutická interpretace.

Zakotvená teorie

• „empiricky zdůvodněná teorie“ (grounded theory)
• vyvinuta v 60. letech
• výzkumník je veden záměrem vytvořit teorii a hledá v textu výskyt relevantního materiálu
• hlavní pozornost se soustřeďuje na nalezení vztahů, které jsou doloženy pravidelnostmi, při nichž se určité kategorie jedné proměnné vyskytují společně s kategoriemi jiné proměnné
• výzkumník tvoří hypotézy během toho, jak se pohybuje v textu

Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné .

Dobře zakotvená teorie splňuje čtyři základní kritéria:

• shoda s realitou
• srozumitelnost, obecnost pro možnost praktické aplikace
• kontrola všech podmínek
• důležitá je teoretická citlivost – schopnost rozpoznat, co je v údajích důležité a dát tomu smysl
• je možná získat z různých zdrojů – literatura, profesní zkušenosti, osobní zkušenost

Hermeneutická interpretace

• umožňuje hlubinné porozumění významu v textu
• proces interpretace má podobu hermeneutického kruhu
• extrémně časově náročný přístup, vyžaduje plné zaměření výzkumníka na jediný text
• interpretace začíná odhadem toho, o čem je text jako celek → dialog s textem, výzkumník klade dotazy, hledá v textu odpovědi
• pozornost je věnována významu všech slov a hodnotí se i jejich výběr
• po interpretaci celého textu je text rozdělen na části a jsou interpretovány jednotlivé části ve vztahu k celku
• interpretace jsou srovnávány s předchozími a pak jsou spojovány dohromady
• text je třeba pochopit z jeho vlastního kontextu, ne z kontextu výzkumníka

Indukce a dedukce

Indukce

• postup od jednotlivých dat k jejich zobecňování
• postup od konkrétního, daného k abstraktnímu, zobecňujícímu
• napomáhá formulovat všeobecně platná pravidla, principy, zákonitosti
• umožňuje použít dostupné informace k vytvoření vědeckých teorií
• je nástrojem kauzální analýzy

Základy induktivního vyvozování závěrů o příčinách jevů - J. S. Mill:

1. Metoda shody

• víme, za kterých podmínek jev nastává
• sledujeme nějaký jev za měnících se okolností a vidíme, že za přítomnosti některých okolností jev nastane, jindy nenastane (příčinná souvislost)
• takto vyvozený závěr je pravdivý, ale nemusí být jediný => alternativní vysvětlení metoda shody nedokáže vyloučit

2. Metoda rozdílu

• víme, kdy nenastává
• pokud situace, ve které se určitý jev objeví, a situace, ve které se tento jev neobjeví, mají všechny okolnosti kromě jediné společné, potom tuto okolnost můžeme považovat za příčinu nebo část příčin jevu

3. Metoda souhlasu a rozdílu

• kombinace metody shody a metody rozdílu
• pravděpodobnost induktivního závěru není absolutní, ale jen pravděpodobná, protože zobecňuje z dostupných dat, ale nikdy nemáme data všechna => zobecňujeme i na data, která nám nejsou dostupná

4. Metoda původní variace

• měníme intenzitu okolnosti a ostatní okolnosti udržujeme konstantní (nezměněné)
• pokud se úměrně dané okolnosti mění i intenzita sledovaného jevu, tak mezi danou okolností a jevem existuje kauzální spojení

5. Metoda zbytků

• málo používáno

Dedukce

Pokud není možno dokázat pravdivost teorie, můžeme se ji pokusit vyvrátit konkrétním příkladem. Popper (1959) zavádí termín falzifikace (zfalešnění, vyvrácení) vědecké teorie, tj. nehledáme cesty, jak teorii potvrdit, ale naopak: formulujeme předpoklady, situace, které pokud nastanou, teorii s úplnou jistotou vyvrátí.

• Podle Poppera (i podle jiných) není teorie, která by byla konečnou pravdou, jen čeká na to, kdy bude nahrazena lepší teorií. Tudíž se jedná o cyklus zrodu a zániku vědeckých teorií přibližujících se pravdě.
• Postup od obecného výroku k formulování specifických důsledků tohoto výroku.

Ve vědeckém poznání můžeme ale využít i kombinaci deduktivního přístupu s přístupem induktivním.

Hlavní cíle vědeckého poznávání

Deskripce (popis)

• celkově popis a utřídění (deskripce a klasifikace)
• první, co člověk začne dělat, dostane-li se do nové situace, je, že se v ní snaží zorientovat, a to znamená klást si otázky typu „Co je to? Jaké to je?“...
• abychom mohli porozumět, musíme zjistit, které elementy situaci tvoří a čím jsou charakteristické
• nesrozumitelnou spleť rozkládáme na části a tyto části popisujeme, poté se snažíme o jejich utřídění (kategorizování)
• typ výzkumného projektu – mapovací výzkum

Predikce

• odhad opírající se o vědeckou hypotézu nebo teorii
• úlohou vědy je dokázat předvídat
• predikce vychází z popisu jevů, ale svou pozornost zaměřuje na vztahy mezi těmito jevy; ptáme se, jak dva nebo více jevů spolu souvisí (např. vztah mezi prospěchem na střední a na vysoké škole, predikce úspěchu ve studiu)
• predikce umožňuje plánovat, očekávat a měnit
• typ výzkumného projektu – korelační výzkum, diferenciační přehledy, vývojové studie

Explanace (vysvětlení)

• odpověď na otázku Proč?
• hledání vysvětlení příčinných souvislostí
• zjištění souvislostí mezi změnami v jednom jevu a změnami ve druhém jevu, významů
• obohacuje naše možnosti efektivně se přizpůsobovat prostředí i přizpůsobovat prostředí sobě
• typ výzkumného projektu – experiment, kvaziexperiment

Zdroje

• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
• Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
• Olecká, I., & Ivanová, K. (2010). Metodologie vědecko-výzkumné činnosti (Vyd. 1.). Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
• Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů (Vyd. 1.). Praha: Grada.
• Strauss, A. L., & Corbin, J. M. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie (Vyd. 1.). Boskovice: Albert.
• Šmahaj, J. (2009). Problematika psychologické interpretace dat [Online]. In . Retrieved from http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/knihovna/Sociologicke_pruzkumy_2009/Problematika_psychologicke_interpretace_dat.ppt.
• https://is.vsfs.cz/el/6410/leto2012/N_DSeVF/2115684/vedecke_metody.pdf