26. Interpretace dat

Úvod do problematiky

Někteří autoři považují za důležité rozlišení interpretace dat a prezentace dat:

• Prezentací dat se rozumí popis třídění dat a jejich dalších analýz, komentáře tabulek, grafů a provedených operací ad.
• Interpretace dat je výklad zjištěných výsledků (vysvětlení, co znamenají, co z nich vyplývá, jaké závěry a jaká opatření atd.).

Tyto dvě roviny práce s daty se ale v kvalitativních analýzách neodlučitelně prolínají. U kvantitativních zkoumání je pak užitečné nejprve prezentovat výsledky a teprve potom vyslovit závěry, názory, přesvědčení atd. Je potřeba dávat si pozor na to, že vše zjištěné je jen jakási tendence, jistý náznak, možný trend a na žádné údaje (podpořené kvantitativním či kvalitativním přístupem) nelze přísahat, tvrdit, že to tak jednoznačně je. To znamená, že si musíme dát pozor na chyby při interpretaci - např. statistické statistické testování vztahů vychází z falzifikace a ze statistické indukce. K vyjádření tohoto principu můžeme využít dvou pojmů:

• stochastická zákonitost - vyjadřuje, že pravděpodobnost stojí v podstatě tohoto zákona, realita je pravděpodobná
• statistická souvislost – prokázána jen s jistou spolehlivostí

Interpretace

Interpretací rozumíme způsob výkladu, pochopení, objasnění výsledků výzkumu. Můžeme o ní také mluvit jako o přepisu empirických dat do teoretického jazyka, vysvětlení dat, explanaci. Jedná se o porozumění nějakému empirickému materiálu. Interpretace se týká dat, která jsou vyjádřena např. v podobě statistických tabulek, korelačních a jiných koeficientů. Všude, kde se setkáváme s interpretací, musíme počítat s rizikem chyb (musíme myslet na všechny možné zdroje chyb) ^[zdroj?]

Hermeneutika

Etymologicky vychází pojem hermeneutika z řeckého „herméneuein“, což znamená vykládat, tlumočit, přeložit. Bývá spojována především s interpretováním biblických textů, ale dnes tvoří rámec interpretačních teorií a metod zabývajících se texty obecně. Můžeme o ní mluvit jako o umění výkladu, interpretace a porozumění. Vpodstatě se jedná se o výzkum a studium interpretačních teorií a porozumění textu. Podrobněji zde

Hermeneutický kruh

Hermeneutickým kruhem se rozumí princip, který vyjadřuje, že částem můžeme rozumět pouze z celku, avšak celek je nám přístupný jen skrze části. Ani celek, ani jednotlivé části nemohou být tedy pochopeny zvlášť Podrobněji zde.

Psychologický aspekt interpretace dat

Interpretace dat v psychologii zahrnuje proměnlivost, subjektivitu člověka a situace. Je ovlivněn motivací a cílem. Jedná se o dynamický proces, který interpretací nekončí. Zdůrazňuje zpětnou vazbu (ta má hodnotící charakter). Vytváří prostor pro maximální využití dosažených výsledků opět na člověka a situaci.

Interpretace je ovlivněna těmito faktory:

• Osobnost respondenta – cílový soubor (výběr, reprezentativnost). Je potřeba brát v potaz odlišnosti (demografie, vývojová psychologie ad.).
• Osobnost interpretujícího – Interpretace může být subjektivní, výsledky mohou být díky ní zkreslené, záleží na očekávání interpretujícího, jeho motivaci, roli hodnotitele. Existuje zde i možnost neetického chování.
• Stres, prokrastinace – Interpretující by měl dbát na relaxaci, využívat introspekci, rozpoznat náznaky prokrastinace.

Nepostradatelnou součástí interpretace je zpětná vazba, která má hodnotící charakter. Je nutné vytvořit o ni zájem u respondentů a využít ji pro ně jako motivační nástroj. Společně s výsledky slouží jako odměna pro respondenty. Zpětná vazba velmi podstatně ovlivňuje pracovní klima a chuť respondentů do dalších průzkumů.

Interpretační chyby

Během interpretace se můžeme setkávat s různými chybami:

• Nepravá korelace – nezahrnutý aspekt C ovlivňuje znak A i znak B a tím vytváří zdánlivou spojitost (nezahrnutá proměnná).
• Vývojová sekvence – zdá se, že A ovlivňuje B, ale ve skutečnosti na A působí proměnná C, která není do šetření zahrnuta.
• Chybějící střední člen – vidíme působení A na B, ale už není patrné, že příčinou změn B není bezprostředně A. A nejprve působí na C, které nebylo zahrnuto do šetření, a teprve C působí na B (např. delikventi pocházejí z bohatých rodin, C=rodiče nemají na potomka čas, ten hledá náhradu vztahů v partě).
• Dvojí příčina – na B nepůsobí pouze A, ale také proměnná C, která nebyla zahrnuta (př. na výsledcích studia se nepodílí pouze píle, ale také jeho okolí, které mu pomáhá).
• Nezbytným krokem statistických analýz, je hledat pro zjištěné statistické souvislosti relevantní interpretace, jejich logická vysvětlení v souvislostech skutečnosti.
• Pro deskripci také není adekvátní užívat hodnotící výrazy (např. necelých, téměř, nedosahuje ani 40% atp.).

Faktory ovlivňující analytický proces

Faktory, negativně ovlivňující analytický proces (Robson, 1993, in Hendl, 2005, s. 224):

1. Přetížení daty - člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat.
2. První dojem - první datové vstupy dělají větší dojem než pozdější.
3. Informační nedostupnost - informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost.
4. Pozitivní instance - existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují.
5. Interní konzistence - existuje tendence ignorovat překvapivou informaci.
6. Nestejná spolehlivost - nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé.
7. Scházející informace - tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost.
8. Revize hypotéz - dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost.
9. Přehnaná sebedůvěra - pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé.
10. Příčinnost současných jevů - pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené.
11. Fiktivní základ - pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem.
12. Výsledky opakované analýzy se často liší od původních.

Interpretace dat v kvalitativním výzkumu

"Kvalitativní analýza a interpretace je systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy“ (Hendl, 2005, s. 223).

Analýzu a interpretaci kvalitativních dat a jejich vyhodnocení podle Hendla (2005) ztěžuje jejich nestrukturovaná podoba. Na druhou stranu však umožňují kontextuální pojetí informací.

Teoretické přístupy, které určují způsob analýzy, jsou dle Olecké a Ivanové dva: zakotvená teorie a hermeneutická interpretace.

Zakotvená teorie

O zakotvené teorii bychom mohli mluvit jako o „empiricky zdůvodněné teorii“. V angličtině je využíván výraz grounded theory. Vznikla v 60. letech 20. století.

Výzkumník využívající tento přístup je veden záměrem vytvořit teorii a hledá v textu výskyt relevantního materiálu. Jeho hlavní pozornost se soustřeďuje na nalezení vztahů, které jsou doloženy pravidelnostmi, při nichž se určité kategorie jedné proměnné vyskytují společně s kategoriemi jiné proměnné.Výzkumník tvoří hypotézy během toho, jak se pohybuje v textu.

Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné .

Dobře zakotvená teorie splňuje čtyři základní kritéria:

• shoda s realitou
• srozumitelnost, obecnost pro možnost praktické aplikace
• kontrola všech podmínek
• důležitá je teoretická citlivost – schopnost rozpoznat, co je v údajích důležité a dát tomu smysl
• je možná získat z různých zdrojů – literatura, profesní zkušenosti, osobní zkušenost

Hermeneutická interpretace

Hermeneutická interpretace umožňuje hlubinné porozumění významu v textu. Proces h. interpretace má podobu hermeneutického kruhu. Jedná se o extrémně časově náročný přístup a vyžaduje plné zaměření výzkumníka na jediný text. Interpretace začíná odhadem toho, o čem je text jako celek. Proces je jakýmsi dialogem s textem, výzkumník klade dotazy, hledá v textu odpovědi. Pozornost je při hermeneutické interpretaci věnována významu všech slov a hodnotí se i jejich výběr. Po interpretaci celého textu je text rozdělen na části a jsou interpretovány jednotlivé části ve vztahu k celku. Interpretace jsou srovnávány s předchozími a pak jsou spojovány dohromady. Důležité je, že text je třeba pochopit z jeho vlastního kontextu, ne z kontextu výzkumníka.

Indukce a dedukce

Indukce

Indukci lze definovat jako postup od jednotlivých dat k jejich zobecňování, či postup od konkrétního, daného k abstraktnímu, zobecňujícímu. Napomáhá formulovat všeobecně platná pravidla, principy a zákonitosti.Indukce umožňuje použít dostupné informace k vytvoření vědeckých teorií. Je také nástrojem kauzální analýzy.

Základy induktivního vyvozování závěrů o příčinách jevů - J. S. Mill:

J. S. Mill stanovil pět metod, které napomáhají vyvodit induktivně závěry o příčinách jevů. Těmito metodami jsou:

1. Metoda shody

Tu užíváme v případě, že víme, za kterých podmínek jev nastává. Sledujeme nějaký jev za měnících se okolností a vidíme, že za přítomnosti některých okolností jev nastane, jindy nenastane (příčinná souvislost). Takto vyvozený závěr je pravdivý, ale nemusí být jediný => alternativní vysvětlení metoda shody nedokáže vyloučit.

2. Metoda rozdílu

Použijeme, pokud víme, kdy jev nenastává. Pokud nastane situace, ve které se určitý jev objeví, a situace, ve které se tento jev neobjeví, a tyto situace mají všechny okolnosti kromě jediné společné, potom tuto okolnost můžeme považovat za příčinu nebo část příčin jevu.

3. Metoda souhlasu a rozdílu

V tomto případe se jedná o kombinaci metody shody a metody rozdílu. Pravděpodobnost induktivního závěru není absolutní, ale jen pravděpodobná, protože zobecňuje z dostupných dat, ale nikdy nemáme data všechna => zobecňujeme i na data, která nám nejsou dostupná.

4. Metoda původní variace

Představme si situaci, kdy měníme intenzitu okolnosti a ostatní okolnosti udržujeme konstantní (nezměněné). Pokud se úměrně dané okolnosti mění i intenzita sledovaného jevu, tak mezi danou okolností a jevem existuje kauzální spojení.

5. Metoda zbytků

Tato metoda je málo používána.

Dedukce

Pokud není možno dokázat pravdivost teorie, můžeme se ji pokusit vyvrátit konkrétním příkladem. Popper (1959) zavádí termín falzifikace (zfalešnění, vyvrácení) vědecké teorie, tj. nehledáme cesty, jak teorii potvrdit, ale naopak: formulujeme předpoklady, situace, které pokud nastanou, teorii s úplnou jistotou vyvrátí. Podle Poppera (i podle jiných) není teorie, která by byla konečnou pravdou, jen čeká na to, kdy bude nahrazena lepší teorií. Tudíž se jedná o cyklus zrodu a zániku vědeckých teorií přibližujících se pravdě.

Dedukci lze definovat jako postup od obecného výroku k formulování specifických důsledků tohoto výroku.

Ve vědeckém poznání můžeme ale využít i kombinaci deduktivního přístupu s přístupem induktivním.

Zdroje

• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
• Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
• Olecká, I., & Ivanová, K. (2010). Metodologie vědecko-výzkumné činnosti (Vyd. 1.). Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
• Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů (Vyd. 1.). Praha: Grada.
• Strauss, A. L., & Corbin, J. M. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie (Vyd. 1.). Boskovice: Albert.
• Šmahaj, J. (2009). Problematika psychologické interpretace dat [Online]. In . Retrieved from http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/knihovna/Sociologicke_pruzkumy_2009/Problematika_psychologicke_interpretace_dat.ppt.
• Liška, V. (2010). Vědecké metody pro doktorandy. Praha: ČVUT.