Tutu

Jméno

Význam jména boha Tutua je nejasný. Jedná se o božstvo, doložené až pro pozdější období egyptských dějin, a to od 27. dynastie do vládyl římského císaře Caracally.

Ikonografie a sféry vlivu

Tutu byl v egptských představách bytost, která stála na hranici mezi bohem a démonem. Je obvykle zobrazován jako stojící sfinga s hadem místo ocasu (Pinch 2004: 206). Výjimečně pak bývá zobrazen v lidské podobě, a to především v chrámech (kaaper 2003: 33).Často mívá válečnické atributy nebo bývá spojován s mocí uraea a slunečního oka. Může vystupovat jako válečnický bůh, bůh s královskými či slunečními aspekty, ochranné božstvo, ničící nepřátele, pán démonů, ale také např. jako božské dítě (Kaaper 2003: 26-31).

Mýty a funkce

Pán démonů

Jednou z jeho nejvýznamnějších funkcí byla ochrana před démony, řádícími dle staroegyptských představ v době přelomu starého a nového roku. V době tzv. epagomenální dny, kdy ve světě nepanoval obvyklý řád, mohly bojovné bohyně jako např. Sachmet, Bastet nebo Neit, za jejíhož syna byl Tutu ostatně považován, vysílat do světa své posly - sedm démonů, kteří roznášeli zlo, nákazu a nemoci. Tutu byl právě tím, kdo mohl tyto démony ovládat, nicméně těchto sedm démonů mohlo být zároveň sedmi různými aspekty Tututa. Jednalo se tedy o božstvo, které mohlo nemoci a neštěstí způsobovat, ale jelikož nad nimi vládl, mohl je zároveň zkrotit a ochraňovat před nimi.

Pán osudu

Tutu je někdy také označován jako bůh, který který měl kontrolu nad osudem a také mohl udělovat štěstí a požehnání, a to zvláště ve formě čtyř ka, která dohromady naznačovala právě štěstí a prosperitu.

Tutu a astronomie

Tutu se také objevuje v astronomických scénám (např. v chrámech v Esně nebo Šeikh Hamadu. Na tom není nic divného, jelikož výše zmíněných sedm démonů se mohlo manifestovat ve formě sedmi dekan. Často se ve společnosti Tutua nacházejí personifikované dekany Semed a Isdes, které mohou být také zobrazeni jako bohové Hor a Thovt (Kaper 2003: 69-72).

Tutuovy sluneční aspekty

Jak bylo řečeno výše, Tutu může mít aspekty slunečního boha, stejně tak jako aspekty královské. Díky tomu tam mohl být spojován také s bohem Amon či jeho synkretickou podobou Amon-Reem, tato spojitost se však objevuje až od Ptolemaiovská doba (Kaaper 2003: 112). Později pak mohl s tímto slunečním bohem dokonce splynout (Janák 2005: 180).

Kult

V Esna byl Tutu považován za syna bohyně Neity, přesto ale v tomto chrámu není zobrazován pomocí typické dětské ikonografie (Kaaper 2003: 105-106). V Esně byl pak uctíván především jako ochránce před zlem a vládce "novoročních" démonů, přicházejících se záplavou. Spojistost má Tutu také s lokalitou Horbeit, staroegyptským Šednu - jeho kult v tomto městě sice není doložen, nicméně existuje skupina démonů, kteří se nazývají "pánové Šednu" - jejich počet variuje, ale většinou je jich 77 a mají velmi těsný vztah s Tutuovými démmony. Pozůstatky jediného doloženého chrámu, zasvěceného Tutuovi, se nacházejí v oáze Dachla na lokalitě Ismant el-Kharab (Kellis). V jisté hrobce v Thébách jsou dokonce zmíněni Tutuovi kněží a z kalendáře v Esně a několika dalších monumentů je známo několik Tutuových svátků.

Literatura

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Kaper, O. E. 2003 : The Egyptian god Tutu: a study of the sphinx-god and master of demons with a corpus of monuments. Leuven: Peeters, Orientalia Lovaniensia analecta

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.