Tutu

Jméno

Význam jména boha Tutua (v řečtině je znám jako Tithoes nebo Totoes) je nejasný. Jedná se o božstvo, doložené až pro pozdější období egyptských dějin, a to od 27. dynastie do vlády římského císaře Caracally. [1]

Ikonografie a sféry vlivu

Egyptian protective god Tutu BM.jpg

Tutu byl v egyptských představách bytostí, která stála na hranici mezi bohem a démonem. Je obvykle zobrazován jako stojící sfinga s hadem místo ocasu.[2] Výjimečně pak bývá zobrazen v lidské podobě, a to především v chrámech.[3] Často mívá válečnické atributy nebo bývá spojován s mocí uraea a slunečního oka. Může vystupovat jako válečnický bůh, bůh s královskými či slunečními aspekty, ochranné božstvo, ničící nepřátele, pán démonů, ale také např. v roli dítěte některé z egyptských bohyní. [4]

Mýty a funkce

Pán démonů

Jednou z jeho nejvýznamnějších funkcí byla ochrana před démony, řádícími dle staroegyptských představ v době přelomu starého a nového roku. V době tzv. epagomenálních dní, kdy ve světě nepanoval obvyklý řád, mohly bojovné bohyně jako např. Sachmet, Bastet nebo Neit, za jejíhož syna byl Tutu ostatně považován, vysílat do světa své posly - sedm démonů, kteří roznášeli zlo, nákazu a nemoci. Tutu byl právě tím, kdo mohl tyto démony ovládat, nicméně těchto sedm démonů mohlo být zároveň sedmi různými aspekty Tutua. Jednalo se tedy o božstvo, které mohlo nemoci a neštěstí způsobovat, ale jelikož nad nimi vládl, mohl je zároveň zkrotit a poskytovat před nimi ochranu.


Pán osudu

Tutu je někdy také označován jako bůh, který měl kontrolu nad osudem a také mohl udělovat štěstí a požehnání, a to zvláště ve formě čtyř ka, která dohromady naznačovala právě štěstí a prosperitu.

Tutu a astronomie

Tutu se také objevuje v astronomických scénách (např. v chrámech v Esně nebo Šeikh Hamadu). Na tom není nic divného, jelikož výše zmíněných sedm démonů se mohlo manifestovat ve formě sedmi dekanů. Často se ve společnosti Tutua nacházejí personifikované dekany Semed a Isdes, které mohou být také zobrazeni jako bohové Hor a Thovt.[5]

Tutuovy sluneční aspekty

Jak bylo řečeno výše, Tutu může mít aspekty slunečního boha, stejně tak jako aspekty královské. Díky tomu tam mohl být spojován také s bohem Amonem či jeho synkretickou podobou Amon-Reem, tato spojitost se však objevuje až od Ptolemaiovské doby.[6] Později pak mohl s tímto slunečním bohem dokonce splynout.[7]

Kult

V Esně byl Tutu považován za syna bohyně Neity,[8] přesto ale v tomto chrámu není zobrazován pomocí typické dětské ikonografie.[9] Byl zde uctíván především jako ochránce před zlem a vládce "novoročních" démonů, přicházejících se záplavou.

Spojitost má Tutu také s lokalitou Horbeit, staroegyptským Šednu - jeho kult v tomto městě sice není doložen, nicméně existuje skupina démonů, kteří se nazývají "pánové Šednu" - jejich počet variuje, ale většinou je jich 77 a mají velmi těsný vztah s Tutuovými démmony.

Pozůstatky jediného doloženého chrámu, zasvěceného Tutuovi, se nacházejí v oáze Dachla na lokalitě Ismant el-Kharab (Kellis). V jisté hrobce v Thébách jsou dokonce zmíněni Tutuovi kněží a z kalendáře v Esně a několika dalších monumentů je známo několik Tutuových svátků.

Tutu se také objevuje na amuletech, stélách a v několika hrobkách z Pozdní doby. Bývá spojován také s magií, tato jeho role je však poněkud nejasná.

Reference

  1. Janák 2005: 179
  2. Pinch 2004: 206
  3. Kaaper 2003: 33
  4. Kaaper 2003: 26-31
  5. Kaper 2003: 69-72
  6. Kaaper 2003: 112
  7. Janák 2005: 180
  8. Wilkinson 2003: 183
  9. Kaaper 2003: 105-106

Literatura

Görg, Manfred 2002: Titus und Tithoes. Biblische Notizen 117, 19-21.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Kaper, O. E. 2003 : The Egyptian god Tutu: a study of the sphinx-god and master of demons with a corpus of monuments. Leuven: Peeters, Orientalia Lovaniensia analecta.

Kaper, Olaf E. 2003. The god Tutu at Kellis: on two stelae found at Ismant el-Kharab in 2000. In Bowen, Gillian E. and Colin A. Hope (eds), The Oasis papers 3: proceedings of the Third International Conference of the Dakhleh Oasis Project, 311-321. Oxford: Oxbow.

Le Tiec, A. 2013 : Le temple de Toutou et l'histoire des manichéens à Kellis. Journal of Coptic Studies 15, 75-85.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.