Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

Aby bylo možné jasně definovat služby veřejné knihovny, je nejdříve nutné definovat veřejnou knihovnu jako takovou a určit její cíle, pro které jsou pak služby knihovny prostředkem.

Definice veřejné knihovny

Veřejná knihovna je organizace, která je zřízena a dotována "společností". Pojem "společnost" v tomto kontextu nejčastěji označuje místní správu (městskou, regionální, národní) ale může označovat i jinou společenskou organizaci (pokud jí zřízená knihovna splňuje i následující body definice). [1] Z definice směrnic IFLA/UNESCO pro rozvoj veřejná knihovna: "zajiššťuje přístup k vědění, informacím a uměleckým dílům prostřednictvím různých zdrojů a služžeb. Je přístupná vššem členům společnosti stejně, bez ohledu na rasu, národnost, věk, pohlaví, nábožženství, jazyk, invaliditu, ekonomické postavení, zaměstnání a dosažžený stupeň vzdělání."[2]

Cíle veřejné knihovny

Ohledně cílů veřejné knihovny směrnice dále definují, že: "Základním cílem veřejné knihovny je zajišťšovat zdroje a služžby různého druhu k uspokojování potřeb jednotlivců a skupin, které se týkají vzdělávání, informací a osobního rozvoje, včetně rekreace a volného času. Hrají významnou úlohu v rozvoji a udržžování demokratické společnosti tím, žže umožžňují kažždému přístup k šširoké a rozmanité oblasti vědění, idejí a názorů."[2]

Mezi cílové oblasti, k jejichž rozvoji instituce veřejné knihovny přispívá, by tak jednoznačně měly patřit tyto:

  • Vzdělání (zpřístupňovat poznatky i svůj prostor jako podporu pro formální, neformální a celoživotní vzdělávání uživatelů)
  • Informace (shromažďovat, organizovat a zpřístupňovat informace a informační zdroje v tradiční formě i s pomocí nových technologií, ve spolupráci s dalšími institucemi být pamětí historie lokality i jednotlivců)
  • Osobní rozvoj (zpřístupňovat vědění a umělecká díla za účelem hodnotné rekreace a tvůrčího rozvoje uživatelů)
  • Děti a mládežž (s důrazem se zaměřit na povzbuzování a uspokojování intelektuálních potřeb této kategorie uživatelů, podnítit tak u ní celoživotní zájem uživatelů)
  • Kulturní rozvoj (být kulturním centrem, poskytovat prostor pro kulturní akce, připravovat kulturní programy pro veřejnost)
  • Sociální úloha (být prostorem pro setkávání, vznik vztahů mezi uživateli a tvorbu neformální komunity)[1]

Služby veřejných knihoven

Definice služeb veřejných knihoven se s podobným obsahem ale v rozdílných formulacích objevují v knihovním zákoně a v základních dokumentech knihovny (zřizovací listině a knihovním řádu).

Podle zákona

Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) veřejné knihovnické a informační služby shrnuje na konkrétnější definici, podle níž spočívají:

  • ve zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních služeb z knihovního fondu jiné knihovny,
  • v poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší,
  • ve zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy,
  • v umožnění přístupu k informacím na internetu, ke kterým má knihovna bezplatný přístup.[3]

Tyto veřejné knihovnické a informační služby je provozovatel knihovny povinen poskytovat bezplatně s výjimkou:

(Dále už formuluji podle sebe a zjednodušuji oproti původnímu znění zákona. Celé znění dostupné zde: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm)

  • kopírování z jakýchkoli materiálů knihovny
  • poskytování kopií z materiálů jiných knihoven
  • poskytování mezinárodních meziknihovních služeb.

Provozovatel knihovny může poskytovat další služby spočívající:

  • v umožnění přístupu k placeným informacím na internetu,
  • v kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti,
  • ve vydávání tematických publikací,
  • v poskytování reprografických služeb,
  • bibliografických, referenčních a rešeršních služeb.[3]

Podle zřizovací listiny

Podle zřizovací listiny, jednoho ze základních dokumentů knihovny, který přímo podmiňuje její existenci, se ve "vymezení předmětu činnosti" nachází informace, že veřejná knihovna:[4]

  • Poskytuje meziknihovní služby (výpůjční, informační a reprografické).
  • Poskytuje bibliografické, referenční a faktografické informace (ústní i písemné).
  • Zprostředkovává informace z vnějších informačních zdrojů, zejména z oblasti státní správy a samosprávy.[4]

Knihovní řád, už nijak služby nedefinuje a věnuje se jim už jen v malém rozsahu, který umožňuje vymezení práv a povinností ve vztahu uživatele a knihovny.[4]

Výpůjční služby

Základní a nejčastěji využívané služby knihoven můžeme označit jako výpůjční. Zahrnují všechny formy zákonem stanovené služby "zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních služeb z knihovního fondu jiné knihovny".[4] Tyto služby můžeme rozdělit na:

  • absenční uživatel je oprávněn si při využití této služby odnést dokument na určitou dobu domů.
  • prezenční uživatel si může dokument prostudovat pouze "prezenčně", tedy přímo v knihovně.[4]

Výpůjční služby (u absenčních služeb podmíněné registrací uživatele) mohou probíhat buď formou objednávky a následného vyzvednutí dokumentu, nebo samostatným výběrem v tzv. volném výběru. Výpůjčky jsou společně s lhůtou, údaji uživatele a dalšími souvisejícími daty evidovány v automatizovaném knihovním systému (dále jen AKS).[4]

Lhůta výpůjčky je čas na který si může uživatel knihu absenčně půjčit. Je určena knihovním řádem.[4]

V rámci výpůjčních služeb funguje služby prolongace, která může o dobu určenou knihovním řádem prodloužit uživateli lhůtu výpůjčky. Pokud uživatel lhůtu výpůjčky překročí je upomenut v rámci tzv. urgence a to na kontaktu, který knihovně sám poskytl při registraci. Knihovna není ze zákona povinna urgencí výpůjček. Při překročení lhůty výpůjčky je současně pokutován sankcí určenou knihovním (či výpůjčním) řádem.[4]

Meziknihovní výpůjční služby

Meziknihovní výpůjční služby (MVS), někdy zkráceno jen na meziknihovní služby (MS), jsou určené zákonem[3] a ukládají knihovně povinnost "zpřístupnit uživatelům knihovní fondy bez ohledu na místo jejich uložení", tedy i z jiných knihoven. Tato služba zahrnuje, při níž knihovny spolupracují, zahrnuje "komplex odborných organizačních, technických a metodických činností"[4] spojených se zažádáním a zprostředkováním dokumentu. Službu knihovna poskytuje bezplatně, může za ni však požadovat úhradu nákladů spojenou s dopravou dokumentu případně s pořízením jeho kopie (pokud žádaná knihovna nemůže dodat originál)[3]

Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby

Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (MMVS), někdy zkráceno na Mezinárodní meziknihovní služby (MMS), jsou také zmíněny v současném knihovním zákoně[3], ale zároveň jsou součástí směrnic IFLA, jimiž byly poprvé vymezeny už v roce 1954. Směrnice pro MMVS byly několikrát aktualizovány až do dnešní podoby. MMVS je také součástí programu Universal Availability of Publications (UAP), který byl v roce 1982 založen organizací UNESCO. Program členským zemím ukládá "že všechny publikované informace, bez ohledu na to, kdy a kde a jakou formou byly zveřejněny, by měly být přístupné každému čtenáři, a to bez ohledu na to, kde a kdy o ně požádá."[5] V praxi stejně jako u MVS žadatel podává žádanku (může použít i el. formulář). Služba je zpoplatněná a v ČR ji poskytuje jen 6 knihoven. Např.: Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna v Brně, Státní vědecká knihovna v Olomouci nebo Knihovna Akademie věd ČR.

Definice odborné knihovny

Odborné knihovny v ČR

Národní pedagogická knihovna Komenského v Praze Národní technická knihovna v Praze Národní lékařská knihovna Zemědělská a potravinářská knihovna v Praze Knihovna Akademie věd ČR

https://www.knihovny.cz/Search/Home https://wikisofia.cz/index.php?title=Pojednejte_o_slu%C5%BEb%C3%A1ch_ve%C5%99ejn%C3%BDch_(m%C4%9Bstsk%C3%BDch_a_obecn%C3%ADch,_p%C5%99%C3%ADpadn%C4%9B_krajsk%C3%BDch).&action=edit&section=8

Služby odborných knihoven

[3]

[4]

[1]

[2]

[6]

[5]

Odkazy

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 GILL, Philip. Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj [online]. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2002 [cit. 2017-01-08]. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-14-8. Dostupné z: http://skip.nkp.cz/KeStazeni/ifla.pdf
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 GILL, Philip. Služby veřejných knihoven: směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj [online]. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, 2002 [cit. 2017-01-08]. Aktuality SKIP. s. 11 - 12. ISBN 80-85851-14-8. Dostupné z: http://skip.nkp.cz/KeStazeni/ifla.pdf
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 Zákon ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 4,8 4,9 DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2. Dostupné také z: http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf
  5. ↑ 5,0 5,1 PLANKOVÁ, Jindra. Meziknihovní výpůjční služby v ČR a světové trendy jejich rozvoje [online]. 2007 [cit. 2017-01-15]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/28120.
  6. ↑ TOPINKOVÁ, Hana. Služby veřejných knihoven v České republice nevidomým a slabozrakým [online]. 2008 [cit. 2017-01-08]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/60515.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Služby_veřejných_a_odborných_knihoven&oldid=42207“