Pojednejte o funkci souborů autorit v identifikačním popisu

Autorita

Pojem autorita v knihovnické terminologii označuje ověřený a unifikovaný selekční údaj (heslo), který popisuje dokumenty a slouží k jejich vyhledávání v knihovních katalozích. Autoritní kontrola je základní proces bbg. kontroly – proces kontroly selekčních údajů.

Autority se dělí na jmenné (jména osob, rodin a rodů, názvy akcí a korporací apod.) a věcné (věcná témata, geografické termíny, formy a žánry, chronologické termíny apod.). Autority, resp. autoritní záznamy jsou soustředěny v databázích, tzv. souborech autorit, většinou jako součást knihovního katalogu. Hlavním a nejdůležitějším prvkem autoritního záznamu je záhlaví, tj. ta podoba slovního vyjádření pro daný pojem, která byla zvolena jako preferovaná. Autoritní záznamy dále mohou obsahovat odkazy na jiné formy záhlaví (např. pseudonymy osob, synonyma apod.) a poznámky (např. stručné biografické údaje o osobě apod.).

Heslem autoritní báze by mohlo být: "Soubory národních autorit usnadňují každodenní katalogizační praxi desítkám zpracovatelů v našich knihovnách tím, že jim nabízejí již hotová záhlaví a další důležité a potřebné informace uložené v autoritních heslech. Tvůrcům a správcům katalogů mohou nabídnout usnadnění prací při sjednocování záhlaví bibliografických záznamů, resp. odstraňování duplicit v přístupových rejstřících bází a katalogů."

Typologie - přehled

Jmenné (jména osob, rodin a rodů, názvy akcí a korporací apod.)	Věcné (věcná témata, geografické termíny, formy a žánry, chronologické termíny apod.)
Personální Korporativní Názvové	Předmětové Geografické

Proč autoritní záznam

• Umožňuje uživateli hledat termín nejen podle řetězce slov, která zná, ale i podle nepreferovaných a příbuzných výrazů
• Ekonomická náročnost vytváření databáze - nutnost maximálně sdílet prostředky vynaložené ze státních rozpočtů nebo Evropských strukturálních fondů
• Tendence rovnoprávného přibližování se národních kultur, která je rysem současné evropské společnosti
• Otevírá možnosti mezinárodního sdílení a vytváření autoritních souborů
• Spolupráce paměťových institucí, které vytvářejí databáze evidující lidský rozum a poznání

Postup zpracování autoritních záznamů

• Kooperace knihoven probíhá nad sdílením záznamů. Knihovny budují své záznamy ve svých lokálních systémech/bázích, které obsahují záznamy jak s národními tak i s regionálními autoritami. Při vstupu do kooperace musí katalogizátoři nejdříve svoje záznamy zkontrolovat/supervize (ručí za to, že je záznam formálně i obsahově správný). Poté probíhá supervize na straně NK ČR z důvodu minimalizace vzniku duplicit a chyb, protože hlavním problémem jsou vyskytující se duplicitní záznamy v bázi NK ČR.

• Probíhající kooperace českých knihoven při tvorbě a využívání souborů národních autorit je úspěšná a pro všechny spolupracující knihovny i velmi užitečná.

• Při identifikaci příslušnosti díla k autorovi se katalogizátor orientuje podle děl, které autorovi přiřadili jiní katalogizátoři (pokud pracuje např. se souborným katalogem) nebo NK ČR. Druhým orientačním aspektem je biografická poznámka. Záznamy, které jsou tvořeny již od roku 1996 mají často různou úroveň, i v závislosti na postupně se vyvíjejících katalogizační standardech a doporučeních. Princip odstraňování duplicit je postaven na bázi ruční kontroly supervisory NK ČR, náhodném zjištění při využívání databáze a revize národní databáze softwarovými formálně logickými kontrolami.

• Knihovny vstupují do národní báze přes standardizovaný aplikační protokol Z39.50, který specifikuje komunikaci mezi klientem a serverem při vyhledávání informací v databázích a umožňuje také přejímání dat z databází/stahování záznamů.

Historie

„Problematika autoritních souborů vychází ze zásad Mezinárodní konference o katalogizačních principech, která se konala v Paříži v roce 1961 a byla svým významem největší událostí v oblasti katalogizace ve druhé polovině 20. století a na její závěry navázalo mnoho projektů, včetně projektů budování národních autoritních souborů.“

Rezoluce IV obsahuje dnešní terminologii, návrh na tvorbu slovníků selekčního jazyka (souborů autorit) pro záhlaví jmenného záznamu: přehled jmen osob v jednotlivých zemích a způsob formalizace v záhlaví ve jmenných záznamech.

• 1961 – Mezinárodní konference o katalogizačních principech v Paříži
• 1984 – Směrnice pro autoritní a odkazový záznam (vydala pracovní skupina IFLA pro mezinárodní autoritní systém)
• 1996 - dokument Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů (IFLA)
• 2001 – revize doporučení Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (Guidelines for authority records and references /GARR/). Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (GARR) byla vynuceně rychlým pokrokem v oblasti komunikačních technologií a výpočetní techniky.
• 2002 – zpřístupnění záznamů z oblasti věcného popisu v autoritní bázi NK ČR

Typy záznamů a záhlaví souborů autorit

Rozlišujeme 3 typy:

1. Záznam autority - Hlavním prvkem je tzv. „unifikované záhlaví“; část UZ bez kvalifikátorů se nazývá „základní záhlaví“.

1. Záznam všeobecné vysvětlivky - Hlavním prvkem je všeobecně vysvětlující záhlaví, které odkazuje uživatele k všeobecné třídě nebo definované kategorii záhlaví; např. Konference – VIZ názvy jednotlivých konferencí.

1. Záznam odkazu - Hlavním prvkem je variantní název (odkaz typu VIZ).

Ve vztahu k jiným záhlavím se záhlaví rozdělují na:

• Unifikované záhlaví – pole 200
• Souběžné záhlaví (v jiném jazyce)
• Související záhlaví (příbuzné) – pole 500
• Variantní záhlaví (nepreferovaný tvar) – pole 400, může jich být hodně
• Záhlaví v alternativním písmu – korejské, japonské, čínské

Národní autority České republiky (AUT)

- je soubor českých národních autorit obsahující jmenné (personální a korporativní), a věcné autority (tematické, geografické a formální). Slouží tak k propojení záznamů pro dílo, které se vyskytuje v různých podobách a pod různými názvy či k rozlišení děl s totožnými hlavními názvy. Jednotlivé autoritní záznamy, které instituce vytváří, mají jednoznačné identifikační číslo autority. Struktura záznamu je dle formátu MARC 21 a podle pravidel AACR2.

Portál Národní autority ČR soustředí na jednom místě informace o problematice tvorby a využívání souborů národních autorit všech typů. Jmenné autority zahrnují soubor personálních a korporativních autorit (názvy institucí a akcí), autorit rodů, rodin a autorit typu autor/název pro využití ve jmenném i věcném zpracování dokumentů. Věcné autority obsahují soubory tematických, geografických a formálních autorit, zpřístupnění souboru chronologických autoritních termínů se připravuje. V rámci této báze je zveřejněn i soubor skupin Konspektu (česká i anglická verze) a soubor autorit pro místa vydání starých tisků.

Databáze národních autorit obsahuje soubor jmenných autorit (personální a korporativní autority) a soubor věcných autorit (soubory tematických, geografických a formálních autorit).

Metoda Konspektu je mezinárodním standardem pro popis a budování knihovního fondu prostřednictvím předmětových kategorií. Umožňuje získat informace o tematickém profilu fondu bez podrobných bibliografických informací.

ČNB obsahuje záznamy dokumentů vydaných na území ČR. Většinou se jedná o záznamy dokumentů zaslaných do Národní knihovny ČR jako povinný výtisk. Báze se doplňuje i zpětně, její jádro tvoří: české knihy a periodika, grafické dokumenty, hudebniny, kartografické dokumenty, zvukové záznamy, elektronické zdroje.

Zdroje

Externí odkazy

• http://www.nkp.cz/
• http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/04-2008/tema-narodni-autority-pomucka-pro-knihovny-i-ostatni-pametove-instituce-40-130.htm
• http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr9902/9902071.html

Související články

• Identifikační popis
• Výběr z pravidel katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21

Klíčová slova

autorita, autoritní báze, soubory autorit, autoritní záznam, MARC 21, AACR2