Anatomie

Základní roviny:

mediální – střední
sagitální – předozadní
k nim kolmá – frontální
transverzální – příčná

Směry:

směr blíže ke středu těla – mediální
směr dál od středu těla – laterální
směr k břichu – ventrální (anterior)
směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
směr k hlavě – kraniální
směr dolů – kaudální
směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
směr hluboký – profundis (internus)
směr po končetině nahoru k tělu – proximální
směr od těla ke konci končetiny - distální

pravá strana – dexter
levá strana – sinister

Kosti

orgán je kost, tvoří SKELET
kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

KOSTI

dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
krátké – rozlišení nemají (obratle)
ploché – lopatky, lebka

chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

STRUKTURA KOSTÍ

hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

SPOJENÍ KOSTÍ

pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
bederní – největší, nejmohutnější
křížové - spojují se v kost křížovou
kostrční - spojují se v kost kostrční
nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

ŽEBRA (costae)

zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

KOST HRUDNÍ (sternum)

plochá, hmatná
v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

HORNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
flexe – skrčení

volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

DOLNÍ KONČETINA

na každé pletenec + volná část

pletenec:

kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí

os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
os ischium (kost sedací), míří dolů
os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)

mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)

v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)

kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)

mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
obličejová část (splanchnocranium)

MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní

OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)

lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část

obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
mění se až v pubertě
dětská lebka stejná