Organizace

Verze z 10. 7. 2017, 19:51, kterou vytvořil Lucie.Bilkova (diskuse | příspěvky)

Pojem organizace používá mnoho vědních disciplín (např. biologie, sociologie, psychologie, teorie řízení). Biologie zkoumá v této souvislosti především lidský, či biologický organismus, jenž má různé části a funkce, které se doplňují, tak aby mohl fungovat jako celek. V běžném hovoru můžeme organizaci chápat jako řád, systém, pořádek či jako instituci. Můžeme najít celou řadu dalších významů.

Cooperation.svg

Významy pojmu organizace:

Organizaci můžeme chápat dvěma způsoby.

  • organizace jako proces - Snaha o koordinované a harmonizované propojení činností (úkolů) jednotlivců vedoucí k dosažení společného cíle. [1] V tomto případě se také někdy hovoří o organizování. Jan Keller považuje tento přístup za tzv. technickou linii, která soustředí svou pozornost především na problematiku fungování organizací.[2] Blanka Doktorová dodává, že předností této koncepce je důraz na dynamičnost každé organizace a předmětem pozornosti jsou procesy správní, technické, technologické, ekonomické, obchodní apod.[3]
  • organizace jako systém - Vyznačuje se vnitřní strukturou (formální a neformální vazby/struktury) a vztahy mezi jednotlivými prvky struktury. [1] hovoří o tzv. teoretické linii, jež se zabývá spíše obecnými strukturami vztahů uvnitř organizace.[2] Podle Blanky Doktorové představuje spojení interpersonálních vztahů společný cíl, spolupráce a systém komunikace.[3]

Je potřeba se na organizaci dívat komplexně, a tedy z obou úhlů pohledu. Obecné charakteristiky struktury nám mohou pomoci lépe vysvětlit dynamické procesy fungování uvnitř organizace. A naopak.

Definice pojmu organizace:

Organizace je z pohledu sociologie, psychologie a teorie je nahlížena různě, avšak můžeme najít společné znaky.

  • Jan Keller hovoří o formálních organizacích, které definuje jako „(…) uměle ustavený sociální útvar vybavený normativními procedurami za účelem mobilizace a koordinace kolektivního úsilí k dosažení stanovených cílů“.[2]
  • Podobně jako Jan Keller definuje organizaci Milan Nakonečný, který říká že „(…) organizace je strukturovaná sociální skupina se zacílenou, plánovanou, koordinovanou, kontrolovanou a účelně řízenou společnou, nicméně funkčně diferencovanou činností“. [4]
  • Také podle Edgara H. Scheina je organizace „(…) racionální koordinace činností určitého počtu lidí k dosažení určitého společného účelu nebo cíle na základě dělby práce a funkcí a na základě hierarchie autority a odpovědnosti“.[5]

Výše uvedené definice si jsou velmi podobné, přestože každá zdůrazňuje něco jiného. Vyplývá z nich, že organizace představuje sociální skupinu, která chce dosáhnout určitého cíle. Tato skupina má vlastní hierarchii (strukturu), která představuje klíč k odpovědnosti a k rozdělení úkolů, díky jejichž splnění dosáhne celá skupina stanoveného cíle. Využíváním principů dělby práce dosáhnou jedinci daleko větší míry užitku, než kdyby každý z nich pracoval sám. Kvůli různorodosti úkolů je nutné, aby výsledek práce jednotlivců ve skupině byl kontrolovaný a plánovaný.

Charakteristiky organizace

Amitai Etzioni považuje za základní charakteristiky organizace dělbu práce, centra moci, která koordinují průběh procesů vedoucích k cíli, a nábor členů. Člen organizace by tedy měl chtít dosáhnout stejných cílů jako organizace, ale také by měl být ochoten dodržovat její pravidla. V případě nesouladu může dojít ke konfliktu. Přestože lidský faktor hraje v organizaci velkou roli, jsou její členové nahraditelní. Tím se mimo jiné odlišuje od jiných sociálních skupin, které nevznikly formálním způsobem s konkrétním účelem. [6]

V současné době můžeme pozorovat velmi široké spektrum organizací v ekonomické, sociální, kulturní, náboženské či politické oblasti. Růst počtu organizací je jedním ze znaků moderní společnosti, avšak organizace se objevovaly například už ve starověkém Egyptě. Důsledkem toho je, že se vytváří zvláštní typ osobnosti, který byl nazván‚ organizačním člověkem.[7] Na jedince tak ve společnosti stále více dohlížejí různé organizace, které ovlivňují jeho život a do jisté míry omezují jeho individualitu, protože je žádoucí, aby byl jejich členem a řídil se jejich pravidly.

Struktury v organizaci

V organizaci můžeme pozorovat dva typy struktury – formální a neformální.

  • Formální struktura je jasně vymezená podle hierarchie řízení. Obvykle bývá sestavena podle funkcí, které členové vykonávají.
  • Neformální struktura se odlišuje, tím, že na rozdíl od formální vznikala spontánně na základě osobních sympatií mezi členy.

V pohledu na organizaci jako celek je tedy potřeba brát v úvahu obě struktury, které se od sebe mohou odlišovat. Každá totiž určitým způsobem ovlivňuje chování jednotlivců a jejich vnímání okolí.

Principy fungování organizace

Principy fungování organizace se zabývá vědní disciplína teorie organizace (teorie řízení), která má interdisciplinární charakter (vychází z poznatků teorie her, matematiky, psychologie, sociologie a dalších teorií).

3 koncepce teorie řízení

1. První z nich klade důraz na specializovanou formální strukturu a na pravidla, díky kterým lze dospět k vytyčeným cílům. Za představitele této koncepce jsou považováni například Frederick Winslow Taylor (dílo The Principles of Scientific Management z roku 1911), Max Weber (dílo Wirtschaft und Gessellschaft z roku 1925) a Henri Fayol (dílo Exposé des principes généraux ď administrativ z roku 1908).

2. Druhá koncepce, škola Human Relations, nahlíží na organizaci z pohledu neformálních vztahů, které vznikají zcela spontánně. Zdůrazňuje úlohu jednotlivců, nikoliv formální strukturu, kterou tato koncepce považuje za neefektivní. Cílem organizace je přežít. Představiteli této koncepce jsou například Elton Mayo (dílo The Human Problems of an Industrialized Civilization z roku 1933), George Caspar Homans (dílo The Human Group z roku 1950) nebo Michel Crozier (dílo The Bureaucratic Phenomenon z roku 1964).

3. Třetí koncepce je charakterizována pohledem na organizaci jako na otevřený systém. Na organizace se pohlíží jako na proces, který reaguje na vnější prostředí a jeho podněty. Představiteli jsou například Tom Burns a George MacPherson Stalker (dílo The Management of Innovation z roku 1961).

Odkazy

Článek je založen na práci KOLMANOVÁ, Marie, Konflikt jako sociální proces v organizaci, Katedra sociologie FF UK. Vedoucí práce Mgr. Dana Mudd, Ph.D., bakalářská práce, Praha 2012. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/109411/.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 TURECKIOVÁ, M. (2004). Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Praha: Grada.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 KELLER, J. (2007). Sociologie organizace a byrokracie. Praha: Sociologické nakladatelství.
  3. ↑ 3,0 3,1 DOKTOROVÁ, B. (1992). Vybrané kapitoly z teorie organizace. Praha: Karolinum.
  4. ↑ NAKONEČNÝ, M. (2005). Sociální psychologie organizace. Praha: Grada.
  5. ↑ SCHEIN, H. E. (1969). Psychologie organizace. Praha: Orbis.
  6. ↑ ETZIONI, A. (1964). Modernorganizations. N.J.: Prentice-Hall.
  7. ↑ SZCZEPAŃSKI, J. (1968). Základní sociologické pojmy. Praha: Nakladatelství politické literatury.

Použitá literatura

  • TURECKIOVÁ, Michaela. Řízení a rozvoj lidí ve firmách. Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0405-6.
  • KELLER, Jan. Sociologie organizace a byrokracie. Vyd. 2., přeprac. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-86429-74-8.
  • DOKTOROVÁ, Blanka. Vybrané kapitoly z teorie organizace. 1. vyd. 1992, dotisk 1994. Praha: Karolinum, 1992, 96 s. ISBN 80-7066-616-1.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie organizace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0577-X.
  • SCHEIN, Edgar H. Psychologie organizace. 1. vyd. Praha: Orbis, 1969.
  • ETZIONI, Amitai. Modernorganizations. EnglewoodCliffs, N.J.: Prentice-Hall, 1964.
  • SZCZEPAŃSKI, Jan. Základní sociologické pojmy. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1966.

Související články

Klíčová slova

organizace, organizační struktura

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace&oldid=49082“