Popularizace vědy

Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.

Historie

Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet.

Způsoby distribuce

1. Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
2. Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
3. Multimediálně: rádio, televize, internet
4. Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady

Cílové skupiny

1. Široká veřejnost
2. Základní a střední školy
3. Potencionální vědci
4. Vědci z jiných oborů
5. Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí

Popularizátoři

U nás

Václav Cílek [s. 92]- geologie

Jiří Grygar [s. 190] - astronomie

Cyril Höschl [s. 240]- psychiatrie

Vladimír Kořen - televizní moderátor

Anna Strunecká - chemie

Petr Vopěnka [s. 780]- matematika, filozofie

V zahraničí

Carl Edward Sagan - astronomie

Linus Pauling - chemie

David Attenborough - biologie

Stephen Hawking - teoretická fyzika

Michio Kaku - teoretická fyzika