Sociální učení, nápodoba a identifikace

Člověk se během života učí chovat tak, jak je to nezbytné k uspokojování jeho potřeb. Základním mechanismem socializace je potom učení, zejména potom učení sociální. Nejvýznamnější teorie:

Teorie sociálního učení N. E. Millera a J. Dollarda

Autoři této neobehavioristické teorie se zaměřili na vysvětlení sociálního učení prostřednictvím imitace, která podle nich zahrnuje čtyři nezbytné prvky: pud, klíč, odpověď a odměnu. Aby učení proběhlo, musí subjekt něco chtít (pud), něčeho si všimnout (klíč, podnět), něco udělat (odpověď) a něco získat (odměna). Autoři chtějí teorií objasnit ty situace, kdy jedinec neumí vyhodnotit (nezná význam) určité podněty, a tudíž neví, jak na ně adekvátně reagovat. Napodobující se tedy chová podle modelu (vzoru), který umí situaci či podnět interpretovat, a má ve svém repertoáru chování příslušnou odpověď. Pokud nápodoba vede k odměně, má toto chování tendenci uchovat se a po několika opakováních spojených s odměnou se stává vysoce stabilním. Autoři toto původně popsali u krys, později i u člověka (pro dítě může být modelem např. matka či starší sourozenec).

Teorie sociálního učení J. Rottera

Rotter v návaznosti na Lewina, vysvětluje chování v jeho interakci s prostředím. Svou teorii sociálního učení navrhl proto, že většina chování člověka se osvojuje v sociálních situacích, kdy zároveň uspokojování potřeb je zprostředkováno jinými lidmi. Ačkoli se Rotter hlásí k behaviorismu, vytýká mu, že není schopen řešit problémy klinické praxe, a přehlížení schopnosti člověka myslet a předvídat. Jeho teorie je založena na čtyřech proměnných:

• Potenciál chování vyjadřuje pravděpodobnost volby určitého chování z několika různých možností, které každá situace nabízí, ve vztahu k posílení. Pro každou možnou reakci na situaci existuje jistý potenciál chování (ten se však může měnit situaci od situace).
• Očekávání je subjektivní pravděpodobnost, že chování povede k určitému výsledku. Silné očekávání znamená, že osoba je přesvědčená o tom, že chování povede k předvídanému výsledku, při nízkém očekávání je nepravděpodobné, že by chování vedlo k posílení. Očekávání se vytváří na základě minulé zkušenosti.
• Hodnota posílení vyjadřuje míru preference jednoho posílení před druhým v situaci, kdy pravděpodobnost jejich výskytu je přibližně rovnocenná. Člověk volí takové chování, kterým získá posílení pro něj s vyšší hodnotou.
• Souvislosti mezi těmito proměnnými Rotter vyjadřuje základním vzorcem BV = f(E+RV), kdy potenciál chování (behavioral potencial) je funkcí očekávání (expectancy) a hodnoty posílení (reinforcement value).
• Čtvrtá proměnná, psychologická situace, sice není součástí vzorce pro predikci chování, ale zavádí ji proto, aby podchytil odlišnosti v interpretaci téže situace různými lidmi.

Teorie sociálního učení R. Searse

Je pokusem o propojení psychoanalytické a S-R teorie. Společně se svým týmem (mj. i Hull, Dollard, Miller) Sears považuje za mechanismy vývoje učení, kterým si dítě osvojuje vhodné činnosti a fyzické zrání dítěte. Hlavní dopad fyzické změny se děje prostřednictvím sociálních důsledků; k působení na chování tedy nedochází přímo díky fyzické změně, ale spíše prostřednictvím odlišné reakce činitelůsocializace , kteří očekávají nové činnosti v souladu se zvyšující se zralostí. Například změny v druhu a množství závislostí jsou odrazem toho, co dospělí pokládají za přijatelné: přítulnost je odměňována ve velmi útlém věku, ale trestána, když dítě dospívá, a zároveň se tolerují jiné formy závislostí. Finální mechanismus změny spočívá v očekávání chování, které mají činitelé socializace – očekávání determinované nejen fyzickými změnami, ale i uvědoměním si, že dítě se učí nové věci.

Teorie sociálního učení A. Bandury

Vedle Skinnerova názoru, že nové reakce mohou být osvojeny postupným přibližováním, přišel A. Bandura s mnohem efektivnějším procesem - napodobováním. Podle jeho teorie učení napodobováním jsou v procesu modelování zahrnuty čtyři komponenty:

• Pozornost – k jakémukoliv jevu či události
• Retence – sledované musí být uchováno a reprezentováno v paměti
• Reprodukování – symbolická reprezentace se konvertuje do vhodné podoby
• Posílení

Bandura klade posílení také velký význam. Rozlišuje posílení přímé – vztahuje se k situaci, kdy jedinec sleduje chování modelu, napodobuje toto chování a je za to odměněný nebo potrestaný modelem nebo jinou osobou. Zástupné posílení se vztahuje na situaci, kdy pozorovatel anticipuje odměnu za určité chování. Sebeposílení se vztahuje na situaci, ve které je chování jedince motivováno úsilím dosáhnout vlastní představy, normy, a nezávisí na reakci druhých. Hovoří také o symbolických kognitivních schopnostech = lidé přemění to, co se naučili, nebo kombinují to, co mnohokrát pozorovali, do nových schémat chování (př. chlapec pozoruje rodiče, když jsou naštvaní – matka mluví klidným hlasem a vztek potlačuje, otec křičí a používá sarkastické poznámky -> chlapec může svůj hněv projevit například klidnými sarkastickými poznámkami, apod.). S jeho observačním učením souvisí i pojem triadického recipročního determinismu, který říká, že osoba, chování a prostředí se vzájemně ovlivňují.

Sociální identifikace a imitace

Sociální identifikace je považována za formu sociálního učení. Jde o ztotožnění se s někým, porovnání se vzorem. Pojem pochází od Freuda, který ho používal pro raný vztah dítěte k rodiči. Imitace je na rozdíl od identifikace pouhé napodobování, vztahuje se k projevům chování, jde o pouhé učení na základě pozorování. U identifikace dohází k úplnému ztotožnění se vzorem.

Použitá literatura

otázku vypracovala: Zuzana Šípová