České knihovnické spolky

Knihovnické spolky sdružují lidi se zájmem o knihovnictví s cílem zlepšovat kvalitu služeb v knihovnách.

Historie a vznik

První zmínky či podobnosti o knihovních spolcích lze nalézt v římské korporaci nebo spolcích, které vznikaly s růstem společenských potřeb. Existovaly soukromé či veřejné korporace, které nesly obecný název ''collegia''. Význam spolků byl stavovský a zájmový ze všech různých odvětví, od bratrstev po obchodní společenstva. Později ve středověku lze mluvit o nadacích, které jsou známe i v dnešní době. Tyto nadace se vytvářely za náboženskými a humanitními účely. Za specifické spolky lze pokládat i Cechy, které spočívaly v povinném členství různých typů živnosti. Na českém území se v 18. století začaly vytvářet různé typy spolků zásluhou schválení dobrovolného typu sdružování. Prvním českým knihovním nezávislým spolkem v roce 1828 byl čtenářský založen básníkem Antonínem Jaroslavem Puchmajerem. Rozmach spolků započal zásluhou svobody sdružování.

Knihovní odbor Svazu osvětového

Za bezprostředního předchůdce našeho prvního knihovnického spolku můžeme považovat knihovní odbor Svazu osvětového. Svaz osvětový vznikl v roce 1905 a jeho knihovní odbor se ustavil v březnu 1906. Knihovnímu odboru nejprve předsedal Václav Tille, v krátké době však převzal předsednictví Zdeněk Václav Tobolka. Program vypracoval, a posléze, se stal, místopředsedou knihovního odboru, básník Antonín Sova.

Knihovní odbor se chtěl starat o existující knihovny a čítárny, vybudovat vzornou knihovnu a působit na zakládání nových. Také pořádal přednášky a kurzy o lidovém knihovnictví pro studenty, učitele a lidi, kteří spravovali knihovny. Za účelem správy knihoven vydal příručku a seznamy knih, které by měly v knihovnách být.

Spolek československých knihovníků a jejich přátel

Vydání prvního knihovnického zákona v roce 1919, přineslo novou etapu českého knihovnictví. S ním spojený rozmach veřejných, vědeckých a administrativních knihoven, si žádal vytvoření samostatného knihovnického spolku. Stalo se tak 1. června 1919, na podnět Z. V. Tobolky a vnikl Spolek československých knihovníků a jejich přátel.

Prvním předsedou spolku byl zvolen dr. Josef Volf, vrchní knihovník v knihovně Národního muzea v Praze.

Zpočátku působil spolek pouze v Čechách, později rozšířil svou činnost na Moravu, Slezsko a Slovensko. V prvních letech, jak uvádí ve své knize Jiří Cejpek, neplnil Spolek československých knihovníků příliš dobře svou funkci. S příchodem mladé knihovnické generace v čele s Bohuslavem Koutníkem, se podařilo skoncovat s počáteční stagnací činnosti spolku. B. Koutník svolal během roku 1921 dvě setkání absolventů Státní knihovnické školy, učitelů a pražských knihovníků, kde přednesl návrhy na oživení činnosti spolku, zejména na vydávání odborného knihovnického časopisu. Teprve pak začal spolek pořádat přednášky, hájit požadavky knihovnického povolání a popularizovat knihovnictví na veřejnosti.

Ve spolku dále působili např.:

• Josef Volf
• Jan Emler, ředitel Univerzitní knihovny v Bratislavě
• Stanislav Stuna, odborný rada na ministerstvu spravedlnosti
• Bohuslav Koutník, knihovník v tiskovém odboru presidia ministerské rady
• František Soukup, knihovník Městské knihovny v Praze
• Cyril Straka - převor a knihovník na Strahově
• Flora Kleinschnitzová, asistentka Veřejné a univerzitní knihovny v Praze.

Výbor doplňovali další čtyři přísedící a zasedal v místnostech nově zřízené Státní knihovnické školy, která sídlila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.

Z činností spolku:

• Ustavil zvláštní sekci knihovníků vědeckých knihoven
• Založil Knihovnické muzeum a archiv
• V červenci 1922 uspořádal v Praze 1. sjezd československých knihovníků
• V roce 1922 zahájil vydávání samostatného časopisu pod názvem „Časopis československých knihovníků“
• Od roku 1924 vycházela spolková knihovnická edice „Knihovna Časopisu československých knihovníků", v jejímž rámci vyšlo patnáct ročníků „Bibliografie československé knihovědy“
• Navázal první mezinárodní styky - a to s francouzskými knihovníky. Zástupci spolku dr. Emler, dr. Thon a dr. Tobolka byly pozvání na sjezd francouzských knihovníků, který se konal od 3. do 9. dubna 1923 v Paříži. Na doprovodné výstavě bylo prezentováno československé knihovnictví.
• V roce 1926 uspořádal,v budově Národního muzea v Praze, Mezinárodní kongres knihovníků a přátel knihy. Vedle Spolku československých knihovníků se na jeho přípravě podílely Svaz knihkupců a nakladatelů ČSR, Kroužek českých exlibristů, Vědecký ústav vojenský, Spolek českých bibliofilů, Společenstvo knihařů, Muzeum československé knihy v Praze
• Tento kongres také významně přispěl ke vzniku mezinárodní knihovnické asociace (International Federation of Library Associations- IFLA), zejména zásluhou Z. V. Tobolky.

SVOK

Členové z řad veřejných knihovníků kritizovali vedení Spolku československých knihovníků, protože se dle jejich názoru dostatečně nezabývalo problémy veřejných knihoven. Proto se v lednu 1927 ustavil v Brně „Spolek veřejných obecních knihovníků – SVOK“.

Předsedou spolku se stal Jiří Mahen, který působil od konce roku 1920 jako vedoucí Městské veřejné knihovny v Brně, místopředsedou byl zvolen Ladislav Piazza a jednatelem Stanislav Rambousek. Byly schváleny stanovy a bylo započato s organizací župních odborů.

1. sjezd Spolku veřejných knihovníků obecních se konal 28. srpna 1927 ve Znojmě, a Jiří Mahen zde přednesl své představy o veřejných knihovnách a o "čtení jako instituci národní". Okruh 12 tam přednesených otázek v podstatě odpovídal 12 skupinám otázek známé ankety, kterou později inicioval. Anketa shrnuje otázky, které znepokojovaly knihovníky veřejných knihoven. Odpovědi na ně vyšly v publikaci, které dal Mahen název "Knihovna jako instituce národní". SVOK ji vydal za finanční podpory ministerstva školství a národní osvěty v dubnu 1928.

Jiří Mahen nechtěl ustavením SVOK konkurovat Spolku čsl. knihovníků, jak to objasnil v dopise zaslaném pražskému spolku 22. března 1920, kde napsal: „Musíme probojovat pro veřejné knihovny rozhodně lepší poměry a musíme jít do tohoto boje nezatíženi žádnou akcí nebo poměry, v nichž by se nevykrystalizoval náš boj tak výrazně, jak jest nutno“.

Československá knihovědná společnost

V průběhu roku 1929 oslabil Tobolkův vliv ve Spolku československých knihovníků, a proto z něj vystoupil a v lednu 1930 založil, spolu s dalšími knihovníky Československou knihovědnou společnost. Jejím hlavním cílem byla podpora teoretické činnosti v bibliologii, bibliografii a knihovnictví. Byla otevřena jen pro erudované vysokoškolsky vzdělané knihovníky. Zvláštní náplní činnosti Společnosti byla její orientace na slovanskou knihovědu, což se odrazilo i v názvu časopisu, který vydávala – „Slovanská knihověda“. Společnost se soustřeďovala především na přednáškovou a publikační činnost. Dalším jim vydávaným časopisem byly „Rozpravy Československé společnosti knihovědné“ Nepovažovala se za stavovskou organizaci, a proto se nepodílela na řešení aktuálních otázek československého knihovnictví. V jejím čele stáli, např. tyto osobnosti:

• Zdeněk Václav Tobolka
• Gustav Friedrich
• Jaromír Borecký
• Karel Galla
• Jan Emler
• Josef Bečka
• Karel Mikula

Roztříštěnost spolkové knihovnické činnosti byla dokonána, když v roce 1932 vzniklo ještě Sdružení venkovských knihovníků při Svobodném učení selském, což byla organizace Agrární strany. Spolková roztříštěnost – působící v neprospěch rozvoje knihoven – trvala prakticky až do doby poválečné.

Ústřední spolek československých knihovníků

V zájmu společné obrany knihovnických záležitostí bylo, zejména v době vrcholící hospodářské krize, opět spojit své síly a vytvořit společnou základnu k prosazování knihovnických požadavků. A proto, zejména z iniciativy Jiřího Mahena došlo v Masarykově lidovýchovném ústavu ke sloučení spolků a vzniku nového Ústředního spolku československých knihovníků.

Spolek se dělil na tři sekce a dvě komise:

• sekce veřejných obecních knihovníků - předseda Jiří Mahen
• sekce vědeckých knihoven - předseda Josef Volf
• sekce sociální - předseda Vladimír Motyčka
• komise pro mezinárodní styky - předseda Jindřich Kubíček
• bibliografická sekce - předseda Ladislav Jan Živný

Svaz českých knihovníků

V květnu 1945 vznikl Národní výbor knihovnictví, který byl složen ze členů Ústředního spolku československých knihovníků a Československé knihovědné společnosti. Národní výbor knihovnictví sestavil plán na rekonstrukci knihovnictví, které bylo zasaženo válkou, a veškeré spolky spojil do společného Svazu českých knihovníků.

SDRUK - Sdružení knihoven ČR

Sdružení knihoven České republiky bylo ustaveno v prosinci 1992 jako nadace s cílem koordinovat spolupráci a napomáhat rozvoji odborných a veřejných knihoven.

V r. 1998 se transformovalo Sdružení knihoven v zájmové sdružení právnických osob, jehož účelem je podpora demokracie zpřístupňováním kulturního bohatství a informačních zdrojů. Zakládajícími členy bylo devět státních vědeckých knihoven – V Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Kladně, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni a v Ústí nad Labem V roce 1993 připojilo dalších dvanáct vědeckých a odborných knihoven. Aktuálně má SDRUK 45 členů.

Členové Sdružení - odborné a vědecké knihovny:

• připravují koncepční řešení v doplňování, zpracování a zpřístupňování knihovních fondů,
• kooperativně zajišťují informační zdroje a jednotný přístup k nim,
• společně poskytují knihovní služby bez ohledu na jejich charakter či místo realizace,
• analyzují a vybírají vhodné technologie pro knihovnické procesy včetně vývoje metodik jejich aplikace,
• spolupracují při záchraně knihovních fondů jejich restaurováním, vhodným uchováváním a digitalizací,
• koordinují přípravu a sdílení metodik k informačnímu vzdělávání uživatelů,
• organizují konference, semináře, školení a odborné porady a vydávají odborné publikace.

SKIP

Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) je dobrovolnou profesní a stavovskou organizací knihovníků a informačních pracovníků, která má charakter občanského sdružení.

Jeho posláním je usilovat o soustavné zvyšování úrovně knihovnické a informační práce a s tím spojené prestiže oboru a o to, aby ze strany státu, zřizovatelů knihoven a informačních institucí byly vytvářeny příznivé podmínky pro jejich rozvoj a činnost.

Sdružuje na 1 500 členů a je organizován na regionálním principu a má 11 regionálních výborů.

Po odborné linii zajišťují činnost sekce (knihovníků trenérů paměti, veřejných knihoven, vzdělávání, zaměstnavatelská), kluby (dětských knihoven, školních knihoven, tvořivých knihovníků, vysokoškolských knihovníků, frankofonní, klub lékařských knihoven) a komise (ediční, pro zahraniční styky).

Z činností SKIP:

• podílí se na tvorbě a realizaci koncepcí oboru a jeho legislativy
• účastní se odborné přípravy specialistů a přispívá k celoživotnímu vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků, zejména pořádáním odborných akcí
• spolupracuje se vzdělávacími institucemi a dalšími organizacemi, které se doma i v zahraničí zabývají knihovnictvím a informační činností
• rozvíjí kontakty s profesními spolky a organizacemi stejného nebo podobného zaměření doma i v zahraničí, je členem Mezinárodní federace knihovnických asociací - IFLA a EBLIDA
• organizuje společenské akce pro knihovníky a informační pracovníky
• vydává 4x ročně svazové periodikum "Bulletin SKIP"

Pravidelné akce SKIP:

• "Knihovny současnosti"- celostátní konference (spolupořadatel)
• "Týden knihoven"- celostátní propagační akce
• "Knihovnická dílna" - setkání k aktuálním otázkám veřejných knihoven
• "Noc s Andersenem", "Kde končí svět" - akce podporující dětské čtenářství
• "Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě" - seminář o kooperaci paměťových institucí
• zastupování knihoven ve vztahu k ochranným autorským organizacím při půjčování zvukových dokumentů.

Česká informační společnost, o. s. – ČIS

Je sdružení občanů, kteří pracují v některém z oborů zabývajících vyhledáváním, uchováváním a zpřístupňováním informací odborného (vědeckého, technického, ekonomického, medicínského apod.) charakteru. Jedná se zejména o informační pracovníky, archiváře, bibliografy, knihovníky a administrátory informačních systémů v informačních institucích a další příbuzné profese.

Společnost byla založena v roce 1990 a stala se také jednou ze zakládajících společností Českého svazu vědecko-technických společností (ČSVTS)

V době svého vzniku měla ČIS pobočky ve Státním ústředním archivu v Praze, Státní vědecké knihovně v Plzni, Ústavu zemědělských a potravinářských informací v Praze a ve Vojenské lékařské akademii J. E. Purkyně v Hradci Králové. V současné době má ČIS pobočku pouze při Národním archivu.

V letech 1996 až 2001 bylo pod názvem Infoparty uspořádáno celkem třicet přednášek doplněných promítáním spojeným s dotazy a diskusí. Mezi témata představená v rámci těchto přednášek patřily:

• právní aspekty provozování informačních systémů a poskytování informačních služeb informační zdroje pro sociální a humanitní obory ve světových databázových centrech
• zdroje informací o Evropské unii na internetu
• systém patentových informací a elektronické seriály v ČR.

Byl také vydáván občasník "Zpravodaj ČIS". Obsahoval informace o činnosti ČIS, programy odborných akcí a články na odborná témata.

Asociace knihoven vysokých škol ČR - AKVŠ ČR

Záměr ustavit Asociaci knihoven vysokých škol ČR byl poprvé veřejně představen a projednán na Celostátní poradě vysokoškolských knihoven v roce 1999 v Ostravě.

Zakládajícími členy Asociace se v roce 2001stalo 21 veřejných vysokých škol (celkem bylo v době vzniku Asociace v České republice 24 veřejných vysokých škol). Zájem o členství v Asociaci projevily i další české vysoké školy, kterým však v členství, nikoliv ve spolupráci, brání právní důvody.

Základní programové cíle Asociace vysokých škol:

• zastupovat vysokoškolské knihovny při takových jednáních, která se týkají koncepce a naplňování státní informační politiky a národního knihovního systému
• hájit a prosazovat zájmy vysokých škol a jejich knihoven při jednáních s organizacemi z oblasti vzdělávacích, komunikačních a informačních technologií, zejména s producenty a distributory informačních zdrojů
• vytvořit základnu pro spolupráci (rozvoj, vzdělávání, zvyšování kvality, řešení odborných problémů apod.) na národní i mezinárodní úrovni. .

Odkazy

POUŽITÁ LITERATURA

CEJPEK, jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 1.dotisk 2.vydání. praha: karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0323-0.

BURGETOVÁ, Jarmila. Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice. Knihovna plus [online]. 2012, (2) [cit. 2015-12-17]. ISSN 1801-5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm

UCHOČOVÁ, Jana. Knihovnické spolky. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Knihovnick%C3%A9_spolky

Sdruk [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.sdruk.cz/

Úvod — SKIP [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.skipcr.cz/

Česká informační společnost, o.s.: Home [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: www.cisvts.cz/

Asociace knihoven vysokých škol České republiky [online]. [cit. 2015-12-17]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/

KLÍČOVÁ SLOVA

knihovnické spolky, osobnosti knihovnictví