Child directed speech
Verze z 3. 7. 2014, 12:38, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
specifika řeči zaměřené na dítě:
- využívána přehnána intonace
- dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
- jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
- zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
- slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
- opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
- těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
- omezená slovní rozmanitost
- více zdrobnělin
- častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
- častěji slova konkrétní než abstraktní
- projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
- krátké a srozumitelné věty
- redukce obsahové složitosti řeči
- nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
- zdůrazňovány nové informace
- intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě
dítě se musí naučit:
- rozčlenit, co slyší
- dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
- porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
- imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
- vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
- prosadit se v komunikaci
- upoutat na sebe pozornost