Zdeňka Braunerová

Zdenka nebo Zdeňka Braunerová, křtěná Zdislava Rosalia Augusta Brauner (9. dubna 1858, Praha – 23. května 1934, Praha) byla česká malířka a grafička. Její tvorba byla ovlivněna její náboženskou výchovou, láskou ke Francii, českým folklorem a lidovým uměním. Podpořila řadu talentovaných umělců, kterým pomohla se prosadit, mezi nimiž byli např. František Bílek, Joža Uprka a Jan Zrzavý. Do jejího života zasáhlo mnoho známých osobností např. Julius Zeyer, Vilém Mrštík, F. X. Šalda, Auguste Rodin nebo Paul Claudel.

Životopis

Rodina

Zdeňka se narodila do rodiny Františka Braunera a Augusty Braunerové. František Brauner byl právník a politik, během života se setkal s mnoha významnými osobnostmi české kultury, např. s K. H. Máchou, F. L. Čelakovským, A. Dvořákem a dalšími. Augusta Braunerová, rozená Neumannová, pocházela ze starého šlechtického rodu a provozovala salon, který zdědila po svých rodičích a ve kterém se scházela pražská intelektuální elita.

Mládí

Narodila se jako nejmladší, čtvrté dítě, jejími staršími sourozenci byli Vladimír, Bohuslav a Anna. Již od útlého věku ji vychovávaly kojné a chůvy, především Josefa Veselá, která ji vštěpovala úctu k Panně Marii Svatohorské. Výrazný vliv na dospívání Braunerové měl salon její matky, kde se mluvilo hlavně česky. Zdeňku také ovlivnila rozdílná orientace rodičů, otec byl více zaměřen na východní, matka na západní kulturu.

Koncem 60. let začala navštěvovat vyšší dívčí školu v Praze, kterou ukončila roku 1873. Zde se také začala více zajímat o malování. S rodinou Zdeňka často cestovala do ciziny, např. do Vídně nebo Paříže. Roku 1876 se pustila aktivněji do malování. Jejím prvním učitelem a zároveň první láskou se stal Antonín Chittussi, s nímž se věnovala především krajinomalbě. Chittussi ji zasvětil do technických tajů kresby a malby, nabádal ji k píli, studiu přírody a ke správné volbě motivů.

Po smrti svého otce roku 1880 začala navštěvovat „Académie Colarossi“ v Paříži, což byla malířská škola vedená Filippem Colarossim. Jejím učitelem zde byl Francoise Courtoise, s nímž se věnovala převážně figurální a historické malbě. Po svatbě své sestry Anny s francouzským spisovatelem Élémirem Bourgesem přizpůsobila svůj životní styl na budoucí povolání malířky. Často cestovala mezi Paříží a Prahou, stále totiž navštěvovala Colarossiho školu a zároveň chtěla být na blízku své matce.

Přátelství a vztahy

Zdenčin život výrazně ovlivnilo komplikované přátelství s Juliem Zeyerem. Oba umělce spojovala nechuť k českému provincialismu, odpor ke kompromisům, kritický patriotismus a zájem o Japonsko. Díky němu také navázala vztah s francouzskou uměleckou modernou, která pro ni byla oporou a vzorem.

Jejím životem otřásl také vztah s Vilémem Mrštíkem, se kterým ji spojovalo uskupení angažmá za záchranu staré Prahy a Mrštíkův román Pohádka máje, který se Zdeňka rozhodla ilustrovat. Z jejich plánované svatby nakonec sešlo, Mrštíkovi vadila Zdenčina odlišnost, kultivovanost, rozhled a její dominance. Mrštík ji také přivedl k folkloru, kterému Zdeňka zcela propadla.

Přátelství ji také pojilo s F. X. Šaldou, se kterým vedla intenzivní korespondenci, spojoval je zájem o mysticismus a nechuť k soudobé společnosti i pesimistické naladění.

Přátelila se také s Milošem Martenem, kterému Zdeňka pomohla k úspěchu, upravila většinu jeho děl a pomohla mu navázat kontakty v Čechách a ve Francii. V této době přimkla ke grafice, věnovala se knižní ilustraci a pustila se do stavby atelieru v Roztokách.

Dalšími jejími přáteli byli např. Auguste Rodin, jeden z největších francouzských sochařů 19. století, nebo Paul Claudel, francouzský básník a dramatik, který se stejně jako Zdeňka zajímal o bytostný konzervatismus, víru v Boha, starou Prahu a jezuitskou historii.

Dílo

Počátky tvorby

Vyrůstala v rodině, kde byla obklopena kulturou a vkusem. Její první kroky vedl Soběslav Pinkas. Později studovala čtyři roky na akademii Colarossi v Paříži, kde se věnovala malířské průpravě. Inspiraci ke své tvorbě nacházela v krajině – v Paříži i v Čechách, ale také v historii. V její tvorbě se odrážela harmonie, hněv, vzdor i bolest.

Knižní grafika

Ke knižní grafice se dostává až jako vyspělá malířka. Knižní dílo můžeme rozdělit do tří období.

• První období

Do tohoto období

• Druhé období

• Třetí období