Typologie v psychologii
Obsah
Typologie
- Vychází z poznatku, že psychické vlastnosti společně představují syndromy vlastností, které jsou charakteristické pro určitý počet lidí; ti tak tvoří skupinu osob s některými společnými vlastnostmi.
- Podle Eysencka jsou termíny typ a vlastnost zaměnitelné - řekneme-li o určitém člověku, že je družný, nebo že je to družný typ, znamená to téměř totéž.
- Nověji představují krajní hodnoty v kontinuu určitého škálování, tedy od typologií se upouští.
- G. W. Allport tvrdí, že teorie typu nám neříká nic víc, než že určití lidé jsou jiným lidem v určitém ohledu podobní, existuje přitom množství rozličných hledisek, a tak tentýž člověk může příslušet k mnoha různým typům.
- Většina lidí žádný typ nevytváří[1].
Ernst Kretschmer
Kretschmer si nejprve definuje pojmy:
• konstituce: souhrn všech individuálních vlastností spočívajících na dědičnosti
• charakter: souhrn všech afektivně volních reaktivních potencí člověka, tak jak se utvořily v průběhu jeho životního vývoje, tedy na základě dědičných vloh a exogenních činitelů
• temperament: je spolupodmíněn humorálně a je reprezentován jednak mozkem, jednak systémem žláz z vnitřní sekrecí. Temperament pak ovlivňuje míru citlivosti vůči duševním podnětům, citové zabarvení psychických obsahů, psychické tempo a rytmus duševních dějů, psychomotoriku.
Ve vlastní typologii pak vymezil tyto 4 typy:
•Astenický typ: (leptosomní, leptomorfní, dolichomorfní, lineární) Tento typ má dlouhé končetiny, úzký obličej, je hubený spíše introvertní, plachý, odměřený a nespolečenský. Projevuje se schizotimně (abstraktní myšlení, ambivalence mezi vznětlivostí a lhostejností) a má tedy predispozice ke schizofrenii.
•Pyknický typ: (eurysomní, brachymorfní, laterální) U tohoto typu vídáme naopak krátké končetiny, kulatý obličej a podsaditou postavu. Projevují se u něj cyklotymní rysy ( srdečnost, přizpůsobivost, střídání nálad, zaměřená úzce a prakticky), sklon k bipolární poruše.
•Atletický typ (muskulární, mezosomní): Jedná se o typ s vyváženými proporcemi a svaly. Tento typ je energický, agresivní a veselý. Je to normální osobnost bez sklonu k patologii.
•Dysplastický typ: v tomto typu se prolínají všechny 3 předešlé typy. Nabývá tělesných znaků nadměrně zženštilého zaobleného vzrůstu.
- Jeho teorie byla celkem přijata s nadšením, protože poskytovala vědeckou podporu starobylé tradici. Avšak objevili se i tací, kterým jeho teorii kritizovali. Podotýkali, že mnoho lidí se nedá do výše uvedených kategorií zařadit. Navíc byl Kretschmerův vzorek nevyvážený[2].
William H. Sheldon
- Rozlišil 76 somatotypům, které dále typologicky rozdělil na 3 typy.
- Jeho typologie je založena na struktuře buněčných tkáňových vrstev embrya. Navázal svým na Kretschmera.
• Endomorfní typ s převahou endodermu(vnitřní zárodečná vrstva): měkký, zaoblený a tučný, má dobré trávení, ale slabé kosti a svalstvo, uvolněný s pomalými reakcemi rád spí, má rád jídlo, vyskytují se u něj mělké city a jedná se většinou o extroverta, co se týče osobnostního vzorce, jedná se o člověka společenského, uvolněného, hovorného a požitkářského.
• Mezomorfní typ s převahou mezodermu (střední zárodečná vrstva): tvrdý, hranatý, s velkými kostmi a svalovitý má těžkou, mohutnou postavu, pevné držení těla, energický, hlučný, rád sportuje, cvičí, pohybuje se, jeho osobnostní vzorec je následující: energický, asertivní, kurážný, optimistický, sportovní.
• Ektomorfní typ s převahou ektodermu (vnější zárodečná vrstva): vysoký, hubený s velkou lebkou jeho tělo je křehké a má slabě vyvinuté trávení držení těla je křečovité je přehnaně reaktivní, má sklony k samotářství a má lehký spánek, mezi jeho osobnostní vlastnosti patří introverze, ostýchavost, intelektuálnost, inhibovanost, nespolečenskost[3].
C. G. Jung
- Jungova typologie je založena na bipolární škále introvert-extrovert, podle toho, zda jedinec kvantum energie(libido) zaměřuje na svůj intrapsychický svět, nebo na své okolí. I když jsou oba postoje přítomny v každém člověku, jeden z nich má větší vliv než druhý.
- Navíc se rozlišuje typ osobnosti podle poměrné síly čtyř psychických funkcí – Jung vysvětluje jejich povahu podle jejich specifických příspěvků:
• Myšlení: zkoumá, co vnímaný předmět je
• Cítění: oceňuje hodnotu předmětu
• Smyslové vnímání: zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost
• Intuice: poznává skrytý význam předmětu
- Kombinace a interakce dvou postojů a čtyř funkcí poskytuje obsažnou taxonomii lidských typů[4].
Emanuel Spranger
Popisuje šest typů lidí podle toho, jaký princip upřednostňují:
• Teoretický člověk: usiluje o poznán pravdy. Může jím být kdokoli, pro koho je nejdůležitější orientací ve světě poznání toho, co se děje a proč se tak děje.
• Estetický člověk: usiluje o zážitky, dojem nebo příležitost k sebevyjádření.
• Ekonomický člověk: hledá užitek a zisk. Myslí jen na sebe a vlastní blaho.
• Sociální člověk: hledí si blaha ostatních, žije pro druhé.
• Mocenský člověk: spočívá v podřízení se vyšším principům, jednání v duchu vyšších zásad.
• Náboženský člověk: hledá smysl života, nemusí být vázána na náboženskou doktrinologii.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.
- ↑ Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.
- ↑ Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.
- ↑ Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.
- ↑ Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.
Použitá literatura
- Hjelle, L. A., & Ziegler, D. J. (1992). Personality theories: Basic assumptions, research, and applications. McGraw-Hill Humanities, Social Sciences & World Languages.