Typologie v psychologii

Typologie

  • Vychází z poznatku, že psychické vlastnosti společně představují syndromy vlastností, které jsou charakteristické pro určitý počet lidí; ti tak tvoří skupinu osob s některými společnými vlastnostmi.
  • Podle Eysencka jsou termíny typ a vlastnost zaměnitelné - řekneme-li o určitém člověku, že je družný, nebo že je to družný typ, znamená to téměř totéž.
  • Nověji představují krajní hodnoty v kontinuu určitého škálování, tedy od typologií se upouští.
  • G. W. Allport tvrdí, že teorie typu nám neříká nic víc, než že určití lidé jsou jiným lidem v určitém ohledu podobní, existuje přitom množství rozličných hledisek, a tak tentýž člověk může příslušet k mnoha různým typům.
  • Většina lidí žádný typ nevytváří[1].

Ernst Kretschmer

Kretschmer si nejprve definuje pojmy:
konstituce: souhrn všech individuálních vlastností spočívajících na dědičnosti
charakter: souhrn všech afektivně volních reaktivních potencí člověka, tak jak se utvořily v průběhu jeho životního vývoje, tedy na základě dědičných vloh a exogenních činitelů
temperament: je spolupodmíněn humorálně a je reprezentován jednak mozkem, jednak systémem žláz z vnitřní sekrecí. Temperament pak ovlivňuje míru citlivosti vůči duševním podnětům, citové zabarvení psychických obsahů, psychické tempo a rytmus duševních dějů, psychomotoriku.
Ve vlastní typologii pak vymezil tyto 4 typy:
Astenický typ: (leptosomní, leptomorfní, dolichomorfní, lineární) Tento typ má dlouhé končetiny, úzký obličej, je hubený spíše introvertní, plachý, odměřený a nespolečenský. Projevuje se schizotimně (abstraktní myšlení, ambivalence mezi vznětlivostí a lhostejností) a má tedy predispozice ke schizofrenii.
Pyknický typ: (eurysomní, brachymorfní, laterální) U tohoto typu vídáme naopak krátké končetiny, kulatý obličej a podsaditou postavu. Projevují se u něj cyklotymní rysy ( srdečnost, přizpůsobivost, střídání nálad, zaměřená úzce a prakticky), sklon k bipolární poruše.
Atletický typ (muskulární, mezosomní): Jedná se o typ s vyváženými proporcemi a svaly. Tento typ je energický, agresivní a veselý. Je to normální osobnost bez sklonu k patologii.
Dysplastický typ: v tomto typu se prolínají všechny 3 předešlé typy. Nabývá tělesných znaků nadměrně zženštilého zaobleného vzrůstu.

  • Jeho teorie byla celkem přijata s nadšením, protože poskytovala vědeckou podporu starobylé tradici. Avšak objevili se i tací, kterým jeho teorii kritizovali. Podotýkali, že mnoho lidí se nedá do výše uvedených kategorií zařadit. Navíc byl Kretschmerův vzorek nevyvážený[2].

William H. Sheldon

  • Rozlišil 76 somatotypům, které dále typologicky rozdělil na 3 typy.
  • Jeho typologie je založena na struktuře buněčných tkáňových vrstev embrya. Navázal svým na Kretschmera.

Endomorfní typ s převahou endodermu(vnitřní zárodečná vrstva): měkký, zaoblený a tučný, má dobré trávení, ale slabé kosti a svalstvo, uvolněný s pomalými reakcemi rád spí, má rád jídlo, vyskytují se u něj mělké city a jedná se většinou o extroverta, co se týče osobnostního vzorce, jedná se o člověka společenského, uvolněného, hovorného a požitkářského.
Mezomorfní typ s převahou mezodermu (střední zárodečná vrstva): tvrdý, hranatý, s velkými kostmi a svalovitý má těžkou, mohutnou postavu, pevné držení těla, energický, hlučný, rád sportuje, cvičí, pohybuje se, jeho osobnostní vzorec je následující: energický, asertivní, kurážný, optimistický, sportovní.
Ektomorfní typ s převahou ektodermu (vnější zárodečná vrstva): vysoký, hubený s velkou lebkou jeho tělo je křehké a má slabě vyvinuté trávení držení těla je křečovité je přehnaně reaktivní, má sklony k samotářství a má lehký spánek, mezi jeho osobnostní vlastnosti patří introverze, ostýchavost, intelektuálnost, inhibovanost, nespolečenskost[3].

C. G. Jung

  • Jungova typologie je založena na bipolární škále introvert-extrovert, podle toho, zda jedinec kvantum energie(libido) zaměřuje na svůj intrapsychický svět, nebo na své okolí. I když jsou oba postoje přítomny v každém člověku, jeden z nich má větší vliv než druhý.
  • Navíc se rozlišuje typ osobnosti podle poměrné síly čtyř psychických funkcí – Jung vysvětluje jejich povahu podle jejich specifických příspěvků:

Myšlení: zkoumá, co vnímaný předmět je
Cítění: oceňuje hodnotu předmětu
Smyslové vnímání: zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost
Intuice: poznává skrytý význam předmětu

  • Kombinace a interakce dvou postojů a čtyř funkcí poskytuje obsažnou taxonomii lidských typů[4].

Emanuel Spranger

Popisuje šest typů lidí podle toho, jaký princip upřednostňují:
Teoretický člověk: usiluje o poznán pravdy. Může jím být kdokoli, pro koho je nejdůležitější orientací ve světě poznání toho, co se děje a proč se tak děje.
Estetický člověk: usiluje o zážitky, dojem nebo příležitost k sebevyjádření.
Ekonomický člověk: hledá užitek a zisk. Myslí jen na sebe a vlastní blaho.
Sociální člověk: hledí si blaha ostatních, žije pro druhé.
Mocenský člověk: spočívá v podřízení se vyšším principům, jednání v duchu vyšších zásad.
Náboženský člověk: hledá smysl života, nemusí být vázána na náboženskou doktrinologii.[5]

Odkazy

Reference

  1. Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.
  2. Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.
  3. Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.
  4. Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.
  5. Smékal, V. (2009). Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal.

Použitá literatura

  • Hjelle, L. A., & Ziegler, D. J. (1992). Personality theories: Basic assumptions, research, and applications. McGraw-Hill Humanities, Social Sciences & World Languages.