9. Obtěžující, rušivé a škodlivé vlivy pracovních podmínek

Jedny z prvotních studií, které se zabývaly stresory a stresem v psychologii práce a organizace, zkoumaly efekt fyzikálních stresorů. Pozornost byla věnována zejména vlivu hluku, který vedl ke snížené výkonnosti, poklesu v motivaci a vyšším hladinám stresu. Ačkoliv se první výzkumy o škodlivosti hluku prováděly v prostředí výrobních továren, tak se vliv i mírného hluku opětovně prokázal jako stresor zvyšující hladinu stresových hormonů v open-office prostředí (Landy & Conte, 2016).

Nejen fyzické podmínky mohou být potenciálními stresory. Náplň práce a požadavky kladené na zaměstnance (tempo práce, počet hodin, pracovní zátěž) mohou zvyšovat stres a snižovat výkonnost jednotlivců. Zkoumání fyzického prostředí a možné negativní dopady, které může mít, postupně nahradilo zkoumání psychologických podmínek, které mohou fungovat jako stresory. Mezi základní psychologické stresory v pracovním prostředí patří nedostatek kontroly, vysoká míra nejistoty a interpersonální konflikty (Landy & Conte, 2016).

Pocit kontroly je zásadní částí výzkumné literatury věnující se stresu, protože kontrola a předvídatelnost mají výrazný pozitivní dopad na snížené prožívání stresu. Pocit kontroly a předvídatelnosti je do značné míry ovlivněn osobnostními vlastnostmi jednotlivců, ale může být ovlivněn i vnějšími podmínkami. Zejména poskytováním autonomie při organizaci pracovní náplně a poskytnutím svobody v rozhodování o tom, kdy a jak bude jedinec na jednotlivých úlohách pracovat.

Interpersonální konflikt se může projevovat přímou konfrontací a nepřátelským chování na pracovišti, nebo to může být dlouhodobý prožitek nespravedlnosti, či soupeření o omezené zdroje. Studie na finských zaměstnancích identifikovala interpersonální konflikt na pracovišti jako signifikantní faktor ovlivňující zdravotní problémy zaměstnanců, i po statistické kontrole proměnných jako: socioekonomický status, rodinný stav, konflikt s partnerem a zvýšená konzumace alkoholu (Appelberg et al., 1996). Mimo interpersonální konflikty, intrapersonální konflikty mohou hrát důležitou roli, zejména zastávání většího množství rolí a konflikt mezi pracovními a rodinnými rolemi.

Následky stresorů

Negativní následky stresorů na pracovišti mohou být rozděleny do tří kategorií: behaviorální, psychologické a fyziologické.

1)Mezi nejčastější behaviorální následky patří zneužívání alkoholu a návykových látek, snížená produktivita, zhoršené zpracovávání informací a kontraproduktivní chování jako agrese na pracovišti nebo absentismus.

Zejména zhoršené zpracovávání informací je spjato s špatnou pamětí, pomalejšími reakčními časy, sníženou pozorností, menší kreativitou a zhoršeným rozhodování. Příkladem mohou být zaměstnanci rozvážející fast food, kteří mají největší nehodovost během nejrušnějších hodin, mezi pátou a devátou hodinou. Často uvádějí jako následek nehody, že neviděli a preceptuálně nezaregistrovali auto, motocykl nebo chodce (Landy & Conte, 2016). Zhoršená produktivita kopíruje obrácenou U křivku, grafickou reprezentaci Yerkes-Dodsonův zákon o vlivu nabuzení (arousal) a výkonu.

2) Psychologické následky stresu jsou zejména spjaty s úzkostností, depresí, emočním vypětím, nespokojeností s prací a v extrémních stavech vypětí s syndrom vyhoření.

3) Fyziologické následky stresu jsou spjaty s zvýšenou aktivací centrálního nervového systému a uvolňováním stresových hormonů. Následky zvýšených stresových hormonů a zvýšené stimulace CNS vedou k zvýšené srdeční aktivitě. Při počáteční fázi může vést tato fyziologická odezva k zlepšené kognici a lepším fyzickým výkonům. Nicméně chronické prožívání stresu kognici naopak zhoršuje a uvádí se jako významný rizikový faktor pro rozvoj srdečních onemocnění.

Pracovní zátěž

V české odborné literatuře se k tématu vnějších pracovních podmínek a jejich dopadů nachází spousta informací spjatých s pojmem pracovní zátěž. Zátěž se do jisté míry může zaměnitelně překrývat s pojmem stres, ale v české odborné literatuře má zároveň vlastní konotaci. Zátěž je tak definována jako proces psychického zpracovávání a vyrovnávání se s požadavky a vlivy pracovního a životního prostředí. Prostředí je chápáno jako vše, co člověka obklopuje včetně společenských vazeb, požadavků a událostí v životě jednotlivce. Zátěž chápeme jako porušení rovnováhy mezi vnitřním stavem systému a vnějším okolím (prostředím) a vlastnostmi zatěžovaného systému (jako výkonnost nebo kapacita). K zátěži organismu vede řada rozličných činitelů (Štikar et al., 2003).

Při vymezování pojmu zátěže je nutné mít na mysli varietu možných reakcí organismu na dynamiku vnějších podmínek. Vnější podmínky mohou narušovat rovnovážný stav organismu. Při zhodnocování zátěže je nutné popsat tři kategorie jevů:

• požadavky kladené na činnost (a podmínky, za nichž je činnost realizována)
• chování jedince při činnosti se projevuje ve vnější (objektivní) i vnitřní (subjektivní) prožitkové sféře
• nároky kladeny na jednotlivce

Zátěž vzniká v důsledku nesouladu mezi požadavky a podmínkami na jedné straně a vlastnostmi a stavem člověka na straně druhé. Zátěž je jev, který se týká jedince, zatímco požadavky, podmínky a nároky jsou charakterizovatelné obecně.

Zátěž lze rozčlenit do tří kategorií:

• Senzorická zátěž, která je spjata s požadavky na činnost smyslových orgánů a jim odpovídající mozkové struktury
• Mentální zátěž je spojena s požadavky na zpracování informací, nároky jsou kladeny zejmena na pozornost, paměť, rozhodování a představivost
• Emoční zátěž vyplývá ze situací a požadavků, vyvolávajících afektivní odezvu, alternativním označením emoční zátěže je “psychosociální stres”, který zohledňuje sociální kontext zátěže

Teorie a modely zátěže

Jeden z nejznámějších modelů popisující události a jejich stresogenní vliv, který se používá v prostředí psychologie práce a organizace je Life Change Unit (LCU), který byl vytvořen Holmesem a Rahem v rámci teorie životních událostí a adaptace na nové situace. V originálním LCU model řadí události, jako rozvod, smrt člena rodiny nebo úraz podle času nutného k znovu přizpůsobení. V pracovní oblasti jsou to události jako zrušení projektu, nový šéf nebo změna pracoviště. LCU zvýrazňuje vliv sociálních interakcí při formování a prožívání stresu.

Opačný pohled poskytuje Frenchův model shody člověk - prostředí, který nevnímá události v prostředí jako univerzální stresory, ale stresová hodnota závisí na percepci jednotlivce, a zdůrazňuje tak kognitivní hledisko stresu.

Další model zohledňuje osobní charakteristiky jednotlivců. Model stresové zranitelnosti navrhli Friedman a Rosenman, když analyzovali vztah mezi typem chování a srdečními chorobami. Vzniklo tak známé rozlišení na osoby typu A a B. Typ A je charakteristický svou netrpělivostí, soutěživostí a chronickým pocitem časové tísně. Naopak typ B je známý nesoutěživostí, trpělivostí a malým pocitem časové tísně. Autoři asociují typ A s výrazně větší náchylností k ischemické chorobě srdeční. Mimo typ A a B, byl popsán přechodný typ X, který zahrnuje nerozvinuté formy obou typů.

Model, který je spjat s teorií kontroly jednání popsal Karásek. Hlavní premisou tohoto modelu je, že možnost kontroly nad situací snižuje míru stresu. Stres je nejvyšší při vysokých pracovních požadavcích a malé volnosti v rozhodování (Štikar et al., 2003).

Literatura

• Appelberg, K., Romanov, K., Heikkilä, K., Honkasalo, M. L., & Koskenvuo, M. (1996). " Interpersonal conflict as a predictor of work disability: a follow-up study of 15,348 Finnish employees ". Journal of psychosomatic research, 40(2), 157-167.

• Landy, F. J., & Conte, J. M. (2016). " Work in the 21st century, Binder ready version: An introduction to Industrial and Organizational Psychology. " John Wiley & Sons.

• Štikar, J., Rymeš, M., Riegel, K., & Hoskovec, J. (2003). "Psychologie ve světě práce." Karolinum.