Na úvod můžeme říci, že zastánci rysového přístupu se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti nebo zda rysy vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání[1].
Obecně bývá pojem rys osobnosti užíván jako ekvivalent k pojmu psychická vlastnost. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince[1].
Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování. Psychická vlastnost zde předpokládá určitou predispozici projevů chování osobnosti. Dispozice jsou nejčastěji definovány jako vrozené či získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem[1]. Jako synonymum k pojmu dispozice se používá pojem rys.
Allport rozlišil dva druhy rysů: vnější rysy, které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a vnitřní rysy (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme[1].