Kategorie rysů osobnosti
Osobnostní rysy nebo také duševní vlastnosti, dimenze popisují osobnost jedince. V určité míře slouží k předpovídání jeho chování a prožívání v odlišných situacích. [1]
Mezi zastánci rysového přístupu panuje dosud debata, co vlastně rysy vyjadřují. Nemohou se shodnout, zda se jedná o charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti nebo zda rysy vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání. Situacionisté dokonce jejich existenci zpochybňovali, protože věřili, že chování je jednoznačně určováno vnějšími situacemi. [2]
80. léta minulého století zaznamenala vyšší zájem o zkoumání rysů a stále více badatelů se shodovalo na názoru, že osobnost člověka vystihuje nejlépe pět vlastností. Tento pětifaktorový model osobnosti později dostal označení "Big Five". K dalším významným teoriím rysům se řadí teorie Gordona Allporta, Raymunda Cattella nebo Hanse J. Eysencka. [2] Problematika kategorie rysů se sině prolíná s typologiemi temperamentu.
Obsah
Vymezení pojmů: vlastnost a rys osobnosti
Osobnostní vlastnosti nebo také charakteristiky (personality characteristics) jsou popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince. Slouží k zobecňování pozorovaných projevů člověka (např. pokud pozorujeme, že se člověk chová v různých situacích útočně, označíme ho za agresivního). Vlastnosti lze chápat také jako vnitřní determinanty chování. [2]
Pojetí vlastnosti se u různých badatelů liší, obvykle ale v psychologii zahrnuje tři nutné podmínky - soudržnost (konzistenci), obecnost (generalizovanost) a všeobecnost (univerzálnost):
- Konzistenci jejího projevu v chování a prožívání: Objevuje se za srovnatelných okolností?
- Generalizovanost jejích projevů u téhož jedince za různých okolností: Projevuje se v mnoha různých situacích, nebo je její projev vázán na určité okolnosti?
- Univerzálnost jejího výskytu u lidí vůbec: Jsou vlastnosti různých jedinců i psychologicky stejné nebo jsou jedinečné - obsahově rozdílné? [1]
Osobnostní rysy (personality traits) nebo také dispozice (dispositions) jsou nejčastěji chápány jako vrozené nebo získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem. Usuzujeme na ně při vysvětlování určitého typu chování, jednání či prožitku osobnosti. [2]
Klasifikace osobnostních rysů
Kategorie rysů dle Allporta
Gordon Allport (1937) rozlišil rysy na dva druhy: vnější (behaviorální rysy), které lze pozorovat a vnitřní (emoční, kognitivní rysy), které odvozujeme z vnějších projevů osobnosti. [3]
Později v roce 1961 navrhl Allport rozdělení rysů na: obecné rysy (common traits) a individuální/osobnostní rysy (individual/personal traits). Pro upřesnění použil pro individuální rysy termín osobnostní dispozici (personal disposition).
Obecné rysy slouží k porovnání osob mezi sebou (např. na Gaussově křivce normálního rozdělení). Jedná se o kategorie, do kterých se snažíme osobu zařadit.
Osobnostní dispozice jsou jedinečné pro každou osobu. Pokud ji určíme správně, přesně odráží strukturu osobnosti. U každé osobnosti lze pozorovat více osobnostních dispozic, které jsou jinak významné. Allport je rozlišil na kardinální (cardinal), centrální (central) a sekundární (secondary) osobnostní dispozice:
- Kardinální dispozice: Pokud osobnostní dispozice v životě jedince výrazně vyniká, mluvíme o kardinální dispozici. Ovlivňuje téměř každý čin člověka, a proto nemůže zůstat skrytá. Člověk je pro ni známý a v některých případech se touto dispozicí může stát slavný. Kardinální dispozici nemá každý (z historie bychom ji mohli nalézt například u Dona Juana, Adolfa Hitlera nebo u Matky Terezy).
- Centrální dispozice: Naopak centrální dispozice má každý. Jsou to ty, které bychom u osoby zmínili při psaní doporučujícího dopisu (př. pracovitý, upřímný).
- Sekundární dispozice: Sekundární dispozice má také každý, ale jsou méně nápadné, méně zobecnitelné a méně konzistentní. Nehrají v životě člověka takovou roli jako centrální a kardinální dispozice. [4]
Kategorie rysů dle Raymonda Cattella
Raymond Cattell definuje vlastnost takto: "Jedinečný vzorec chování, takové povahy, že je-li jedna jeho část přítomna v určité míše, můžeme z toho vyvodit, že člověk vykazuje v určité míře i jeho ostatní části."
Cattel rozdělil rysy na povrchové (surface traits) a pramenné (source traits). Pramenné rysy představují základní vlastnosti osobnosti a povrchové rysy jsou její. obecnější vlastnosti. [1]
Základní klasifikace osobnostních vlastnostní/rysů
Deduktivní a induktivní klasifikace
Vycházejí ze dvou myšlenkových proudů – deduktivní z evropské kontinentální myšlenkové tradice a induktivní klasifikace z angloamerické:
- Deduktivní klasifikace: Zdůrazňuje kvalitativní, racionální zpracování zkušenosti. Jsou užitečné pro metodologii jejich zkoumání
- Induktivní klasifikace: Klade důraz na kvantitativní, empirické zpracování pozorovaného chování. Nejdůležitějšími jsou v tomto proudu faktorově analytické práce od R. Cattella, J. Guilforda a H. Eysencka. Tyto klasifikace jsou vhodné především pro popis osobnosti. [1]
Deduktivně založené klasifikace
Osobnostní vlastnosti můžeme dělit podle předpokládané vrozenosti vs. naučenosti
Empiricky založené klasifikace
Empirické klasifikace vycházejí zpravidla z faktorově analytických výzkumů osobnostních vlastností.
Vývoj pětifaktorového modelu
Byl to lexikální přístup, který se zasloužil o vznik pětifaktorového modelu. Prvním byl Galton v roce 1884, který za použití slovníku shromáždil asi 1000 slov popisujících osobnost. Později tímto způsobem vybírali Allport a Odbert osobnostně relevantní slova z Websterova slovníku, která odlišovala chování jednoho člověka od druhého. Dále k tomu přidali další běžně užívaná slova, která slovník neobsahoval a v roce 1936 tak vznikl seznam, který obsahoval 18 000 anglických slov. Na tuto dvojici navázal Cattell, který postupně vylučoval slova, aby mohl použít faktorovou analýzu. Po několika studiích nakonec vytvořil 16 PF (Sixteen Personality Factors Questionnaire). [4]
Ve 40. letech identifikoval Cattell nejvýznamnější slova k vyjádření charakteristiky osobnosti. Z těchto slov odvodil pomocí faktorové analýzy dvanáct faktorů. Na základě jeho seznamu pokračovali ve zkoumání struktury např. Fiske (1949) nebo Norman (1963). Dospěli k jednodušší faktorové struktuře, která se skládala pouze z pěti faktorů. Pětifaktorová struktura byla odvozena ze seznamu přibližně 1600 rysů z celkového počtu 18 000 osobnostně relevantních slov. Goldberg (1990) provedl faktorovou analýzu a jednoznačně potvrdil pětifaktorovou strukturu ve smyslu "velké pětky". [2]
Historie názvu
V roce 1981 Goldberg zavedl pro pětifaktorovou strukturu osobnosti označení Big Five. Později v roce 1992 navrhli McCrae a John pojmenování slovem OCEAN podle prvních písmen anglických názvů pěti faktorů (Openness to Experience, Conscientiousness, Extraversion, Agreeableness, Neuroticism). [4]
Na úvod můžeme říci, že zastánci rysového přístupu se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti nebo zda rysy vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání[5].
Obecně bývá pojem rys osobnosti užíván jako ekvivalent k pojmu psychická vlastnost. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince[5].
Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování. Psychická vlastnost zde předpokládá určitou predispozici projevů chování osobnosti. Dispozice jsou nejčastěji definovány jako vrozené či získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem[5]. Jako synonymum k pojmu dispozice se používá pojem rys.
Allport rozlišil dva druhy rysů: vnější rysy, které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a vnitřní rysy (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme[5].
Empirické vymezení rysů osobnosti je založeno na srovnání psychických vlastností s objektivně stanoveným standardem[6]. Podle tohoto přístupu má každá osobnost poměrně trvalé, vrozené a získané charakteristiky či dispozice, které určují myšlení, jednání, prožívání člověka[6]. Osobnostní rysy často iniciují a a regulují různé psychické procesy a behaviorální projevy[6].
Problematika rysů osobnosti se silně prolíná a propojuje s různými typologiemi temperamentu, počínaje Hippokratovou teorií temperamentu, neurofyziologickou teorií Pavlova, Jungovou teorií osobnostních typů, či různými bioenergetickými přístupy[6]. Hlavním cílem psychologie rysů je zjištění základních dimenzí osobnosti - které charakteristiky jsou specifické pro daného jedince a čím se liší od druhých[6]. Současní rysoví psychologové vycházejí zejména ze dvou hlavních směrů: z personalistického pojetí Allporta a z teorie osobnostních faktorů Eysencka a Cattela[6]. Současný výzkum přitom rozlišuje dva přístupy - sémantickou analýzu pojmů a faktorovou analýzu popisující osobnost[6].
Sémantická analýza osobnostních pojmů
Zakladateli a hlavními představiteli sémantické analýzy jsou Gordon W. Allport a H.S. Odbert. Provedli analýzu anglických slov popisujících osobnost a vymezili přes 17 tisíc přídavných jmen. Po odstranění synonym a podobných slov, získali seznam 4500 slov.
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. 2., oprav. vyd. Mach
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Blatný M. a kol. (ed.) (2010). Psychologie osobnosti. Grada
- ↑ Allport, G. W. (1937). Personality: a psychological interpretation. Holt.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 Allport, G. W. (1961). Pattern and growth in personality. Holt
- ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 Blatný, M. (2010). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada.
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 6,6 Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.