Psychické stavy

Jako psychické stavy označujeme takové psychické jevy, které odrážejí okamžité nastavení psychiky ve vztahu k situaci. Nejde pouze o citové vyladění – týkají se všech psychických obsahů a procesů, které přímo vytvářejí nebo ovlivňují. Jde o konstelaci převažujících psychických procesů a činitelů, které jedince v dané chvíli charakterizují ve vztahu k jeho psychickým vlastnostem.

Psychický stav lze vymezit vůči jiným psychickým jevům – procesům a vlastnostem:

• Psychický proces je aktuálně probíhající změnou, jehož je psychický stav vnitřní podmínkou. Př. proces aktivního učení se textu je podmíněn aktuálním psychickým stavem (nudou, zaujetím aj.).
• Psychická vlastnost je trvale přítomný, stálý rys psychiky. Psychické vlastnosti do značné míry ovlivňují frekvenci a podobu zažívaných psychických stavů. Př. úzkostnost jako psychická vlastnost predikuje častější výskyt úzkostných stavů.

Dělení psychických stavů

Psychické stavy můžeme rozdělit dle:

• Obsahu duševní činnosti:
  • Poznávací (údiv, nuda, …).
  • Volní (nerozhodnost, vypětí, …).
  • Citové (smutek, radost, …).

• Druhu situací, které jsou s nimi spojeny: hypnóza (změněný stav vědomí), halucinatorní stav ad.

S přihlédnutím k jednotlivým složkám psychicky můžeme uvažovat také o stavech:

• Vědomí – normální bdění, spánek, změněné stavy vědomí, patické stavy vědomí při organických či duševních poruchách apod.
• Pozornosti – záměrná / bezděčná, selektivní, rozdělená ad.
• Emocí – nálady, afekty, vášně.
• Aktivace – stavy organismu, nízká až vysoká aktivace.

Stavy vědomí

Vědomí má bezprostřední vztah k orientované pozornosti: zahrnuje jak pocit, že si něco uvědomujeme, tak obsah toho, co si uvědomujeme (část tohoto obsahu může být pod prahem pozornosti). Vědomí a pozornost jsou množiny, které se překrývají.

Stavy vědomí se odvíjejí od kvantitativních či kvalitativních odchylek od jeho normy.

Kvantitativní změny vědomí jsou dány mírou změny bdělosti (vigilita). Úroveň bdělosti určuje jasnost vědomí (lucidita). Jako bdělost označujeme stav optimálního nastavení CNS, kdy je člověk schopen adekvátně reagovat na podněty, které k němu přicházejí z vnitřního a vnějšího prostředí. Protipólem stavu bdělosti jsou stavy bezvědomí, spánku a případně narkózy. Podle tohoto klíče můžeme vedle normálních a fyziologicky řízených stavů vědomí (plná bdělost / spánek) rozlišovat také různé kvantitativní poruchy vědomí:

• Somnolence - Člověk reaguje na otázky, působí ospale, malátně; jasnost vědomí je narušená.
• Sopor - Stav hlubší než somnolence, s člověkem nelze navázat verbální kontakt, ale reaguje na bolestivé / nepříjemné podněty.
• Kóma - Hluboký stav bezvědomí, doprovázený vyhasnutím základních reflexů, změnami v termoregulaci.
• Synkopa - přechodná ztráta vědomí, způsobená psychologickými i biologickými příčinami.

Kvalitativní změny vědomí se vyznačují tím, že vigilita je víceméně zachována, dochází ovšem k alteracím jiným psychických funkcí - myšlení, vnímání, pozornosti ad. Mezi kvalitativní poruchy vědomí řadíme:

Odkazy

Literatura

Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.

Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Plháková, A. (2008). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.