Výzkum činnosti hrtanu

glotis – štěrbina mezi hlasivkami

3 polohy hlasivek:

- otevřené (hlavivky oddálené, např. dýchání)

- fonační nastavení (hlasivky semknuté, relativně blízko u sebe, relativně napjaté, pokud je dostatečný subglotální tlak, rozrazí zavřené hlasivky a ty začnou kmitat)

- pevně sevřené – ráz, opora hrudníku při námaze

základní frekvence (F0, F0, f0, f0) = u mužů asi 120 Hz, u žen asi 250 Hz

Laryngoskopie

endospkopická metoda pro základní vyšetřování hrtanu a hlasivek
už od 1830
přímá – zrcátko do krku
nepřímá – pomocí sondy laryngoskopu

Transnasal flexible laryngoscopy (TFL)

nepřímá metoda
není kalibrované → nelze např. měřit vzdálenost hlasivek
kmitání hlasivek není dvojrozměrné → nepřesný pohled

Laryngostroboskopie

nepřímá metoda
využívá stroboskopického světla
synchronizované s kmitáním hlasivkových vazů
také jen 2D, umí jen periodické kmitání
je vidět „zpomalený“ pohyb kmitání
slizniční vlna – při kmitání hlasivek by se správně měla šířit souměrně na obě strany

Elektroglottografie (laryngografie) (EGG)

neinvazivní nepřímá metoda
jedna z nejčastěji používaných při fonetickém výzkumu
dvě elektrody se přiloží na krk
prochází jimi slabý vysokofrekvenční proud (aby nedocházelo k rušení řečovým signálem → od 300 kHz výš)
pozná pozici hlasivek od sebe a u sebe → odpor proudu = impedance
průběh impedance = hlasivkový cyklus (vlna Lx) (hlasivkový cyklus se zobrazuje naopak než vlna, pozná se to podle toho, že otevírání je delší)
větší míra kontaktu – glotis zavřená
u žen a dětí problém s jiným úhlem

Transglotální iluminace (fotoglotografie) (PGG)

nepřímá metoda, která informuje o míře otevření štěrbiny
transiluminace prosvěcuje artikulační štěrbinu

Vysokorychlostní kymografie

Jan Švec, 1996
spíš klinická metoda, nepřímá
může fungovat jako standardní kamera celého hrtanu
ve vysokorychlostním módu snímá jeden řádek obrazu
hlavní metodou je dnes stroboskopie, začíná se doplňovat tímto
zachytí, i pokud obě hlasivky kmitají jinou frekvencí

Laryngální elektromyografie (EMG)

měří elektrickou činnost ve svalových vláknech
velmi invazivní metoda, elektrody se musí vpíchnout do svalů → nepoužívá se

Echolot

ultrazvuk (používá se i na zkoumání mořského dna)
zkoumání vzdálenosti hlasivek od ultrazvukového snímače

Dejonckere & Lebacq (1983) – studie o diplofonii (když každá hlasivka kmitá jinak)

Typy fonace

normální fonace (ang. modal)
třepená fonace (hlubší, trhaná, jako by se mluvilo krkem) (= uvolněná?)
dyšná fonace – nedochází k úplnému zavření hlasivek
napjatá fonace – např. dětský křik

Reference

Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.

Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika