Percepční testy

Verze z 6. 9. 2014, 13:18, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* '''posuzovací / ratingové škály''' – hodnocení nějakého jevu na stupnici * stupnice většinou mívají '''lichý počet kategorií''' (pravidle…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • posuzovací / ratingové škály – hodnocení nějakého jevu na stupnici
  • stupnice většinou mívají lichý počet kategorií (pravidlem bývá max. 7)
  • Likertova stupnice – 5 bodů („rozhodně souhlasím – spíše souhlasím – nevím – spíše nesouhlasím – rozhodně nesouhlasím“)
  • desenzitace – dává se mezi hodnocené mluvčí, aby se vyrušil efekt pořadí (tendence hodnotit ty další podle těch už slyšených)


Výzkum kategoriální percepce

Diskriminační metody

  • porovnává se dvě a více položek, posuzuje se, jestli je možné je rozlišit
  • dá se pomocí nich zkoumat tzv. kategoriální percepce – kategorie, které v jazyce nejsou relevantní, se většinou nevnímají jako odlišné → udělá-li se např. přechod od [a] k [ɛ], bude posluchač dlouho vnímat [a], pak bude krátký nejasný úsek a pak zase dlouho [ɛ]
  • špatně se vnímají kontrasty blízkých pozic
  • většinou se používají písmena A, B, X, (I)
  • AX je základní paradigma – porovnávají se dvě položky → jsou odlišné?
- zkoumá se nejmenší postřehnutelný rozdíl (diference limen)
- v angličtině just noticeable difference (jnd)
  • AXB, ABX (liší se jen pořadím prezentace) – je X shodné jako A, nebo jako B?
  • 4IAX – přehrávají se čtyři položky, posuzují se jako páry, hledají se rozdíly ve dvojicích (např. A×B/A-A)
  • 4Ioddity – druhá nebo třetí je odlišná (AABA nebo ABAA)
  • 2IFC (← force choice – nucená volba) – rozhoduje se o pořadí (např. se pustí nazalizovaná a normální hláska a musí se rozhodnout, která byla první a která druhá)
  • nejčastější AXB a 4IAX
  • prahové testy – např. se pouští tiché zvuky – odkdy už jsou slyšitelné?


Kategorizační metody

  • položky se přiřazují do tříd (kategorií)
  • buď metoda „napiš, co slyšíš“ (vyber si ze všech hlásek), nebo „napiš, jestli je to (třeba) [r], nebo [l]“ (nucená volba)


Komparační metody

  • porovnávají a řadí se zvukové podněty
  • posluchači se zadá tón a má ho nastavit, aby vnímal dvojnásobnou výšku → percepční „melová“ stupnice
  • zkoumání vztahu mezi Hz a percepcí


Monitorovací metody

  • zjišťují, po jaké době posluchač na stimul reaguje
  • výzkum rytmu – rytmus je považován za percepční jev
  • reakční doba při nerytmické řeči je delší než u rytmické


Obecné zásady

  • aby se odstranil efekt pořadí, vygenerují se náhodně pro různé skupiny posluchačů
  • pseudonáhodné pořadí – když jsou požadavky na to, co vedle sebe nesmí být
  • počet opakování položek
  • před samotným testem zkušební poslech – nastavení hlasitosti apod. (cca tři zácvičné položky)
  • reliabilita (= spolehlivost) – jasné znaky se pustí víckrát za sebou – slyší posluchač [r] pořád jako [r], nebo někdy jako [l]?
  • zajištění odpovídajících akustických podmínek


Reference

  • Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
  • Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
  • Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
  • Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
  • Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.


Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika