Percepční testy

• posuzovací / ratingové škály – hodnocení nějakého jevu na stupnici
• stupnice většinou mívají lichý počet kategorií (pravidlem bývá max. 7)
• Likertova stupnice – 5 bodů („rozhodně souhlasím – spíše souhlasím – nevím – spíše nesouhlasím – rozhodně nesouhlasím“)

• desenzitace – dává se mezi hodnocené mluvčí, aby se vyrušil efekt pořadí (tendence hodnotit ty další podle těch už slyšených)

Výzkum kategoriální percepce

Diskriminační metody

• porovnává se dvě a více položek, posuzuje se, jestli je možné je rozlišit
• dá se pomocí nich zkoumat tzv. kategoriální percepce – kategorie, které v jazyce nejsou relevantní, se většinou nevnímají jako odlišné → udělá-li se např. přechod od [a] k [ɛ], bude posluchač dlouho vnímat [a], pak bude krátký nejasný úsek a pak zase dlouho [ɛ]
• špatně se vnímají kontrasty blízkých pozic
• většinou se používají písmena A, B, X, (I)

• AX je základní paradigma – porovnávají se dvě položky → jsou odlišné?

- zkoumá se nejmenší postřehnutelný rozdíl (diference limen)

- v angličtině just noticeable difference (jnd)

• AXB, ABX (liší se jen pořadím prezentace) – je X shodné jako A, nebo jako B?
• 4IAX – přehrávají se čtyři položky, posuzují se jako páry, hledají se rozdíly ve dvojicích (např. A×B/A-A)
• 4Ioddity – druhá nebo třetí je odlišná (AABA nebo ABAA)
• 2IFC (← force choice – nucená volba) – rozhoduje se o pořadí (např. se pustí nazalizovaná a normální hláska a musí se rozhodnout, která byla první a která druhá)
• nejčastější AXB a 4IAX

• prahové testy – např. se pouští tiché zvuky – odkdy už jsou slyšitelné?

Kategorizační metody

• položky se přiřazují do tříd (kategorií)
• buď metoda „napiš, co slyšíš“ (vyber si ze všech hlásek), nebo „napiš, jestli je to (třeba) [r], nebo [l]“ (nucená volba)

Komparační metody

• porovnávají a řadí se zvukové podněty
• posluchači se zadá tón a má ho nastavit, aby vnímal dvojnásobnou výšku → percepční „melová“ stupnice
• zkoumání vztahu mezi Hz a percepcí

Monitorovací metody

• zjišťují, po jaké době posluchač na stimul reaguje
• výzkum rytmu – rytmus je považován za percepční jev
• reakční doba při nerytmické řeči je delší než u rytmické

Obecné zásady

• aby se odstranil efekt pořadí, vygenerují se náhodně pro různé skupiny posluchačů
• pseudonáhodné pořadí – když jsou požadavky na to, co vedle sebe nesmí být
• počet opakování položek
• před samotným testem zkušební poslech – nastavení hlasitosti apod. (cca tři zácvičné položky)
• reliabilita (= spolehlivost) – jasné znaky se pustí víckrát za sebou – slyší posluchač [r] pořád jako [r], nebo někdy jako [l]?
• zajištění odpovídajících akustických podmínek

Reference

• Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
• Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
• Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
• Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
• Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
• Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.

Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika