Postmoderna

Jedná se o těžko definovatelný koncept, který má mnoho významů (snaha reflektovat, rozeznávat a uznávat skutečnost prostřednictvím pojmů: pluralita, diference, rozvolnění, spor, multiperspektiva, decentralizace, diachronie, disperse subjektů. Jedná se i o pluralitu myšlení, způsobů jednání, hodnotových systémů, orientací, racionalit a všechny „pravdy“ se stávají přibližně rovnocenné). Synonymum pro postindustriální společnost, postmodernismus. Vzniká ve 20. století.

Estetika

předpoklad nejednotnosti publika
odkaz k ekleticismu, vícevrstevnatosti díla a zborcení formy
snaha překonat impresionismus a odklon od realismu
nové pojmy jako dekonstrukce (Jacques Derrida) nebo analýzu vznešenosti (Jean-Francoise Lyotarda)

Malířství

umělci se snaží zpracovávat poetičtější a více emotivnější díla než tomu bylo doposud

Architektura

pojem poprvé použil Joseph Hundut v titulu svého článku „Postmoderní dům“
staví se do opozice vůči funkcionalismu a bauhausu
nesnaží se vytvořit neosobní prostory, ale chce vyvolat v lidech pocity
návrat k ornamentu s odkazem na historické školy
je zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným jako „stroje k bydlení“
Heinrich Klotz, jeden z předních architektů postmodernismu, vytyčil hlavní body:

1 – regionalismus místo internacionalismu

2 – fikce a obrazové vyprávění místo geometrické abstrakce

3 – už nejen funkce, ale též (hlavně) fikce, příběh

4 – už ne stroj, ale množství významů

5 – překonání utopie techniky ve prospěch poezie

6 – místo stereotypu spontánnost (místo sterility perfekcionismu improvizace)

7 – moderna = osvobození od dějin. Postmoderna = znovunalezení dějin, ducha i ironie

8 – nikoliv jako autonomní geometrická forma, ale jako forma závislá na historických a jiných regionálních podmínkách místa.

mezi další představitelé se řadí například Friedensreich Hundertwasser, který se proslavil svými pestrými obrazy a inspirací z přírody

Literatura

magický realismus
zdůrazňování složitosti a nepochopitelnosti světa
autoři kombinují neslučitelné a nesourodé literární postupy, míchají žánry a mají sklon k mystifikaci
mezi známé autory patří Umberto Eco, Vladimír Nabokov nebo Gabriel García Márquez

Filosofie

spjatá s poststrukturalismem, staví se do protikladu s modernitou, která se snaží vyvinout určitou řeč, která by byla obrazem principu fungování reality
v roce 1979 Jean-Francois Lyotard publikoval spis La Condition postmoderne, který se stal asi nejznámější knihou postmoderny
postmoderna se zaměřuje na mnohost rozdílných jazykových her, forem jednání, životních způsobům koncepcí vědění - obrací se kriticky k rozumu, odmítá je ho kritičnost a „nadřazenost“
postmodernismus svět baví, nebere ho příliš vážně a podle některých představitelů tohoto směru je život pouhou hrou.
staví na dvou předpokladech: slova mají pevný význam + význam má pevnou vazbu k objektu
Jacquez Derrida - kriticky se vymezuje vůči logocentrismu; říká, že znaky získávají význam díky diferenciaci a ta zakládá komunikaci
Jean-Francois Lyotard - klade si otázku, co je charakteristické pro naši společnost a odpovídá si na ni, že ve světě nenajdeme žádnou jednotu, žádná platná pravidla, ale naopak pluralita, ani filosofie už neplní svou původní roli, protože svět je bez hranic, bez cílů
Roland Barthes - proslavil se napsáním statí „Smrt autora“; autor omezuje text tím, že předpokládáme vazbu mezi člověkem a textem, nečteme text jako samotný prvek, ale musíme se ptát, jak to autor myslel, dále se možnost čtení textu omezuje komentáři; prosazuje vydávat knihu bez autora

Sociologie

poprvé pojem použil Amitai Etzioni roku 1968, pokládal postmodernu za označení konce období moderny, konec moderny dle Etzioniho v podstatě není jejím ukončením a nahrazením něčím jiným, ale její transformací; je s ním spojem pojem technologizace, jako mravní lhostejností a nutností se přizpůsobovat, nadvlády hodnoty techniky (z prostředků se stává cíl); postmoderní společnost je tedy podle něho charakteristická vystupňovaným vlivem komunikačních a vědních technologií
nastolována témata, jako postmoderní rodina, postmoderní mentalita mladé generace, postmoderní umění
postmodernismus je antirozumářský, ale nemusí být nutně iracionalistický
negací moderny, ale není jejím popřením a limitem, v některých interpretačních pojetích spočívá těžiště přítomnosti postmodernismu v jeho zaměření na budoucnost
postmoderní sociolog sleduje cíl „dát promluvit” kulturám, které by bez jeho pomoci zůstaly němé nebo pro komunikujícího partnera neslyšitelné; trvalým atributem „postmoderního“ životního stylu se zdá být nespojitost

Industriální společnost

široký pojem zahrnující různé formy společenské organizace, běžné v zemích s vyspělou průmyslovou výrobou
založená na rozumném exaktním poznání, základem poznání musí být věda; dochází k spojení vědy a průmyslu; společnosti mají vládnout jednotlivci, kteří mají být racionálně vybráni
Raymond Aron definuje industriální společnost jako „společnost, v níž průmysl, zvláště velkoprůmysl, tvoří charakteristický způsob výroby“
hlavní znaky industriální společnosti podle R. Arona:

1. Podnik je plně oddělen od rodinných svazků.

2. Průmyslový podnik vede k novému typu dělby práce. Jedná se o dělbu práce uvnitř samého podniku. Dochází k neustálému štěpení mnohostranných funkcí, neboť každá z nich vyžaduje specializované technické znalosti.

3. Průmyslový podnik předpokládá akumulaci kapitálu.

vychází ze systému vývoje, který je legitimizován různými ideologiemi, a které mají společného jmenovatele - růst společnosti a lidské blaho, nestaví se za zastánce teorie konvergence (společnost činí člověka odlišným)

Postindustriální společnost

hlavní představitelé: Alain Touraine a Daniel Bell
Alain Touraine udělal analýzu dělnického hnutí v 60. letech; vypozoroval, že ekonomická transformace nahrazuje třídní konflikt, místo kapitalismu nastupuje vláda technokracie (vláda vědeckých i technických expertů)
Daniel Bell jako první používal více empirického materiálu z různých statistik; pokusil se o jeden z prvních sociologických pokusů o obecnou teorii společnosti, která je empiricky založena a vysvětluje nástup postindustriální společnosti, jako další fázi společenského vývoje a objevuje se čím dál častěji informační společnost; rozděluje 2 osy vztahů: osa vlastnických vztahů (sociálních), kam patří feudalismus, kapitalismus a socialismus a osa technických vztahů, kam jsou zařazeny společnosti preindustriální, industriální a postindustriální

Přínos postmodernismu

pluralita názorů a postojů, stylů, možností
upozornění na to, že není možné jediné a absolutní poznání světa
propojení a otevřenost mezinárodních vztahů
technologie a její vliv na každodenní život
poptávka po flexibilitě a sítě kontaktů

Reference

Welsch, W.: Postmoderna pluralita jako etická a politická hodnota. Praha 1993 ISBN 80-901508-4-5
Lyotard, J–F.: O postmodernismu, Praha 1993 ISBN: 80-7007-047-1
Bauman, Z.: Sociologie po “holokaustu”, Sociologie a postmoderna. Ústav pro filozofii a sociologii ČSAV, * Informace k prognózám sociálního rozvoje, č. 33/listopad 1989
Bauman, Z.: Úvahy o postmoderní době. SLON, Praha, 1995 ISBN 80-85850-12-5
Giddens, A.: Důsledky modernity. SLON, Praha, 1998 ISBN: 978-80-7419-035-3
McLuhan, M.: Člověk, média a elektronická kultura, Brno 2000 http://architektura.klenot.cz/
Toffler, A. : http://www.alvintoffler.net/