Postmoderna

Jedná se o těžko definovatelný koncept, který má mnoho významů (snaha reflektovat, rozeznávat a uznávat skutečnost prostřednictvím pojmů: pluralita, diference, rozvolnění, spor, multiperspektiva, decentralizace, diachronie, disperse subjektů. Jedná se i o pluralitu myšlení, způsobů jednání, hodnotových systémů, orientací, racionalit a všechny „pravdy“ se stávají přibližně rovnocenné). Synonymum pro postindustriální společnost, postmodernismus. Vzniká ve 20. století.

Estetika

• předpoklad nejednotnosti publika
• odkaz k ekleticismu, vícevrstevnatosti díla a zborcení formy
• snaha překonat impresionismus a odklon od realismu
• nové pojmy jako dekonstrukce (Jacques Derrida) nebo analýzu vznešenosti (Jean-Francoise Lyotarda)

Malířství

• umělci se snaží zpracovávat poetičtější a více emotivnější díla než tomu bylo doposud

Architektura

• pojem poprvé použil Joseph Hundut v titulu svého článku „Postmoderní dům“
• staví se do opozice vůči funkcionalismu a bauhausu
• nesnaží se vytvořit neosobní prostory, ale chce vyvolat v lidech pocity
• návrat k ornamentu s odkazem na historické školy
• je zaměřena proti citově neutrálnímu abstraktnímu funkcionalismu a jeho bytům chápaným jako „stroje k bydlení“
• Heinrich Klotz, jeden z předních architektů postmodernismu, vytyčil hlavní body:

1 – regionalismus místo internacionalismu

2 – fikce a obrazové vyprávění místo geometrické abstrakce

3 – už nejen funkce, ale též (hlavně) fikce, příběh

4 – už ne stroj, ale množství významů

5 – překonání utopie techniky ve prospěch poezie

6 – místo stereotypu spontánnost (místo sterility perfekcionismu improvizace)

7 – moderna = osvobození od dějin. Postmoderna = znovunalezení dějin, ducha i ironie

8 – nikoliv jako autonomní geometrická forma, ale jako forma závislá na historických a jiných regionálních podmínkách místa.

• mezi další představitelé se řadí například Friedensreich Hundertwasser, který se proslavil svými pestrými obrazy a inspirací z přírody

Literatura

• magický realismus
• zdůrazňování složitosti a nepochopitelnosti světa
• autoři kombinují neslučitelné a nesourodé literární postupy, míchají žánry a mají sklon k mystifikaci
• mezi známé autory patří Umberto Eco, Vladimír Nabokov nebo Gabriel García Márquez

Filosofie

• spjatá s poststrukturalismem, staví se do protikladu s modernitou, která se snaží vyvinout určitou řeč, která by byla obrazem principu fungování reality
• v roce 1979 Jean-Francois Lyotard publikoval spis La Condition postmoderne, který se stal asi nejznámější knihou postmoderny
• postmoderna se zaměřuje na mnohost rozdílných jazykových her, forem jednání, životních způsobům koncepcí vědění - obrací se kriticky k rozumu, odmítá je ho kritičnost a „nadřazenost“
• postmodernismus svět baví, nebere ho příliš vážně a podle některých představitelů tohoto směru je život pouhou hrou.
• staví na dvou předpokladech: slova mají pevný význam + význam má pevnou vazbu k objektu
• Jacquez Derrida - kriticky se vymezuje vůči logocentrismu; říká, že znaky získávají význam díky diferenciaci a ta zakládá komunikaci
• Jean-Francois Lyotard - klade si otázku, co je charakteristické pro naši společnost a odpovídá si na ni, že ve světě nenajdeme žádnou jednotu, žádná platná pravidla, ale naopak pluralita, ani filosofie už neplní svou původní roli, protože svět je bez hranic, bez cílů
• Roland Barthes - proslavil se napsáním statí „Smrt autora“; autor omezuje text tím, že předpokládáme vazbu mezi člověkem a textem, nečteme text jako samotný prvek, ale musíme se ptát, jak to autor myslel, dále se možnost čtení textu omezuje komentáři; prosazuje vydávat knihu bez autora

Sociologie

• poprvé pojem použil Amitai Etzioni roku 1968, pokládal postmodernu za označení konce období moderny, konec moderny dle Etzioniho v podstatě není jejím ukončením a nahrazením něčím jiným, ale její transformací; je s ním spojem pojem technologizace, jako mravní lhostejností a nutností se přizpůsobovat, nadvlády hodnoty techniky (z prostředků se stává cíl); postmoderní společnost je tedy podle něho charakteristická vystupňovaným vlivem komunikačních a vědních technologií
• nastolována témata, jako postmoderní rodina, postmoderní mentalita mladé generace, postmoderní umění
• postmodernismus je antirozumářský, ale nemusí být nutně iracionalistický
• negací moderny, ale není jejím popřením a limitem, v některých interpretačních pojetích spočívá těžiště přítomnosti postmodernismu v jeho zaměření na budoucnost
• postmoderní sociolog sleduje cíl „dát promluvit” kulturám, které by bez jeho pomoci zůstaly němé nebo pro komunikujícího partnera neslyšitelné; trvalým atributem „postmoderního“ životního stylu se zdá být nespojitost

Industriální společnost

• široký pojem zahrnující různé formy společenské organizace, běžné v zemích s vyspělou průmyslovou výrobou
• založená na rozumném exaktním poznání, základem poznání musí být věda; dochází k spojení vědy a průmyslu; společnosti mají vládnout jednotlivci, kteří mají být racionálně vybráni
• Raymond Aron definuje industriální společnost jako „společnost, v níž průmysl, zvláště velkoprůmysl, tvoří charakteristický způsob výroby“
• hlavní znaky industriální společnosti podle R. Arona:

1. Podnik je plně oddělen od rodinných svazků.

2. Průmyslový podnik vede k novému typu dělby práce. Jedná se o dělbu práce uvnitř samého podniku. Dochází k neustálému štěpení mnohostranných funkcí, neboť každá z nich vyžaduje specializované technické znalosti.

3. Průmyslový podnik předpokládá akumulaci kapitálu.

• vychází ze systému vývoje, který je legitimizován různými ideologiemi, a které mají společného jmenovatele - růst společnosti a lidské blaho, nestaví se za zastánce teorie konvergence (společnost činí člověka odlišným)

Postindustriální společnost

• hlavní představitelé: Alain Touraine a Daniel Bell
• Alain Touraine udělal analýzu dělnického hnutí v 60. letech; vypozoroval, že ekonomická transformace nahrazuje třídní konflikt, místo kapitalismu nastupuje vláda technokracie (vláda vědeckých i technických expertů)
• Daniel Bell jako první používal více empirického materiálu z různých statistik; pokusil se o jeden z prvních sociologických pokusů o obecnou teorii společnosti, která je empiricky založena a vysvětluje nástup postindustriální společnosti, jako další fázi společenského vývoje a objevuje se čím dál častěji informační společnost; rozděluje 2 osy vztahů: osa vlastnických vztahů (sociálních), kam patří feudalismus, kapitalismus a socialismus a osa technických vztahů, kam jsou zařazeny společnosti preindustriální, industriální a postindustriální

Přínos postmodernismu

• pluralita názorů a postojů, stylů, možností
• upozornění na to, že není možné jediné a absolutní poznání světa
• propojení a otevřenost mezinárodních vztahů
• technologie a její vliv na každodenní život
• poptávka po flexibilitě a sítě kontaktů

Reference

• Welsch, W.: Postmoderna pluralita jako etická a politická hodnota. Praha 1993 ISBN 80-901508-4-5
• Lyotard, J–F.: O postmodernismu, Praha 1993 ISBN: 80-7007-047-1
• Bauman, Z.: Sociologie po “holokaustu”, Sociologie a postmoderna. Ústav pro filozofii a sociologii ČSAV, * Informace k prognózám sociálního rozvoje, č. 33/listopad 1989
• Bauman, Z.: Úvahy o postmoderní době. SLON, Praha, 1995 ISBN 80-85850-12-5
• Giddens, A.: Důsledky modernity. SLON, Praha, 1998 ISBN: 978-80-7419-035-3
• McLuhan, M.: Člověk, média a elektronická kultura, Brno 2000 http://architektura.klenot.cz/
• Toffler, A. : http://www.alvintoffler.net/