Periodizace lidského vývoje (Erik Erikson)

Obsah

kojenecký věk
ctností je naděje
buď vzniká základní důvěra v sebe, v okolí, v každodennost nebo nevzniká a dítě se neorientuje v okolí, lidech, má ohrožující pocity nejistoty
dítě má schopnost orientovat se v nejbližším okolí a lidech; v 12-15 měsících již existují různé typy vazby dítěte na matku → způsobeno tím, jak na dítě matka působí, jaké k němu přicházejí stimuly
1. rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět si dítě do života odnese
vyřešení tohoto konfliktu záleží na kvalitě mateřské péče (mentální nastavení matky, její zralost, stabilita jejího chování, chtěnost dítěte,…)

1,5 až 3 roky
účinná síla je vůle, síla chtění
fáze rostoucí autonomie nebo studu ze závislosti na okolí
dítě si chce prosadit svou samostatnost (př.: nechce chodit za ruku)
začíná některé věci dělat samo, ale irituje ho, když mu něco nejde → rodič musí vybalancovat to, že dítě chce něco dělat, ale ještě to neumí (neříkat: prosím tě dej to sem, ty to neumíš, nech to ty nešiko) → dítě to pak přestane zkoušet a čeká se vším na pomoc, kazí se mu sebeobraz
přiměřená stimulace, stimulovat dítě o trochu více než co umí (to ho baví)
hygienické návyky: dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat

3 až 6 let
účinná síla je cíl (záměr)
aktivita dítěte, období hry, začíná se tvořit sebevědomí
začíná samo sebe hodnotit, protože v předchozím věku docházelo k interiorizaci sociálních norem
rádo se dostává z přímé kontroly dospělého (např.: se schovává do domečků na prolézačkách) + zkoumají své tělo
zkoušejí to, co nesmí, protože jejich aktivita jim nedá poslechnout všechny ty věci, které mají zakázané
jejich svědomí je celkem trápí, protože jsou vcelku kruté a vše ji spojují se sebou („nechci aby děda přišel“, děda pak umře, „je to moje vina, že umřel, protože jsem nechtěl, ať přijde“)
dítěti se nesmí vzít jeho aktivita, chuť poznávat, prozkoumávat, aby pak neztratilo schopnost „riskovat“
spontánní hra, nechat ho dělat to, co ono samo teď chce, nenutit ho do něčeho jiného
dítě někdy až tak tíží svědomí, že se jde raději samo udat

6 až 12 let
účinná síla je kompenzace
ve škole se poprvé začne poměřovat se spolužáky (ve školce má dítě ještě nereálný sebeobran a nejsou tam výkonové testy) a setkávají se tam s novou autoritou, ne nutně přátelskou → začíná se dívat, jak na tom je v porovnání s ostatními
klíčový moment, aby neztratili chuť učit se je, aby ve škole nezažívali jen méněcennost (každé z dětí ve třídě potřebuje zažít, že je v něčem dobré)
nesmí být moc ambiciózní rodiče

12 až 16 let
účinná síla je poctivost
hledání vlastní identity a nejistota ze své pozice mezi lidmi
Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících
chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních
nejistota jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, nejistí sami sebou
ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem (stejně se oblíkají,
všichni mají pupínky na obličeji) → ambivalence (chce být jedinečný × splynout)
vrstevnická skupina zde hraje obrovskou a nezastupitelnou roli
dospělý se má dospívajícímu poskytnou jako někdo, vůči komu se mohou vymezovat (i když je to nepopulární role)
dospívající se od rodičů potřebuje sociálně a emocionálně odpoutat (pak se zase do rodiny jako její člen vrátí, ale už v kvalitativně jiné roli)
musí pochopit smysluplnost života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti

mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
účinná síla je láska
už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)

střední dospělost až stáří
účinná síla je péče
reprodukce biologická i pracovní
potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)

pozdní dospělost (stáří)
účinná síla je moudrost
dosažení plné osobní integrity proti znechucení ze života
integrita: pocit, že má co dát, s čím se podělit, nebojí se smrti, zajímá se co bude po něm (stará se o ekologii), vnímá život, že byl takový, jaký měl být, život žije naplno až do smrti
znechucení: život mi protekl mezi prsty, nic jsem nestihl, nejsem pro nikoho významný, bojí se smrti - nic v životě nemělo smysl, protože stejně umřu, často agresivní na okolí

Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“