Kognitivní disonance

V 60. letech 20. století se zájem sociální psychologie začal soustředit na kognitivní funkce. Počátek tohoto uvažování je zřejmý již u E.C. Tolmana v roce 1932, výrazněji však přispěl A. Bandura se svou teorií sociálního učení, kterou již psychologové označovali jako kognitivistickou. Sociální psychologie se v tuto dobu oprošťuje od vlivu behaviorismu.

Autorem teorie kognitivní disonance je americký sociální psycholog Leon Festinger. Jedinec ve svém vnitřním životě směřuje k určité konzistenci. Jeho názory, víra a přesvědčení by měly být v souladu s tím, co jedinec skutečně dělá. Avšak v běžném životě přicházejí situace, kdy nitro člověka s vnější realitou konzistentní není. Tento jev nazval Festinger kognitivní disonance.

Disonanci Festinger vysvětluje jako nevhodný, neodpovídající vztah mezi poznáními. Pod pojmem poznání jsou zahrnuty veškeré postoje, názory, přesvědčení, vědomosti a víra daného jedince. Kognitivní disonance je označení pro výchozí stav, který vede aktivity orientované na snížení tohoto nesouladu.

vznik kognitivní disonance:

1. jedincovy informace a plány nekorespondují s aktuální situací. Například jedinec naplánuje oslavu narozenin a předpokládá, že bude hezké počasí. Před oslavou však začne pršet. Tento aktuální stav prostředí je v rozporu s jeho plánem
2. životní události a okolnosti nikdy nejsou černobílé. Zrovna tak názory a přesvědčení v sobě nesou mnoho rozporů. Díky těmto okolnostem vznikne kognitivní disonance velmi snadno.

struktura disonance

• disonance a konsonance se skládají z několika elementů, například co si jedinec uvědomuje o sobě samém, o svém chování a o jeho okolí, tedy co jedinec dělá, co cítí, co chce a po čem touží. Další elementy se týkají prostředí, ve kterém jedinec žije, tzn. co je kde, co k čemu vede, které věci jsou uspokojivé, bolestné, důležité, bezvýznamné atd.
• hlavním znakem elementů je realita, která může být fyzikální, sociální nebo psychologická. Je důležité, aby jedinec s těmito realitami neztratil kontakt a byl schopný se v nich orientovat. Elementy poznání korespondují s tím, co jedinec aktuálně dělá a cítí nebo s tím, co existuje v prostředí. Pokud jsou tyto elementy v rozporu s realitou je zřejmé, že v této situaci musí vzniknout určitý tlak.

Odstranění kognitivní disonance

Přítomnost disonance vede k potřebě snížení pocitu napětí, který vyvolává. Čím větší je disonance, tím silnější toto puzení je. Pokud disonance vznikla na základě dvou kognic, může být odstraněna změnou jedné z nich. Existují různé cesty, kterými lze disonanci eliminovat, záleží na typu kognitivních elementů a na celkovém kognitivním kontextu.

Změna behaviorálních kognitivních elementů

Pokud disonance vznikla mezi elementem zahrnujícím prostředí a behaviorálním elementem, může být zmírněna nebo odstraněna změnou behaviorálních elementů, které poté budou s prostředím konsonantní. To znamená změnit jednání nebo cítění, které tento behaviorální element představuje. Například kuřák, který si je dobře vědom toho, že kouření škodí jeho zdraví si přečte varovný článek o následcích kouření a poté přestane kouřit. Změní tedy behaviorální element a tím odstraní disonanci.

Změna environmentálních kognitivních elementů

Změny těchto elementů dosáhneme tehdy, když změníme situaci, se kterou tyto elementy korespondují. Tento proces je složitější, než změna chování. Vyžaduje jistou kontrolu nad jedincovým prostředím (Festinger, 1957).

Výzkum ohledně kognitivní disonance provedl Festinger spolu s Carlsmithem v roce 1959 se dvěma skupinami pokusných osob. Pokusné osoby měly referovat osobám v čekárně o výzkumu, kterému se podrobily jako o velmi zábavném, přestože byl nudný. První skupině bylo za tuto lež zaplaceno jedním dolarem a druhé skupině dvaceti dolary. Po určité době se Festinger s Carlsmithem ptali pokusných osob na to, jaký mají názor na tento experiment. Došli k zajímavému výsledku. Osoby, které za lež obdržely jeden dolar, shledávaly tento výzkum za opravdu zábavný, kdežto osoby odměněné dvaceti dolary, popisovaly výzkum stále jako nudný. Osoby, které dostaly dvacet dolarů, prožívali menší kognitivní disonanci, jelikož jim bylo za tuto lež dostatečně zaplaceno. Ti, kteří obdrželi pouze jeden dolar, byli nuceni tenzi z kognitivní disonance snížit tím, že experiment skutečně shledávali zábavným (Festinger, Carlsmith, 1959, in Nakonečný, 1997).