Ivan Petrovič Pavlov

Verze z 14. 11. 2014, 11:39, kterou vytvořil Tereza.Koleckova (diskuse | příspěvky)
Soubor:Ivan Petrovič Pavlov
Pavlov.jpg

Ivan Petrovič Pavlov (14. 9. 1849 - 27. 2. 1936)

-byl významným představitelem neurofyziologie, lékař a předchůdce behaviorismu.


Život

Pavlov se narodil v Rjazani jako nejstarší syn do rodiny pravoslavných. Původně se chtěl stát knězem, ale po přečtení Darwinových A Sečenových děl se začal věnovat přírodním vědám na univerzitě v Petrohradě. Zajímal se o fyziologii a vystudoval medicínu. Byl ženatý s ženou jménem Seraphima Vasilievna a měl tři syny a jednu dceru. Naplno se však věnoval výzkumu v laboratoři, a tak po většinu času jeho rodina trpěla finančními problémy. Pavlov získal v roce 1904 Nobelovu cenu za fyziologii za výzkum trávicích procesů. Proslavil ho ale zejména pojem podmíněný reflex a jeho klasické podmiňování. Zemřel ve věku 86 let v Leningradu jako velice uznávaný ve své zemi i ve světě. Jeho výzkumy jsou považovány za důležitou část behavioristického bádání a sám patří mezi předchůdce behaviorismu. [1] [2][3]

Klasické podmiňování

Při jeho základním výzkumu Pavlov pracoval s pokusnými psy, kterým chrirugicky implantoval vývod slinných žláz, aby mohl sledovat množství slin při přijímání potravy (moučka z masa a sucharů lehce smočená ve vodě). Po nějaké době si Pavlov všiml, že psi začali slinit při pouhém pohledu na misku s potravou. Toto zjištění označil jako podmiňování a začal ho soustavně zkoumat. Přispěl tím k pochopení jednoho ze základních procesů učení: Klasické podmiňování.


Klasické podmiňování zařadil mezi formy asociačního učení, při němž se neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaných spojování obou podnětů. Výzkum zde probíhal tak, že psi se zavedenými slinnými vývody byli připoutáni za obojek k pracovnímu stolu. Experimentátoři poté spustili neutrální podnět, po kterém přišla potrava. Celé to opakovali zhruba 7-9x za den a prakticky všichni si osvojili podmíněný reflex do deseti dnů. Pavlovovi se podařilo spojit potravu i s dalšími podněty (zvuk zvonku, světlo, telefon, atd.) Na základě toho zavedl několik nových pojmů:


  • Nepodmíněný podnět: Určitá vrozená reakce bez předchozího učení. Automaticky vyvolává reakci. V Pavlovových experimentech je to potrava.
  • Nepodmíněný reflex: Termín se používá jako nenaučená a vrozená reakce na nepodmíněný podnět. V Pavlovových experimentech je to slinění.
  • Podmíněný podnět: Původně neutrální podnět, který při podmiňování, získává schopnost vyvolat nepodmíněný reflex. V Pavlovových experimentech je to zvuk, světlo, které vyvolá slinění.
  • Podmíněný reflex: Vzniká pomocí staré nepodmíněné reakce. Je vyvolán podmíněným podnětem. Odezva je zde již naučená. V Pavlovových experimentech je to opět slinění.


Soubor:Pes u pracovního stolu
Pes.jpg

Nová spojení jsou poměrně nestabilní a k jejich udržení je potřeba časté opakování. Pokud po podmíněném podnětu (př. rozsvícení místnost) nepřijde nepodmíněný podnět (potrava) nastane po zhruba deseti opakováních bez nepodmíněného podnětu vyhasínání.


Další pojmem je spontánní obnovení, kdy necháme psa odpočinout a po určité době opět začneme s podmíněným podnětem (např. zvukem) a vyhaslá reakce (v našem případě slinění) se znovu objeví. Tento jev se opakuje i bez předešlých opakovaných jevů. Obnovená podmíněná reakce je však slabší než bývala.


Generalizace podnětů nám říká, že pokud jsou nové podněty blízké k podmíněnému podnětu, vyvolají pravděpodobně stejnou reakci. Pokud máme různou výšku tónu u zvuku, reakce nastane u všech. Generalizace částečně vysvětluje schopnost u lidí i zvířat reagovat na nové podněty, které se podobají známým podnětům.[4][5][6][3]

Orientačně-pátrací reflex

Pavlov se zabýval orientačně-pátracím reflexem, což je vrozený instinkt, který je odezvou na změny okolního prostředí např. hrozba nebo novost. Výsledkem tohoto reflexu je rychlejší učení a zlepšené vnímání podnětů. Pavlov popsal podstatu tohoto reflexu otázkou: "Co to asi je?" Ruští fyziologové i psychologové označovali orientačně-pátrací reflex za vrozený základ pro bězděčnou pozornost. [4] [7]

Neurózy

Pavlov podmiňoval reakci u zvířat a vytvářel u nich experimentální neurózy jako reakce na nejednoznačné podněty vedoucí k dezorientaci až vnitřnímu konfliktu. Pokud máme jisté naučené chování a nerozumíme podnětům rozvíjí se právě zmatenost, která vede k neuróze. Podle Pavlova neurózy souvisí s typy vyšší nervové činnosti. Rozlišuje 4 základní typy, které převzal z Hippokratovy typologie temperamentu:

  • Sangvinik: Vyrovnaný, rychlý a silný typ, u kterého je třeba pracovat s vytrvalostí. Má veliký zájem o vše.
  • Flegmatik: Silný a vyrovnaný typ, ale oproti sangvinikovi pomalý. Problémy se zvládáním nových aktivit.

⇒ u těchto dvou typů je malá pravděpodobnost vzniku neurózy

  • Melancholik: Slabý typ. Převažuje útlum a pasivita. Slabé podráždění.
  • Cholerik: Silný, aktivní typ, ale nevyrovnaný. Oproti melancholikovi u něj převažuje vzruch nad útlumem. Sklony k hysterické formě neurózy.

⇒ mají větší sklon k neuróze

Podle Pavlova formy neurózy má za následek specifický lidský typ vyšší nervové činnosti společně s dvěma signálními soustavy. Rozděluje 2 signální soustavy:

Typ umělecký, který je společný pro zvířata i pro lidi a představuje skutečnost. Zařazuje sem dojmy, představy, pocity, obrazné myšlení, zvýšená emotivnost, a umělecká činnost. Typ s touto převahou může onemocnět hysterií.

Typ myslitelský neboli vědecký je spojen s lidským myšlením a má sklon k abstraktnímu myšlení, zvýšené kritičnosti, filozofování, vědecké činnosti, nerozhodnosti. Má sklon k psychastenii. [8][9][3]


Reference

  1. ↑ Palmes Daniel. Ivan Petrovich Pavlov. Journal of Investigative Surgery, vol. 13(issue 2), undefined. DOI: 10.1080/089419300272096.
  2. ↑ Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
  4. ↑ 4,0 4,1 Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.
  5. ↑ Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
  6. ↑ Clark Robert E. The classical origins of Pavlov’s conditioning. Integrative Physiological, vol. 39(issue 4), undefined. DOI: 10.1007/BF02734167.
  7. ↑ Fraňková Slávka, & Bičík Vítězslav. (1999)Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.
  8. ↑ Nelešovská Alena. (2005). Pedagogická komunikace v teorii a praxi. (Vyd. 1., 171 s.) Praha: Grada.
  9. ↑ Vymětal Jan. (2007).Speciální psychoterapie. (2., přeprac. a dopl. vyd., V nakl. Grada vyd. 1., 396 s.) Praha: Grada.


Použitá literatura

  • Benjafield John G. (2010). A history of psychology. (3rd ed., xvi, 504 s.) Don Mills: Oxford University Press.
  • Fraňková Slávka, & Bičík Vítězslav. (1999). Srovnávací psychologie a základy etologie. (1. vyd., 295 s.) Praha: Karolinum.
  • Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
  • Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
  • Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.


Doporučená literatura

  • Pavlov Ivan Petrovich, & Anrep G. (2003). Conditioned reflexes. (xv, 430 p.) Mineola, N.Y: Dover Publications.


Související články

Klíčová slova

behaviorismus, Charles Darwin, podmiňování,učení, klasické podmiňování, asociační učení, reflex, nepodmíněný podnět, podmíněný podnět, nepodmíněný reflex, podmíněný reflex, vyhasínání, spontánní obnovení, generalizace podnětů, orientačně-pátrací reflex

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Ivan_Petrovič_Pavlov&oldid=8292“