Literatura, sociální umění, aktivismus a nová média/old

Digitální poezie

Forma elektronické literatury, zahrnující široký záběr přístupů k poezii jako takové. Klíčové je použití počítače. Může být přístupná jak v formě CD/DVD, jako instalace, jako filmová prezentace, nebo na internetu či prostřednictvým elektronického média. Významné množství současné poezie je přístupné jak on line, tak offline, popřípadě kombinovaně. Je mnoho druhů digitální poezie, jako hypertext, kinetická poezie, počítačem generované animace, digitální vizuální poezie, poezie kódu, experimentální videopoezie, interaktivní poezie. Zajímavý je pak druh kolektivní poezie – kolaborativní psaní, jakési poetické wiki, které dávají možnost svým účastníkům/čtenářům být součástí tvůrčího procesu.

Mezi propagátori e-poezie v evrope se zasloužili například: Joan Brossa (E), Gianni Toti (I), Caterina Davinio (I), Lello Masucci (I), “Alire“ ,Jean-Pierre Balpe (F), Reiner Strasser (Be), Amartya Ray and Alexis Kirke. Velká tradice existuje v Brazilii – Albertus Marques – „Elektrické básně“ – r. 1961.

Interaktivní umění

Představuje formu instalací, zahrnující diváka tak, že umožňuje umění dojít svého účelu. Často tak, že divákovi umožnuje stávat se jeho součástí, vstupovat, interagovat. Často pracuje s počítači a senzory, sleduje pohyb, teplo ale i meteorologické změny apod., podle přání tvůrců. Některé z tohoto umění nejen že vyžaduje participaci diváka, ale divákovi je umožneno ovlivňovat směr událostí, kterým se bude to či ono dílo ubírat.

Interaktivní umění se odlišuje od generativního, elektronického umění, či virtuální reality v tom, že vytváří dialog mezi uměleckou prací a učastníky. Zejména účasníci mají schopnost konat vůči uměleckému předmětu a jsou jím k tomu vyzýváni. Jedná se o tzv. responsive environment. To je v kontrastu ke generativnímu umění, které je interaktivní, ale neodpovídá na konkrétní kroky uživatelů, je monotónní – práce se může měnit v závislosti na přítomnosti pozorovatele, ale už mu není dána možnost reakce. Hranice jsou ovšem velmi neostré a jednotliví umělci mezi temito druhy umění proplouvají. Součástí jednotlivých instalací jsou kromě videoprojekcí a audia např. lasery, analyzátory hlasu, robotika, LED osvětlení, mody pro komunikaci člověk-stroj atd. Interaktivní výstavy jsou součástí např. Národní galerie v Londýně. V Čechách např. výstava o vzniku země v Národním muzeu.

Sociální umění, aktivismus

Aktivismus (z lat. activus = „činný, aktivní“) označuje intenzivní prosazování určitých cílů z přesvědčení, z osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života. V současné době ve spojení s NM využívá internet / software, resp. svobodný přístup k internetu / free software.

Se sociálním aktivismem se váže Sociální intervence – je tvůrčí strategií na pomezí umění a společensky prospěšné či kritické činnosti. Využívá performance, happening, mail art atd. Zásadní je zejména spojení uměleckého procesu a sociálního kontextu. Průkopníci takovýchto intervencí byli futuristické a dada. Na tradici sociálně laděné akce navazuje v 60. letech Fluxus či Joseph Beuys - s konceptem „sociální skulptury“ (vysázení 7000 dubů v Kasselu). Podoby sociální intervence mohou být různé, od založení fiktivního požáru muzea (Gustavo Artigas), infiltrace do mediálního prostoru (Gianni Motti, Ztohoven), po zbudování ošetřovny pro bezdomovce nebo založení jazykových škol pro uprchlíky v Kosovu (skupina Wochenklausur). Typické je překročení hranic mezi estetikou a politikou. Sociální intervence často využívají zejména umělecké kolektivy a skupiny, mezi jinými Sparwasser HQ, Société Réaliste, The Yes Men, RADEK atd.

Nová média a umění – NM v umění označují spojování technologických inovací s novými formami uměleckého vyjádření. Do tohoto umění patří jak nová digitální media, tak „stará média“ jako fotografie, film, rádio, televizi, satelity, video a další technologie, které výrazně ovlivnily a proměnily tradiční formy umělecké tvorby.

Nové technologie inspirovaly umělce z avantgardních hnutí první již v 1.pol 20.stol. (konstruktivismus, futurismus, dadaismus) a umožnily rozvoj kinetismu, zvukových básní, poválečné elektronické scény (radio art, musique concrète, videoperformance, satelitní a telekomunikační umění atd.). Od šedesátých let 20. století mluvíme o počítačovém umění, jehož počátky se váží k experimentům s algoritmicky generovaným obrazem a zvukem (John Whitney, Charles Csuri, Vera Molnar). NM vytvořila také umělecké dílo jako otevřený systém (Roy Ascott).

V 90. letech se umění NM pojí s využíváním digitálních a síťových technologií. Vznikají instalace, performance, ale i ryze konceptuální díla, která problematizují tradiční kategorie uměleckého díla, publika a tvůrce. Digitální umění často charakterizují výrazně procesuální a nestabilní díla, která jsou závislá na interakci s divákem, nebo která dokonce ani nejsou dílem člověka (nanoart).

Umění nových médií se dá často identifikovat jako umění, které buď reflektuje či kritizuje příliš komerční, technické a profesionální aspekty nových technologií, anebo se je snaží neobvyklým způsobem používat. NM reflektují spojení civilizace s technologiemi a jejich všudypřítomnost. Dochází k propojování různých strojů, organismů a sociálních struktur do společných celků, přičemž se mění hranice mezi přirozeným a umělým.

Umělecké praxe skrze NM

Internet (net art)

Net art se uskutečňuje v novém typu reality, nezávislém na klasických kategoriích prostoru a času. Jeho prostorem je „síť“ a nikoli trojrozměrný prostor, do něhož jsou umisťovány objekty. Převažující formou net artu jsou internetové stránky, bez ohledu na způsob jejich tvorby (HTML, JavaScript, QuickTime, Flash). Mezi net art lze zařadit i mailing list i akce mimo internet, ovšem přes internet organizované (např. skupina ®TMark, u nás tzv. reality hack 01). Do internet artu konkretně patří:

Alternativní prohlížeče, programy
- Např. Shredder: uživatel má nový pohled na webové stránky, kdy je obsah stránek zcela přeměněn.
- Earshot: vyhledává na internetu audio data, z nichž pak vytváří interaktivní skladby.

Příběhy, hypertextová fikce

Např. web My boyfriend came from the war ruské autorky Oliy Lialiny.

Struktury, koláže

Jedná se většinou o kombinace animací a koláží fungujících v jakémsi greafickém hypertextu, často doplněné o ruchy a audiostopy. Např. superbad.

Aktivismus, hacking

Volný přístup k informacím a svoboda obecně je pro mnoho netových umělců velmi důležitá, často se mluví o open source a o "touze informací být volné". Patří sem i subverzní akce jak na internetu, tak mimo něj. Internetový aktivismus lze považovat za "podmnožinu" mediálního aktivismu.

Projekty zaměřené na kód jako vizuální prostředek

Nový způsob vyjádření: napr: poetického vyjádření a la seskupení internetových adres (např. Link X). Kombinace grafiky využívající fragmenty souborů a příběhu, kdy každý další odkaz vede na zcela jiný server (např. Agatha appears), apod.

Interaktivní projekty

Dezinformační projekty

Např. stránky budící dojem oficiálních prezentací firem, skupin, institucí či produktů, které jsou vytvářeny různými uměleckými skupinami či jednotlivci. Často upozorňují na nějaký aspekt moderní civilizace, proti kterému se autoři snaží působit. Například skupina ®TMark vytvořila při příležitosti konference WTO v Seattlu na podzim 1999 stránky gatt.org, které měly naprosto stejný design jako oficiální stránky této organizace, ovšem samozřejmě s jiným obsahem.

Osobní stránky

Stránky, na nichž umělci prezentují své práce: nejde pouze o archívy, samotná prezentace je uměleckým dílem.

SW a HW a aplikace pro kooperaci nebo pro real-time efekty

např.aplikace fi. Adobe na úpravu digitálních fotografií a filmového materiálu – např. Adobe Premiere, Adobe Photoshop, Adobe Aftereffect ale i software a HW pro zvukovou modulaci, VJ HW – mixažní pulty atd.

Technologie virtuální a smíšené reality

Město,_architektura_a_nová_média:_virtuální_a_augmentované_světy

Počítačové hry a další produkty digitální kultury

Město,_architektura_a_nová_média:_virtuální_a_augmentované_světy
také databáze, vizualizace, bezdrátové a mobilní technologie

Robotika

Robotické umění zahrnuje mnoho podžánrů, všechny se ale zaobírají určitými formami robotiky a automatizovaných technologií. Jednotlivé instalace zahrnují počítače, sensory a další prvky sladěné programy, tak aby byl navázán interaktivní vztah mezi vystavovným dílem a divákem. Významná je taktéž neprogramová linie tohoto umění, která má nejblíže ke klasickému sochařství.

Biotechnologie

Například Eduardo Kac je americký umělec, známý zejména pro svou interaktivní instalace a bio umění. Byl prvním kyber – člověkem, v roce 1997 si nechal implantovat do těla čip a to v rámci svého projektu „time capsule“. Ten byl formou sociálního komentáře a měl vést k zamyšlení nad naším vztahem k technologiím. Čip si nechal implantovat nad kotník, místo, které symbolicky zvolil jako oblast, kde byli často značkováni otroci. Kac sám sebe označuje jako transgenetického nebo také bio umělce. Užívá technologie a genetiku k vytvoření provokativních prací, které prozkoumávají vědecké techniky a často je i kritizují. Jeho první a také nejznámější transgenetická práce s názvem Genesis představovala úryvek z bible, který byl přeložený do Morseova kodu a posléze byl tento kód transformován do genetické matice. Genetická sekvence byla implantována na nespecifikovanou bakterii, která byla umístěna do Petriho misky, uložené pod UV zářením, které mohlo být aktivováno online díváky a genesis tak mohla být sledována přes webkameru. Jeho mediálně nejznámější práce je pravdepodobně Alba, kdy Kac nechal s pomocí francouzské genetické laboratoře vytvořit fluorescentního králíka za použítí fluorescentního proteinu z medúz.

Nanotechnologie

Nanoumění je discilína zahrnující nanokrajinu – přirozené struktury formované na molekularní a atomické úrovni a nanosochy, struktury vytvořené vědci a umělci manipulací molekulární struktury chemickými a fyzickými procesy. Tyto objekty jsou vizualizovány skrze elektronické mikroskopy a následně představovány širokému publiku.

Současné umění nových medií čerpá z myšlenek Vannevara Bushe, tvůrce memexu, který položil základ hypertextu a internetu či Theodora Nelsona – americký filosof, pionýr informačních technologií, který jako první operoval a mediálně proslavil vyrazy jako hypermedia, hypertext, intermedialita atd. Z literatury byly jedněmi z inspirátorů umění NM Jorge Luis Borges (Fikce, Alef), http://cs.wikipedia.org/wiki/Italo_Calvino Italo Calvino] - (Baron na stromě), Julio Cortázar - (Bestiář, tajné zbraně), Lev Manovich - (The Language of New Media – obsahuje „Pět principů nových médií“ - numerická reprezentace (numerical representation), modularita (modularity), automatizace (automation), variabilita (variability), a transkódování (transcoding). Ti přispěli zejména na poli narativním a antinarativním, resp.nelineárním a interaktivním vyprávění. Manovich pak svou definicí a rozvinutím teorií NM.

Nelinearita je důležitým prvkem nových u umění v NM. Zatímco klasické umění ukazuje poměrně jasně ideu díla a je lineární, NM umění tento koncept opouští a dává lidem možnost vytvořit si svou vlastní zkušenost. Bill Viola pokládá otázku, jaký je rozdíl mezi nelinearitou a nahodilostí? Nelinearita je svoboda s jistými parametry, zatímco nahodilost je svoboda bez hranic. Nelineární umění vetšinou potřebuje spoluúčast diváků, aby byla jeho nelinearita odkryta, zatímco nahodilé umění stojí samo o sobě. Interkonektivita a interaktivita internetu je stejně jako boj mezi jednotlivými veřejnými, politickými a korporátními zájmy dali vzniknout fascinaci a inpiraci pro mnoho současného NM umění. NM tak pracují s politickými a soc. tématy a sociálním vědomím, které umožňuje sociální aktivismus skrze interaktivní povahu médií. Sem patří např. Public Secrets Sharon Danielsové – stránka ukazující útisk a boj v amerických věznicích, čí Terminal Air, stránka ukazující na praktiky CIA či The Oil Standard, stránka, která veškeré hodnoty převádí na množství barelů ropy.

Sociální aktivismus a digitální umění v ČR

Ztohoven

Skupina okolo umělce a provokatéra Romana Týce, známá zejména jako ti „kdo způsobili atomový výbuch v přímém přenosu z českých hor“. Nejedná se ale o jedinou aktivitu – k dalším patří předělání přechodů pro chodce v Praze (výměna standardních panáčků za jiné, v různých činnostech, různého pohlaví atd.). Otazník nad Hradem z části zakryté neonové havlovské srdce nad Pražským hradem tak, že vytvořilo otazník s manifestem:

Jestliže se vytratí láska a porozumění, jestliže lidstvo přestane vnímat významy sdělení těch, kteří jsou jejich součástí a bude zkoumat pouze formy a ne obsahy, zbudou jen otazníky, které se rozsvěcují spolu s diskursem o budoucnosti českého trůnu a směřování lidstva vůbec.

Dalším díle skupiny bylo Znásilnění vědomí, které se opírá do současného komercionalizovaného a reklamou zahlceného světa, která nás otupuje a uzavírá do rádobyideálních světů jednoduchých řešení. Skupina vytvořila mnoho grafických děl a instalací s touto tematikou, k čemuž se vyjádřila:

„Zneužíváme reklamu, která zneužívá naše nejvnitřnější touhy, myšlenky a city, aby prodávala zboží. Překrucujeme ji, pozměňujeme ji, přetváříme ji tak, aby alespoň jeden den mluvila řečí umění. Vytváříme jiné reklamy. Takové, které nemůžete přejít bez povšimnutí. Takové, které vzbuzují neklid. Takové, které se nesnaží vplížit do vaší mysli bočním vchodem podvědomí.“

Manifest skupiny vydaný při příležitosti díla "Mediální realita" - („atomový výbuch“):

Nejsme žádná teroristická ani politická skupina, účelem není jakkoli společnost strašit, či manipulovat, tak jako jsme toho dennodenně svědky ve světě reálném tak mediálním. Ač už to jsou politické zájmy, nebo zájmy trhu, firem, nadnárodních společností skrytě manipulují, tlačí své produkty a ideje všemi možnými cestami do podvědomí občana. Jemné narušení tohoto systému, apel na čistý rozum člověka, jeho neovlivnitelnost, si myslíme nikdy neškodí ani v demokratické zemi. Proto umělecká skupina Ztohoven před několika lety nabourala veřejný prostor hl. města Praha, zpochybnila prostor reklamy v principu, i prostor konkrétní reklamy jako takové. Dne 17.06.2007 napadla mediální prostor, prostor televize. Narušila ho, zpochybnila jeho pravdivost, uvěřitelnost. Upozornila na možnou záměnu mediálního obrazu světa za svět jako takový, reálný. Je vše, co denně vidíme na obrazovkách televizí pravdou, realitou? Je vše, co je nám médii, novinami, televizí, internetem za pravdu předkládáno opravdu pravdou? Tuto myšlenku má náš projekt uvést, připomenout. Věříme, že i svobodný prostor veřejnoprávní televize takovouto akci a tedy i své vlastní zpochybnění snese, bude apelem pro budoucnost a připomínkou médiím pravdu dále presentovat. Díky za svobodná média, svobodný prostor pro společnost.

Silver

Skupina umělců-aktivistů která je aktivní v oblasti mezi uměním, vědou a technologií. Jejích projekty mají participační, interaktivní, skupinový a mobilní charakter. Často vycházejí z počitačových algoritmů a zkoumají jejich souvislost mezi s lidským chováním.

Pode Bal

skupina zabívající se zejména digitálním obrazem, často pracuje i s politickým uměním.

http://artlist.cz/?id=451 http://artlist.cz/?id=450

Michael Bielický

Umělec-iluzionista operující v tradici českých předchůdců interaktivního umění (projekt Kinoautomat) apod. Zabývá se tvorbou prostorových iluzí a propojováním fyzického a virtuálního světa. Je autorem videoskulptur, videopásek či "videobásní" (1994-1991), později projektů využívajících navigačních systémů a telekomunikační technologie, které se zabývají překračováním hranic a propojují různá místa na světě. Inspiruje se židovskou historií a filozofií, často využívá základní židovské symboly. Dále je autorem virtuální tele-performance Exodus.

Markéta Baňková

Markéta Baňková je jednou z mála českých umělkyň, které se intenzivně věnují novým médiím - zejména netartu. Mezi její neznámější práce patří například interaktivní mapa New Yorku.