Předřečový vývoj

za základnu řečového vývoje lze pokládat:

• předřečové projevy – matka s dítětem komunikuje od počátku jeho vývoje, předává dítěti prostřednictvím dialogu, ve kterém je zpočátku sama aktivní, zkušenosti a zprostředkovává mu svět s jeho souvislosti potřebnými pro konkrétní život dítěte, nepřetržitě interpretuje chování
• za první předřečový projev dítěte lze považovat křik
• kromě pláče kojenec produkuje množství zvuků (i pláč mají odlišný, některý zní blé, blé, jiný krá, krá,…); zároveň dochází ke spontánnímu rozvoji zvuků a hlasů, i primární, sekundární a terciární kruhové reakce → důležité, aby měl klidné, ale stimulační prostředí
• oční kontakt
• broukání, lálání, echolálie (opakování jednou zvláště zdařilého zvuku
• zdvojování slabik
• „dialogy" s rodiči" (dítě produkuje zvuky → přistoupí dospělý a začne mluvit → dítě zmlkne a zkoumá mluvidla, pozoruje artikulaci)
• bezhlasý šepot = matka říká: řekni máma, řekni máma → dítě to říká, ale bez hlasu, jen pohybem rtů
• kolem 8. měsíce dítě ztrácí citlivost k rozlišení fonému všech jazyků světa
• kolem 12. měsíce dítě rozumí mnoha slovním výzvám (udělej papa)
• na konci 1. roku dítě ovládá jen několik slov – okolo 10ti, většinou jsou to univerzální slova (např.: ham)

spor:

• dítě samo bez učení začne nejdřív produkovat hrdelnice (např.: gl), protože v těch místech je největší napětí, které tím uvolňuje a vyhovuje to Veselkovu zákonu od prostřed ke krajům (zastávají pediatři)
• nejdřív produkuje retnice (b, m, p), protože to souvisí se sáním a pojem „matka“ je ve všech národech spojená s retnicí „m“