Předřečový vývoj

za základnu řečového vývoje lze pokládat:

  • předřečové projevy – matka s dítětem komunikuje od počátku jeho vývoje, předává dítěti prostřednictvím dialogu, ve kterém je zpočátku sama aktivní, zkušenosti a zprostředkovává mu svět s jeho souvislosti potřebnými pro konkrétní život dítěte, nepřetržitě interpretuje chování
  • za první předřečový projev dítěte lze považovat křik
  • kromě pláče kojenec produkuje množství zvuků (i pláč mají odlišný, některý zní blé, blé, jiný krá, krá,…); zároveň dochází ke spontánnímu rozvoji zvuků a hlasů, i primární, sekundární a terciární kruhové reakce → důležité, aby měl klidné, ale stimulační prostředí
  • oční kontakt
  • broukání, lálání, echolálie (opakování jednou zvláště zdařilého zvuku
  • zdvojování slabik
  • dialogy" s rodiči" (dítě produkuje zvuky → přistoupí dospělý a začne mluvit → dítě zmlkne a zkoumá mluvidla, pozoruje artikulaci)
  • bezhlasý šepot = matka říká: řekni máma, řekni máma → dítě to říká, ale bez hlasu, jen pohybem rtů
  • kolem 8. měsíce dítě ztrácí citlivost k rozlišení fonému všech jazyků světa
  • kolem 12. měsíce dítě rozumí mnoha slovním výzvám (udělej papa)
  • na konci 1. roku dítě ovládá jen několik slov – okolo 10ti, většinou jsou to univerzální slova (např.: ham)

spor:

  • dítě samo bez učení začne nejdřív produkovat hrdelnice (např.: gl), protože v těch místech je největší napětí, které tím uvolňuje a vyhovuje to Veselkovu zákonu od prostřed ke krajům (zastávají pediatři)
  • nejdřív produkuje retnice (b, m, p), protože to souvisí se sáním a pojem „matka“ je ve všech národech spojená s retnicí „m“

Zdroje