Poruchy autistického spektra

Označení

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou někdy také klasifikovány a označovány jako pervazivní vývojové poruchy. Má se tím na mysli, že jde o poruchy, které zasahují do řady oblastí psychického vývoje a které prostupují všemi oblastmi psychického fungování - projevují se v chování, myšlení, prožívání.

Charakteristika

Jde o druh psychického onemocnění, jehož rozvoj je dáván do souvislosti s patologickými organickými změnami v mozkové tkáni v průběhu jejího vývoje. Určité mozkové oblast zodpovědné za běžné fungování v oblastech, které jsou v rámci PAS narušeny, se nevyvinuly takovým způsobem, jakým měly.

Jde o vrozenou poruchu.

Co se týká prevalence, častěji se vyskytuje u mužů, resp. chlapců.

Přes jisté jednotné rysy v rámci symtomatologie (viz níže) jsou projevy PAS u každého jedince jedinčné - podmíněné mj. jeho osobnostními charakteristikami a také sociálním prostředím, ve kterém se pohybuje.

Symptomatologie

Příznaky u PAS lze rozdělit do 3 skupin. Zaprvé je to narušení schopnost adekvátní sociální komunikace, dále jde o narušení sociálního chování a nakonec sem spadá stereotypní a rigidní chování.

Narušení sociální komunikace

Je zde narušena schopnost se adekvátně vyjadřovat v jednotlivých sociálních situacích (např. náklonnost mohou osoby s příslušnou PAS projevovat agresivním chováním vůči dan osobě).

Dále je zde porucha schopnost rozumět druhým osobám v sociálních situacích (nařp. zde mohou být problémy s porozuměním neverbálním signálům a s porozuměním subtextových či implicitních významů příslušných sociálních sdělení).

Narušena bývá také schopnost rozumět emocím druhých osob. Lze zde tedy mluvit o určitém narušení emoční inteligence.

V důsledku těchto narušení se stávají sociální symboly pro daného jedince do různé míry nesrozumitelné či málo srozumitelné. Vnímá je proto často jako nezajímavé či ohrožující. To může mít za následek jeho jisté "stažení se do sebe" - do svého vlastního vnitřního psychického světa, který posléze hraje důležitější roli než vnější realita. Poruchy PAS mohou, avšak nemusí být spojené s tendencemi k sociální izolaci.

Narušení sociálního chování

Sociální chování jedince s danou PAS není adekvátní. Narušení bývá především v oblasti porozumění sociálním normám a dodržování, resp. uplatňování sociálního taktu (např. jedinec může z ničeho nic na kolemjdoucí osoby vykřikovat věty typu "Smrdíš!", u postiženého jedince se mohou objevovat neadekvátní emocionální projevu - ku příkladu úsměv při událostech, kdy by se očekával smutek,...).

Narušení je také v oblasti interpersonálních vztahů. Bývá přítomna snížená schopnost o jejich úspěšné navazování. Může být tak snížen zájem o jejich navozování, případně způsob jejich navazování může být inadekvátní.

Následkem toho je narušena sociální adaptace a adaptabilita.

Stereotypní chování

U jedinců s PAS se často vyskytují specifické druhy stereotypního a rigidního chování. To může nabývat různých forem - od opakování jednoduchých slov po provádění různých komplexních "rituálů" (např. před tím, než se jedinec uloží ke spánku, musí se 2x umýt a obléct si specifický druh ponožk). Toto chování bývá kompulzivní - tzn. je dáno nepotlačitelným nutkáním k tomuto jednání.

Stereotypy a rigidita se také mohou objevovat v oblasti zájmů a zálib. Mezi ně může patřit např. zapamatovávání si všech existujících vlakových spojů - časů příjezdů a odjezdů jednotlivých vlaků.

V rámci chování se navíc mohou projevovat agresivní a ne výjimečně autoagresivní sklony.

Rozdělení

Dle míry sociální adaptabity (tj. kvality sociální komunikace, adekvátnosti sociálních chování, sociálních vztahů) se dělí na:

• nízkofunkční formy - v sociálním chování je jedinec velmi uzavřený, má malou schopnost a zájem navazovat sociální vztahy
• středněfunkční formy - v sociálním chování je schopnost a zájem navazovat vztahy snížen
• vysocefunkční formy- v sociálním chování jsou základní sociální komunikační funkce zachovány; objevují se však problémy v oblasti chápání sociálních norem a uplatňování sociálního taktu

Komorbidita

PAS mohou být doprovázeny řadou jiných poruch. Nejčastěji jde poté o poruchy řečové - různé formy mutismu, dysfázie. Také může jít o poruchy rozumové - mentální retardace v různém stupni.

Na druhou stranu však existují osoby s PAS, které jsou výrazně jazykově nadané či které jsou nadpůrměrně intelektově nadané.

Některé z poruch v rámci MKN-10 řazených pod PAS

Dětský autismus (F84.0)

Projevuje a diagnostikuje se do 3 let.

Dochází u něj k narušení ve všech 3 základních diagnostických oblastech: sociální komunikace, sociální interakce a chování s ohledem na jeho stereotypní a rigidní charakter.

Atypický autismus (F84.1)

Projevuje se až od 3 let dál.

Dochází u něj k narušení jen v 1 či 2 základních diagnostických oblastech.

Často se objevuje u mentálně retardovaných pacientů či jedinců s receptivní vývojovou afázií.

Rettův syndrom (F84.2)

Byl zjištěn pouze u dívek. Začíná se projevovat zpravidla ve věku od půl roku do 2 let, a to po období raného vývoje, který do té doby probíhal normálně.

Dochází následně k částečné či úplné ztrátě řeči; také k poruše obratnosti při chůzi a užívání rukou (objevuje se kroutivé poyby rukou). Dochází k zástavě růstu hlavy; objevují se spontánní hyperventilace.

Téměř vždy je spjat s těžkou mentální retardací.

Aspergerův syndrom (F84.5)

Někdy se klasifikuje mimo PAS. Nozologická validita této diagnostické jednotky tedy není jistá.

Dochází u něj k narušení sociálních interkací, výskkytu stereotypního chování.

Zároveň však nedochází k narušení či opoždění vývoje kognitivních schopností či vývoje řeči.

V laickém prostředí se s významnou mírou zjednodušení někdy mluví o "chytrých autistech".

Odkazy

Literatura

Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.

Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (1993). Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decennální revize MKN-10. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.

Vágnerová, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.