Teorie motivace

Walter Bradford Cannon kromě navázání na Bernardův koncept homeostáze přichází s konceptem fight-or-flight. Tedy dvou základních reakcí na stresovou situaci, ve které jedinec reaguje (1) útokem, anebo (2) útěkem.

Fenoménem motivace se zabývalo mnoho význačných psychologů 20. století. K. B. Madsenová rozeznává čtyři druhy modelů, na základě kterých lze vyložit dynamiku motivace:

1. Homeostatický (kupř. Cannon, Sternberg, Hull)
2. Pobídkový (Incentivní) (kupř. Atkinson, Young, McClelland)
3. Poznávací (Kognitivní) (kupř. Woodworth)
4. Humanistický (kupř. Maslow)

K. B. Madsen - Moderní teorie motivace
V českém psychologickém prostředí je i dnes v oblasti motivace hojně využívána starší srovnávací publikace K. B. Madsen z roku 1974: Modern Theories of Motivation, která přináší přehled nejdůležitějších psychologických směrů zabývajících se motivací.

1. Homeostatický model

• Homeostatická hypotéza je jedna z nejstarších, vychází z biologických teorií, kupř. z Cannonovy teorie (1915) navazující na koncepci vnitřního prostředí (homeostázy) C. Bernarda.
• Potřeby jsou determinovány narušením homeostáze (stálosti vnitřního prostředí), tedy narušením optimálních podmínek rovnováhy v organismu.
• Biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není znovunastolena homeostáze (obnovena), anebo dokud organizmus nezemře.
• Narušená homeostáze vytváří potřebu, která determinuje centrální pud. Společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu. To vede k znovunastolení homeostáze.
• Robert J. Sternberg přichází s termínem homeostatické regulace. Homeostatický systém podle Sternberga funguje na principu negativní zpětné vazby (negative-feedback loop). Systém tak monitoruje svůj vlastní stav a pokud něco chybí/přebývá - systém tak neguje rozdíl mezi aktuálním a ideálním stavem.
• Clark L. Hull přichází s teorií drive, která tvrdí, že narušení homeostáze vyvolává drivy, které lze popsat jako nepříjemné pocity napětí, které člověka vedou k aktivitě. Jedná se o obecný motivační stav - u různých tělesných potřeb je tedy pocit z narušení homeostáze obdobný. Drive vede organismus (člověka) ke snížení pociťovaného napětí, jinými slovy k redukci drivů.
• Přednosti modelu: jednoduchý fyziologický model.
• Popularita modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly. Další modely jsou alternativami homeostatického modelu.

2. Pobídkový model

Soubor:Harry-harlow.jpg

Harry Harlow je znám především svými experimenty s makaky. Právě na nich došel k poznání, že chování nelze vysvětlit pouze na základě homeostatických pudů - mláďata makaků si z umělých matek vybírala častěji tu vyrobenou z látky, než matku vyrobenou z drátů - i pokud právě tato disponovala jídlem.

• Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký. Ukázal, že existují i jiné biologicky podmíněné primární motivace (zejména explorační pud).
• Obecně se dá říci, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pouze pomocí homeostatického modelu.
• P. T. Young tuto otázkou zkoumal experimentálně. Na základě jeho práce se skutečně ukázalo, že potravní preference živočichů nelze vysvětlit pouze na základě homeostatického modelu.
• Pobídkový model tvrdí, že vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organismu.
• Tento dynamický stav a kognitivní procesy následně determinují chování organismu. Chování častokrát vede k redukci vnějších dynamických podnětů.
• Model se liší zejména tím, že podněty vycházejí z dvou druhů podnětů - incentiv / pobídek. Ty jsou motivující, dynamizující, aktivizující, a energii mobilizující.
• Incentivy můžeme dělit na:
• Primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnětovému objektu anebo naopak proti němu, ovlivňuje tak volbu i preferenci. Patří sem kupř. Youngova, Hebbova, McClellandova a Tinbergenova práce (teorie).
• Sekundární - získaný dynamický účinek jakžto výsledek procesu učení. Patří sem Atkinsonova, Lewinova, a částečně také Freudova teorie.

3. Kognitivní model

• Je implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, nikdy však nebyl přímo rozpracován do konkrétní svébytné teorie motivace. Hlavním východiskem kognitivního přístupu je předpoklad, že poznávací procesy mají motivační účinek (kromě řídícího).
• Prvopočátky můžeme nalézt u celostních psychologů: tendence k uzavření nebo vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla.
• Lewin inspiroval Tolmana:ten zavedl smíšenou kognitivně-motivační proměnnou k popisu účelového chování živočichů a člověka - „znakově-tvarovou pohotovost". Dle Tolmana je člověk trsem intervenujících proměnných.
• Na základě těchto východisek lze rozlišit dva základní přístupy ke kognitivnímu modelu motivace:

1. Kognitivní procesy determinují procesy dynamické. Mají účinek jak řídící, tak právě dynamický. Příkladem je teorie Festingera - člověk se snaží jednotlivé vjemy, poznatky a soudy poznávat a třídit tak, aby nedocházelo k jejich vzájemnému rozporu (aby se jinými slovy člověk vyhýbal disonanci).
2. Kognitivní procesy mají svou vnitřní motivaci. Tyto procesy jsou aktivní i bez vnějšího zdroje motivace. Organismus je tedy aktivní i bez vnějších zdrojů - přirozená spontánní/nadsituační aktivita organismu. Dle Woodworthovy teorie je nejzákladnějším druhem motivace aktivní zacházení s prostředím.

4. Humanistický model

• Humanistický model motivace není nijak jednoznačně vymezen. Vychází však ze dvou základních východisek: (1) Humanistického přístupu k psychologii a z hypotézy (2), že existuje zvláštní třída lidské motivace.
• Vzhledem k důrazu na pojmy jako lidská svoboda, svoboda jednotlivce je v tomto modelu lidská motivace považována za z vnějšku nedeterminovanou.
• Allport zavádí koncepci funkční autonomie motivace. U dospělých zralých a mentálně zdravých lidí je motivace funkčně nezávislá na primárních pudech, narozdíl od zvířat, anebo malých dětí. Podle Allporta dosavadní teorie motivace příliš stavěly na experimentech se zvířaty (kupř. homeostatický model), anebo příliš vycházely z výzkumu nezdravých pacientů/neurotiků (v případě psychodynamicky orientovaných přístupů).
• Maslow rovněž nabádá zkoumat zdravé jedince (inspirace u Allporta)., a zároven se zaměřuje na vysvětlení fungování vývojově vyšších potřeb na základě potřeb biologicky zakořeněných. Zabvývá se tak metapotřebami a teorií metamotivace (viz Maslowova hierarchie potřeb).

Teorie motivace vybraných autorů

Velká trojka motivů (Big Three)

V souvislosti s Big Five vzniká v devadesátých letech tzv. "Velká trojka motivů" na základě práce McClellanda a Wintera. Do této trojky patří tři hlavní skupiny motivů, ke kterým se váže celá řada dalších psychogenních potřeb:

1. potřeba úspěšného výkonu
2. potřeba afiliace a intimity
3. potřeba moci

Motivace v pojetí Sigmunda Freuda

Soubor:ClarkHull2.jpg

Clark Leonard Hull je známý především svou teorií drivu. Hull se domnívá, že energetizující funkce driveu je tvořena deficity organismu. Drive tak člověka "tlačí" k určitému chování.

• Podle Freuda je dynamika vnitřního života člověka dána interakcí id, ega a superega.
• Každý člověk má konstantní množství energie, kterou pudy zaměřují na určitý objekt = kathexe, není-li energie uvolněna, městná se a je uvolňována náhradním způsobem (fantazie apod.).
• Základní dynamickou silou je pud života (eros) a pud smrti (thanatos).
• Zdroj neuróz spočívá ve frustrované sexualitě jedince.

Motivace v pojetí C. L. Hulla

• Motivaci Hull dělí na: popudy, zvyky a incentivy.
• Deficity organismu aktivují popudy (drivy) - ty mají instrumentální (cíl) a energetizující funkci - způsobem je utvářen učením v podobě zvyků.
• Drive jako činitel „tlačící” a incentiva jako činitel „vlekoucí”.

Motivace v pojetí P. T. Younga

• Hédonistický princip motivace - individua a mají tendenci k maximalizaci slasti a k minimalizaci strasti.
• P. T. Young zdůrazňuje úlohu emocí v rámci motivace.

Motivace v pojetí Atkinson

• Vztah motivace a chování se dá vyjádřit jako B = f(Mn, Ps, Hc).
• B = chování , Mn = motivační napětí, Ps = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle, Hc= hodnota cíle.

Maslowova hierarchie potřeb. Zdroj: www.filosofie-uspechu.cz

Motivace v pojetí A. Maslowa

• Hierarchie potřeb dle Maslowa začíná od těch nejnižších: fyziologické → bezpečí → láska a sounáležitost → uznání → seberealizace (potřeba růstu / metapotřeby).
• Potřeby nižší jsou nedostatkové a vyšší jsou potřeby růstu: uspokojení indukuje další potřebu.
• Všechny základní potřeby jsou dány konstitučně nebo dědičně (hereditárně).
• Vyšší potřeby jsou pro přežití jednotlivce méně důležité. Jejich uspokojení je oddáleno až po ukojení nižších potřeb, bývají tedy subjektivně méně naléhavé.
• Metapotřeby nemají hierarchické uspořádání. Aby však bylo dosaženo duševního zdraví člověka, musí být uspokojovány. Jejich frustrace či deprivace může vést až k „metapatologii“. Znaky této metapatologie jsou: nedůvěřivost, cynismus, skleslost, skepticismus, vztek, otrlost, deprese, nervozita.

Motivace v pojetí Woodwortha

• Dle Woodwortha je základním druhem motivace činnost vůči okolí (vnější zdroje mohou motivaci spoluurčovat, ale organismus by byl činný i bez nich).

Alternativní dělení teorií motivace

• Psychoanalytický přístup – pud Eros a pud Thanatos jako motivy.
• Gestaltistický přístup – pregnance.
• Behaviorismus – drive (pud).
• Homeostatický přístup – motivem je snaha o obnovení homeostázy (rovnováhy) v organismu.
• Incentivní (pobídkový) přístup – motivem jsou vnější podněty.
• Kognitivní přístup – motivem je poznávání a z něj plynoucí anticipace (předjímání, očekávání).
• Humanistický přístup – ryze lidská motivace.

Související články

Teorie motivace zaměstnanců