Clark L. Hull

Život

Soubor:ClarkHull2.jpg
Clark L. Hull (1884 - 1952), 21. nejcitovanější psycholog 20. století, se narodil do chudé rodiny a ve svých 24 letech onemocněl dětskou obrnou - v důsledku níž byl na jednu nohu až do konce života ochrnut.[1]

Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.[1]

Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.[2] Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning (1940) a Principles of Behavior (1943).[1]

Teorie

V souladu se svým původním technickým vzděláním Hull považuje psychologii za vědu vycházející z několika základních principů. Ve výzkumech tak mají být proměnné operacionalizovány a jasně definovány / vyjádřeny rovnicemi. Tuto svou teorii sám označoval jako hypoteticko-deduktivní systém.[2]

Hypoteticko-deduktivní systém je systematickým behaviorismem založeným na důsledném experimentálním testování hypotéz, vycházejícím ze strukturálních východisek.[3] Z původního behaviorismu si Hull "vypůjčuje" považování člověka za automatickou entitu, která je vybavena několika adaptivními behaviorálními mechanismy, kterými se daný organismus učí:[2]

R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu)

Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování. Ve svém díle Principles of Behavior dále rozpracovává svou teorii drivu. Tento primární motivační stav (drive) člověka vede k uspokojování/redukci potřeb - jinými slovy také redukci drivu, anebo v opačném případě k deprivaci. Redukce drivu vede k posilování/zpevňování, povaha pudu určuje charakter chování. Incentivy jsou pak vnějšími pobídkami, které tuto redukci umožňují. Výsledkem celkového procesu učení, jsou pak (1) reflexy, (2) reakce a (3) návyky.[2]

Mezi další význačné postuláty Hullovy teorie patří kupř. Zákon formování návyku, anebo vymezení reakčního potenciálu.[2] Na Hulla později navazují představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guillford či Eysenck).

Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada Publishing as.
  3. Dalibor, K. (2013). Moderní psychologie: Hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Grada Publishing as.