Výzkum činnosti hrtanu

• glotis – štěrbina mezi hlasivkami

• 3 polohy hlasivek:

- otevřené (hlavivky oddálené, např. dýchání)

- fonační nastavení (hlasivky semknuté, relativně blízko u sebe, relativně napjaté, pokud je dostatečný subglotální tlak, rozrazí zavřené hlasivky a ty začnou kmitat)

- pevně sevřené – ráz, opora hrudníku při námaze

• základní frekvence (F0, F0, f0, f0) = u mužů asi 120 Hz, u žen asi 250 Hz

Laryngoskopie

• endospkopická metoda pro základní vyšetřování hrtanu a hlasivek
• už od 1830
• přímá – zrcátko do krku
• nepřímá – pomocí sondy laryngoskopu

Transnasal flexible laryngoscopy (TFL)

• nepřímá metoda
• není kalibrované → nelze např. měřit vzdálenost hlasivek
• kmitání hlasivek není dvojrozměrné → nepřesný pohled

Laryngostroboskopie

• nepřímá metoda
• využívá stroboskopického světla
• synchronizované s kmitáním hlasivkových vazů
• také jen 2D, umí jen periodické kmitání
• je vidět „zpomalený“ pohyb kmitání
• slizniční vlna – při kmitání hlasivek by se správně měla šířit souměrně na obě strany

Elektroglottografie (laryngografie) (EGG)

• neinvazivní nepřímá metoda
• jedna z nejčastěji používaných při fonetickém výzkumu
• dvě elektrody se přiloží na krk
• prochází jimi slabý vysokofrekvenční proud (aby nedocházelo k rušení řečovým signálem → od 300 kHz výš)
• pozná pozici hlasivek od sebe a u sebe → odpor proudu = impedance
• průběh impedance = hlasivkový cyklus (vlna Lx) (hlasivkový cyklus se zobrazuje naopak než vlna, pozná se to podle toho, že otevírání je delší)
• větší míra kontaktu – glotis zavřená
• u žen a dětí problém s jiným úhlem

Transglotální iluminace (fotoglotografie) (PGG)

• nepřímá metoda, která informuje o míře otevření štěrbiny
• transiluminace prosvěcuje artikulační štěrbinu

Vysokorychlostní kymografie

• Jan Švec, 1996
• spíš klinická metoda, nepřímá
• může fungovat jako standardní kamera celého hrtanu
• ve vysokorychlostním módu snímá jeden řádek obrazu
• hlavní metodou je dnes stroboskopie, začíná se doplňovat tímto
• zachytí, i pokud obě hlasivky kmitají jinou frekvencí

Laryngální elektromyografie (EMG)

• měří elektrickou činnost ve svalových vláknech
• velmi invazivní metoda, elektrody se musí vpíchnout do svalů → nepoužívá se

Echolot

• ultrazvuk (používá se i na zkoumání mořského dna)
• zkoumání vzdálenosti hlasivek od ultrazvukového snímače

• Dejonckere & Lebacq (1983) – studie o diplofonii (když každá hlasivka kmitá jinak)

Typy fonace

• normální fonace (ang. modal)
• třepená fonace (hlubší, trhaná, jako by se mluvilo krkem) (= uvolněná?)
• dyšná fonace – nedochází k úplnému zavření hlasivek
• napjatá fonace – např. dětský křik

Reference

• Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
• Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
• Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
• Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
• Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
• Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.

Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika