Čivost

Schopnost vnímat počitky a rozlišovat jejich intenzitu. Zjišťovat tak stav vnějšího i vnitřního prostředí.

  • Čití je proces získávání jednoduchých informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá. K tomuto účelu jsou využívány smyslové orgány (analyzátory). Ty se skládají z receptorů, dostředivého nervu (směřujícího z periferie do CNS) a příslušné senzorické oblasti v mozku (obvykle jde o senzorickou kůru).
  • Základní vlastností receptorů je jejich citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí (viz Psychofyzika)
  • Senzorická adaptace = Změna senzitivity smyslových orgánů v reakci na přetrvávající změny ve vnějším prostředí. Příkladem je přivyknutí očí na tmu. Tento jev je odlišný od habituace (viz Učení).
  • počitek (Sensation) = Odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. červená barva jablka). Tento termín byl zaveden ve strukturalistickém výkladu vnímání (Goldstein, 2008).
  • Vlastnosti počitků:
  • kvalita
  • intenzita
  • trvání
  • vjem = soubor počitků (např. červené, kulaté, voňavé, spadlo ze stromu = jablko)

Počitkové prahy

Dolní (absolutní) podnětový práh

  • nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku
  • někdy definován jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50% prezentací (vlivem např. únavy nemusí být podnět vždy zaregistrován)


  • zrak: plamen svíčky umístěný za jasné tmavé noci (pozn.: já bych dodala ve vzdálenosti 50 km od pozorovatele
  • sluch: tikot hodinek vzdálených 6 m od pozorovatele ve velmi tichém prostředí
  • chuť: jeden gram kuchyňské soli rozpuštěný v 500 litrech vody
  • čich: jedna kapka parfému rozptýlená v třípokojovém bytě
  • hmat: pád včelího křídla na tvář z výšky 1 cm


Horní podnětový práh

  • nejvyšší intenzita počitku, na kterou analyzátory reagují ještě specificky, tj. vznikem počitku příslušné kvality (při dalším zvyšování buď žádná odezva nebo bolest


Rozdílový práh

  • nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů
  • změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 % pokusů
  • Weberův zákon = při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje


Smyslové orgány

  • specializace na recepci různých druhů podnětů - různé formy fyzikální a chemické energie
  • dělení: část periferní - receptory a část centrální - analyzátory


Receptor

systém čivých buněk specializovaných na příjem určitého druhu E (mechanické, chemické, světelné podněty) buňky spojeny s nervovými vlákny - vedou generované impulsy do mozku - korového centra příslušného smyslového orgánu = analyzátoru transdukce podnětů v nervové procesy (zakódovány informace o prostředí)


  • druhy:
  • mechanoreceptory (tlak, mechanické podněty)
  • chemoreceptory (chemické substance)
  • fotoreceptory (světlo)
  • termoreceptory (teplo)
  • různé druhy podnětů působí na týž receptor - týž dojem x podnět aplikovaný na různé receptory - dojmy různé zákon specifických smyslových kvalit (J. Müller)
  • každý smyslový orgán reaguje na stimulaci specifickým vjemem
  • podnět vyvolá v receptoru potenciál - při překročení určité kritické hodnoty - vznik AP v nervovém vlákně - vzruch aferentními drahami do mozku - v mozkové kůře mají jednotlivé smyslové orgány svá lokalizovaná fyziologická centra - zpracování informací zakódovaných ve vzorcích nervových impulsů
  • Gibson: vnější smysly chápe jako funkční systémy, ne jako kanály pro smyslové kvality, aktivní orgány, vzájemně propojeny, neregistrují E, ale strukturovanou E -informaci, činnost smyslových orgánů - senzorické procesy = fyziologický základ vnímání


Analyzátor

  • korová centra smyslových orgánů (modalitně specifická)
  • analyticko - syntetická činnost + její transformace ve výsledný smyslový vjem (p. fenomén)
  • adaptace smyslového orgánu: při dlouhodobém působícího podnětu, snížení prahu čivosti, výrazná u čichu a zraku, méně u sluchu, silné podněty - jen zvolna nebo vůbec
  • senzibilizace = zvýšení čivosti při spolupůsobení podnětů, někdy vyjadřuje stav potřeb org.
  • reakční čas = doba mezi působením na receptor a jeho uvědoměním (u různých smyslů různá)


  • exteroreceptory – informace z vnějšího prostředí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
  • interoreceptory – informace z vnitřního prostředí - proprioreceptory – informace o pohybu, poloze a rovnováze těla, visceroreceptory – informace o trávení, dýchání, vylučování...


Zrak

  • zrakovým podnětem je elektromagnetické vlnění, na které reaguje sítnice
  • každé elektromagnetické vlnění má svoji vlnovu délku a lidský zrak senzitivně reaguje na vlnové délky o rozsahu 350-750 nanometrů (milimikronů) - např. červená barva má 700 nm, zelená 521 nm, modrá 480 nm
  • recepčním orgánem je sítnice, zrakové podněty jsou na ni přiváděny optického aparátu oka (rohovka, zornice, čočka) = sítnice je síť buněk, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů
  • tyčinky: rovné, tenké, na periferii sítnice, k nočnímu vidění, rozlišují pouze černou a bílou
  • čípky: silné, klínovité, ve středu sítnice, k barevnému vidění, žlutá skvrna – místo ve středu sítnice, díky kterému nejlépe vidíme detaily, přepis světla do podoby nervových vzruchů umožňují fotoreceptory, chemické látky pohlcující světlo (např. rhodopsin), obsažené v tyčinkách a čípcích
  • slepá skvrna – místo, kde zrakový nerv opouští oko
  • adaptace na světlo = od “tyčinkového vidění” k “čípkovému”
  • adaptace na tmu = naopak
  • paobrazy = senzorický fenomén, k němuž dochází při rozdílné stimulaci různých oblastí sítnice
  • barevné vidění - barvy existují pouze v lidské mysli
  • podle konkrétní vlnové délky vnímáme konkrétní barvu, podle konkrétní výšky (amplitudy) vlnové délky vnímáme konkrétní jasnost barvy
  • 2 druhy míšení barev:
  • aditivní – kombinování světel různých vlnových délek; příklad kombinace modré, zelené a červené v podobě teček na televizním obrazu
  • subtraktivní – kombinace barev na malířském plátně (psychologové), trichromati = lidé s normálním barevným viděním, dichromati = lidé, kteří nerozlišují červenou od zelené nebo modrou od žluté, monochromati = černobílé vidění


Sluch

  • podnětem je vlnění vzduchu vyvolané chvěním předmětů - stlačování a rozpínání molekul vzduchu - změny tlaku vzduchu
  • sluchový receptor je Cortiho orgán ve vnitřním uchu, obsahující sluchové buňky
  • zvukové vlnění má frekvenci (Hz/s) a amplitudu
  • lidé schopni vnímat zvukové vlny v rozmezí 20 – 20.000 Hz, nejcitlivější jsme k 1.000 – 4.000 Hz
  • amplituda se projevuje subjektivně jako hlasitost (dB), zvuky nad 90 dB působí jako stresory


Čich

  • čichovým podnětem jsou molekuly chemických látek rozptýlené ve vzduchu
  • receptorem jsou čichové buňky – řasinky
  • nástrojem vnitrodruhové komunikace díky feromonům (chemické látky vylučované tělními žlázami)


Chuť

  • podnětem jsou chemické látky rozpuštěné ve slinách, ve vodě či jiných tekutinách
  • receptorem jsou vláskové buňky v chuťových pohárcích - papily


Kožní smysly

  • vnímáme dotek, tlak, teplo, bolest
  • receptory dotyku jsou Meissnerova tělíska a receptory tlaku jsou Pacciniho tělíska
  • receptory pro chlad jsou Krauseho tělíska a receptory tepla jsou Ruffiniho tělíska


  • proprioreceptory - polohu a rovnováhu lidského těla zaznamenává vestibulární aparát ve vnitřním uchu


Teorie

Johannes Muler (1801 – 1858)

  • Německo, fyziolog
  • nervy každé smyslové soustavy přenáší pouze jeden druh informace (“určitou energii či kvalitu”): zrakové nervy vedou pouze počitky světelné, sluchové nervy počitky zvukové,


Ernst Heinrich Weber (1795 – 1878)

  • Německo
  • zkoumal citlivost smyslových orgánů
  • zabýval se minimálním dotykovým podnětem, potřebným k vyvolání dotykového podnětu
  • tvrdil, že nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty, který můžeme vnímat, není objektivní, ale subjektivní
  • dokazoval to pokusy se závažími, které v různém pořadí předkládal dobrovolníkům
  • zjistil, že čím větší byla počáteční hmotnost závaží, tím více se musel zvětšit rozdíl mezi jednotlivými hmotnostmi, aby jej subjekt vnímal
  • čím byla počáteční hmotnost menší, tím menší závaží stačilo k postřehnutí rozdílu
  • Weberův zákon je prvním tvrzením svého druhu a vyjadřuje přesný vztah mezi světem fyziky a psychologie


Hermann von Helmholtz (1821 – 1894)

  • německý, nepovažoval se za psychologa
  • vynálezce oftalmoskopu, měřil rychlost, kterou se nervový vzruch přenáší nervovými vlákny
  • zabýval se barevným viděním a tvrdil, že sítnice má tři druhy receptorů a každý z nich má chemickou citlivost na jednu ze základních barev (červená, modrofialová, zelená)
  • Young-Helmholtzova trichromatická teorie - vizuální systém obsahuje tři typy receptorů, z nichž každý je senzitivní vůči různým vlnovým délkám
  • Heringova teorie protikladných procesů - existence tří základních recepčních jednotek, tvořených dvojicemi barev (červená-zelená, žlutá-modrá, černá-bílá) --> když na nás působí červené světlo, vnímáme červenou barvu a vnímání zelené je přitom inhibováno
  • upozornil na významný rozdíl mezi počitkem (podrážděním tyčinek na sítnici světlem jakékoli barvy a následným impulzem zrakového nervu) a vjemem (smysluplnou interpretací, kterou mysl vyvozuje z přicházejícího impulzu)
  • rezonanční teorie (teorie místa) - Helmholtz předpokládal, že různá místa bazilární membrány jsou naladěna na zvuky rozdílné frekvence


Gustav Theodor Fechner (1801 – 1887)

  • fyzik a matematik, Německo
  • vymyslel pojem psychofyzika = vědecká disciplína snažící se vystihnout fyzikálními zákony psychické děje (mezi její představitele se řadí všichni dosud rozebraní vědci)
  • Weber-Fechnerův zákon = vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou
  • vymyslel dodnes používanou metodu experimentálního měření -
  1. metoda limitů (metoda sotva rozlišitelných rozdílů) = prahový podnět se určí tak, že experimentátor vysílá podněty jednotlivě od nejnižšího stupně a zvyšuje jejich intenzitu, dokud je subjekt nepostřehne
  2. metoda konstantního podnětu = stanovení prahového podnětu na základě zaregistrování nebo nezaregistrování prezentovaného podnětu