Čivost

= schopnost vnímat počitky a rozlišovat jejich intenzitu - zjišťovat tak stav vnějšího i vnitřního prostředí

  • čití = proces získávání jednoduchých informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá
  • probíhá ve smyslových orgánech - analyzátorech – ty se skládají z receptorů, dostředivého nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku
  • základní vlastností receptorů je jejich citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí
  • senzorická adaptace = snižování senzitivity smyslových orgánů vůči déletrvajícím neměnným podnětům
  • počitek = odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. červená barva jablka)
  • vlastnosti počitků: kvalita, intenzita a trvání
  • vjem = soubor počitků (např. červené, kulaté, voňavé, spadlo ze stromu = jablko)


Počitkové prahy

Dolní (absolutní) podnětový práh

  • nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku
  • někdy definován jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50% prezentací (vlivem např. únavy nemusí být podnět vždy zaregistrován)


  • zrak: plamen svíčky umístěný za jasné tmavé noci (pozn.: já bych dodala ve vzdálenosti 50 km od pozorovatele
  • sluch: tikot hodinek vzdálených 6 m od pozorovatele ve velmi tichém prostředí
  • chuť: jeden gram kuchyňské soli rozpuštěný v 500 litrech vody
  • čich: jedna kapka parfému rozptýlená v třípokojovém bytě
  • hmat: pád včelího křídla na tvář z výšky 1 cm


Horní podnětový práh

  • nejvyšší intenzita počitku, na kterou analyzátory reagují ještě specificky, tj. vznikem počitku příslušné kvality (při dalším zvyšování buď žádná odezva nebo bolest


Rozdílový práh

  • nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů
  • změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 % pokusů
  • Weberův zákon = při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje


Smyslové orgány

  • exteroreceptory – informace z vnějšího prostředí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
  • interoreceptory – informace z vnitřního prostředí - proprioreceptory – informace o pohybu, poloze a rovnováze těla, visceroreceptory – informace o trávení, dýchání, vylučování...


Zrak

  • zrakovým podnětem je elektromagnetické vlnění, na které reaguje sítnice
  • každé elektromagnetické vlnění má svoji vlnovu délku a lidský zrak senzitivně reaguje na vlnové délky o rozsahu 350-750 nanometrů (milimikronů) - např. červená barva má 700 nm, zelená 521 nm, modrá 480 nm
  • recepčním orgánem je sítnice, zrakové podněty jsou na ni přiváděny optického aparátu oka (rohovka, zornice, čočka) = sítnice je síť buněk, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů
  • tyčinky: rovné, tenké, na periferii sítnice, k nočnímu vidění, rozlišují pouze černou a bílou
  • čípky: silné, klínovité, ve středu sítnice, k barevnému vidění, žlutá skvrna – místo ve středu sítnice, díky kterému nejlépe vidíme detaily, přepis světla do podoby nervových vzruchů umožňují fotoreceptory, chemické látky pohlcující světlo (např. rhodopsin), obsažené v tyčinkách a čípcích
  • slepá skvrna – místo, kde zrakový nerv opouští oko
  • adaptace na světlo = od “tyčinkového vidění” k “čípkovému”
  • adaptace na tmu = naopak
  • paobrazy = senzorický fenomén, k němuž dochází při rozdílné stimulaci různých oblastí sítnice
  • barevné vidění - barvy existují pouze v lidské mysli
  • podle konkrétní vlnové délky vnímáme konkrétní barvu, podle konkrétní výšky (amplitudy) vlnové délky vnímáme konkrétní jasnost barvy
  • 2 druhy míšení barev:
  • aditivní – kombinování světel různých vlnových délek; příklad kombinace modré, zelené a červené v podobě teček na televizním obrazu
  • subtraktivní – kombinace barev na malířském plátně (psychologové), trichromati = lidé s normálním barevným viděním, dichromati = lidé, kteří nerozlišují červenou od zelené nebo modrou od žluté, monochromati = černobílé vidění


Sluch

  • podnětem je vlnění vzduchu vyvolané chvěním předmětů - stlačování a rozpínání molekul vzduchu - změny tlaku vzduchu
  • sluchový receptor je Cortiho orgán ve vnitřním uchu, obsahující sluchové buňky
  • zvukové vlnění má frekvenci (Hz/s) a amplitudu
  • lidé schopni vnímat zvukové vlny v rozmezí 20 – 20.000 Hz, nejcitlivější jsme k 1.000 – 4.000 Hz
  • amplituda se projevuje subjektivně jako hlasitost (dB), zvuky nad 90 dB působí jako stresory


Čich

  • čichovým podnětem jsou molekuly chemických látek rozptýlené ve vzduchu
  • receptorem jsou čichové buňky – řasinky
  • nástrojem vnitrodruhové komunikace díky feromonům (chemické látky vylučované tělními žlázami)


Chuť

  • podnětem jsou chemické látky rozpuštěné ve slinách, ve vodě či jiných tekutinách
  • receptorem jsou vláskové buňky v chuťových pohárcích - papily


Kožní smysly

  • vnímáme dotek, tlak, teplo, bolest
  • receptory dotyku jsou Meissnerova tělíska a receptory tlaku jsou Pacciniho tělíska
  • receptory pro chlad jsou Krauseho tělíska a receptory tepla jsou Ruffiniho tělíska
  • proprioreceptory - polohu a rovnováhu lidského těla zaznamenává vestibulární aparát ve vnitřním uchu