Afiliace (sociální psychologie)

Afiliace je tendence lidí vyhledávat společnost druhých bez ohledu na pocity vůči nim.[1] Předpokládá se, že touha lidí po afiliaci pramení zejména ze skutečnosti, že během evoluce sdružování jedinců zvyšovalo šanci na přežití při útoku ze strany agresora.[2] Studiem afiliace se zabývá sociální psychologie.

Teorie a experimenty

  • Schachter (1959) v experimentu zkoumal vztah afiliace a strachu. Nechal účastníky experimentu čekat na nepříjemné elektrické šoky a dal jim na výběr mezi čekáním o samotě nebo s ostatními. Probandi si ve dvojnásobně vyšší míře ve srovnání s kontrolní skupinou vybírali možnost čekaní společně s ostatními.[3] I další experimenty potvrdily, že tendence úzkostných lidí pobývat s ostatními vede k redukci úzkosti.[4]
  • Teorie sociálního srovnávání Leona Festingera vysvětluje afiliaci snahou o vzájemné porovnání vlastních předností, nedostatků, síly a slabosti.
  • Shavera a Klinnert (1982) na základě svého výzkumu tvrdí, že tendence vyhledávat při úzkosti další lidi je podporována zejména potřebou získat další informace o hrozbě.[5]

Samota a osamění

  • samota je dobrovolně zvolený stav, člověkem vyhledávaný pro utřídění psychického prostředí, uklidnění atd....
  • vychází z potřeby být sám - např. z důvodu čerpání sil, přemýšlení o životě, vyrovnání se s prožitými událostmi...
  • patologické - únik do samoty ze strachu, ze sociálního prostředí
  • osamění je dlouhodobý, většinou nepříjemný stav
  • rozeznáváme dva druhy osamění:
  1. sociální izolace - stav přicházející v nové sociální situaci, kdy člověk ještě nemá navázány nové vztahy, zatímco staré již zanikly (období adaptace na nové prostředí)
  2. emocionální izolace - stav, kdy sice máme kolem sebe známé lidi, ale nejsme schopni s nimi navázat žádný bližší, důvěrný vztah
  • zásadě je k navazování vztahu jako nejdůležitější podmínka fyzická blízkost
  • podobně i sympatie, kterou člověk vzbuzuje

Vymezení

  • kontinuum - družnost -> afiliace -> intimita (družnost a intimita jsou dva opačné póly afiliace)
  • tato interakce je důležitá, protože:
  • poskytuje konsensuální ověření jedincova chápání reality, tendence k afiliaci vzrůstá při ohrožení
  • přítomnost jiných lidí způsobuje potěšení, umocňuje radost umenšuje zármutek
  • interakce poskytuje podněty pro srovnávání a osvojování si nových poznatků
  • očekává se odměna za vynaložené úsilí
  • spolupráce při společné práci přináší uspokojení
  • u důvěrných vztahů je sama důvěra zdrojem uspokojení
  • těsné interpersonální vztahy přináší pocit jistoty


Zdroje

Reference

  1. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
  2. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
  3. Schachter, S. (1959). The psychology of affiliation: Experimental studies of the sources of gregariousness (No. 1). Stanford University Press.
  4. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
  5. Shaver, P. R., & Klinnert, M. (1982). Schachter’s theories of affiliation and emotion: Implications of developmental research. In L. Wheeler (Ed.), Review of personality and social psychology (Vol. 3, pp. 37-72). Beverly Hills, CA: Sage Publications.