Agilní metody projektování. Principy, role, organizace, nástroje: Porovnání verzí

(Vytvoření těla článku)
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Řádek 57: Řádek 57:
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 +
 +
<references />

Verze z 14. 4. 2018, 13:16


Agilní metody (agile methods) - iteraktivní způsob řízení projektů, základem kterého je průběžné dodání produktu (služby) zákaznikovi na základě jeho aktivní spolupráci s týmem, co pomáhá zajistit rychlé reagování na jakékoliv změny (buď ze strany zákazníka nebo z okolního prostředí)[1][2]. Je společným názvem pro skupinu metodik, do které patří např. Scrum, Kanban nebo extrémní programování (XP). Scrum je nejpopolarnější agilní metodikou a občas je použivány jako synonimické označení pro celou skupinu těchto metod[2].

Agilní metody ovlivněny zavedeným ve společnost Toyota tzv. Toyota Production System.

Důležitým milnikem stala půblikace článku „The New Product Development Game“ (1986) za autorstvím Takeuchi a Nonaka.[3]

Principy agilních metod

Byly formulovány v roce 2001 skupinou vývojářů, kteří napsali Manifest agilního programování (Manifesto for Agile Software Development). Definují naslědujicí principy:

Jednotlivci a interakce před procesy a nástroji

Fungující software před vyčerpávající dokumentací

Spolupráce se zákazníkem před vyjednáváním o smlouvě

Reagování na změny před dodržováním plánu[4]

Předpokládá se, že osobní komunikace a schopnosti každého jedince mají větší význam a efiktivitu pro práci, než předem stanovené procesy a nástroje. Dokumentace by měla být omezená jen na tu, která je skutečně potřebná (např. pro předavání ználosti a kontrolu); nemá být zbytečná a potřebuje včasnou aktualizaci. Zákazník je vnímán jako součást týmu, avšak nemusí rozumět technické specifikaci, a pro lepší výsledek a spokojenost uživatele (což je nejvyšší prioritou) je zapotřebi s nim komunikovat. Změny, které mohou být způsobeny proměnou legislativy nebo novou situaci na trhu, ovlivní předem napsaný plán, ale ve výsledku to zvyší kvalitu finálního produktu.[1][2]

Kromě výš popsaných čtyř hodnot autoři definovali 12 principů agilního vývoje softwaru, kterými je doporučováno řídit se. Pokud projekt je vyvijen se sledováním těchto principů, může být povážován za agilní.

Základní struktura

Agilní metody mají svůj filozofický základ (výč popsané principy), týmové role, artefakty (nástroje) a údalosti (organizace času)[5].

Role

Rozlišují se nasledujicí role: Scrum Master, Product Owner a samoorganizovaný tým.

Scrum Master

Role

Nástroje

Agilní metody vs. tradiční přístup (waterfall)

Waterfall (vodopádový model) byl vivinut v 70. letech minulého století a je považován za tzv. tradiční model řízení projektů.

Vodopadovy model.png

K základním charakteristikám waterfallu patří[2]:

  • Neopakovatelnost (každá probíhá jen jednou);
  • Do nové fáze jdeme jen po ukončení předchozí;
  • Každý jednotlivec pracuje pouze dle své specializace;
  • Oprava chyb a testování probíhají na konci projektu;
  • Rozsahlá dokumentace;
  • Zákazník je zapojen do procesu vývoje minimálně - uvidí produkt až po ukončení práce nad nim a nemůže proces ovlivnit;

Použivá se tam, kde smlouva týpu "fixed time, fixed price", procesy jsou striktně nastavené a proces vývoje je předvidatelný[2].

Agilní metody, které byly vyvinuty jako reakce na potřeby vývojářů, jsou meně fixní verzi waterfallu a jsou rozšiřené o takové prvky, jako např. komunikace se zákazníkem, reakce na změny a průbežné dodávání části projektu po ukončení sprintu[6].

Zdroje

  1. 1,0 1,1 ŠOCHOVÁ, Zuzana a Eduard KUNCE, 2014. Agilní metody řízení projektu. Brno, Computer Press, 2014. ISBN 978-80-251-4194-6.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 MYSLÍN, Josef, 2016. Scrum: průvodce agilním vývojem softwaru. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016. ISBN 978-80-251-4650-7.
  3. RIGBY, Darell K., Jeff SUTHERLAND a Hirotaka TAKEUCHI, 2016. The Secret History of Agile Innovation. In: Harvard Business Review [online]. 2016 [cit. 2018-04-14]. ISSN 0017-8012. Dostupné z: https://hbr.org/2016/04/the-secret-history-of-agile-innovation.
  4. BECK, Kent et al., 2001. Manifesto for Agile Software Development [online]. 2001 [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://agilemanifesto.org/iso/cs/manifesto.html.
  5. SCHWABER, Ken a Jeff SUTHERLAND, 2017, November. The Scrum Guide. The Definitive Guide to Scrum: The Rules of the Game [online]. 2017, [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://www.scrumguides.org/docs/scrumguide/v2017/2017-Scrum-Guide-US.pdf.
  6. STOICA, Marian, Bogdan GHILIC-MICU, Marinela MIRCEA a Cristian USCATU, 2016. Analyzing Agile Development – from Waterfall Style to Scrumban. In: Informatică Economică [online]. 2016, 20(4), 5-14 [cit. 2018-04-14]. ISSN 1842-8088. DOI: https://doi.org/10.12948/issn14531305/20.4.2016.01.