Agilní metody projektování. Principy, role, organizace, nástroje: Porovnání verzí

Řádek 73: Řádek 73:
 
'''Výhody:'''
 
'''Výhody:'''
  
spokojenost zákazníka (uživatele);
+
* spokojenost zákazníka (uživatele);
rychlé dodání funkčního produktu;
+
* rychlé dodání funkčního produktu;
komunikace a feedback;
+
* komunikace a feedback;
efektivita;
+
* efektivita;
díky rychlým změnám se zvyšuje konkurenceschopnost
+
* díky rychlým změnám se zvyšuje konkurenceschopnost
  
 
'''Nevýhody:'''
 
'''Nevýhody:'''
  
nehodí se pro velké projekty;
+
* nehodí se pro velké projekty;
je zapotřebí aktivní účast všech stakeholderů;
+
* je zapotřebí aktivní účast všech stakeholderů;
potřeba specifické firemní kultury a podpory top-managementu;
+
* potřeba specifické firemní kultury a podpory top-managementu;
lidé jako kamen úrazu;
+
* lidé jako kamen úrazu;
změny způsobují zvýšení náročnosti.
+
* změny způsobují zvýšení náročnosti.
  
  

Verze z 14. 4. 2018, 16:59


Agilní metody (agile methods) - interaktivní způsob řízení projektů, základem kterého je průběžné dodání produktu (služby) zákaznikovi na základě jeho aktivní spolupráci s týmem, co pomáhá zajistit rychlé reagování na jakékoliv změny (buď ze strany zákazníka nebo z okolního prostředí)[1][2]. Je společným názvem pro skupinu metodik, do které patří např. Scrum, Kanban nebo extrémní programování (XP). Scrum je nejpopulárnější agilní metodikou a občas je použivány jako synonimické označení pro celou skupinu těchto metod[2].

Agilní metody ovlivněny zavedeným ve společnost Toyota tzv. Toyota Production System.

Důležitým milníkem stala půblikace článku „The New Product Development Game“ (1986) za autorstvím Takeuchi a Nonaka.[3]

Principy agilních metod

Byly formulovány v roce 2001 skupinou vývojářů, kteří napsali Manifest agilního programování (Manifesto for Agile Software Development). Definují následující principy:

Jednotlivci a interakce před procesy a nástroji

Fungující software před vyčerpávající dokumentací

Spolupráce se zákazníkem před vyjednáváním o smlouvě

Reagování na změny před dodržováním plánu[4]

Předpokládá se, že osobní komunikace a schopnosti každého jedince mají větší význam a efektivitu pro práci, než předem stanovené procesy a nástroje. Dokumentace by měla být omezená jen na tu, která je skutečně potřebná (např. pro předávání znalostí a kontrolu); nemá být zbytečná a potřebuje včasnou aktualizaci. Zákazník je vnímán jako součást týmu, avšak nemusí rozumět technické specifikaci, a pro lepší výsledek a spokojenost uživatele (což je nejvyšší prioritou) je zapotřebí s nim komunikovat. Změny, které mohou být způsobeny proměnou legislativy nebo novou situaci na trhu, ovlivní předem napsaný plán, ale ve výsledku to zvýší kvalitu finálního produktu.[1][2]

Kromě výš popsaných čtyř hodnot autoři definovali 12 principů agilního vývoje softwaru, kterými je doporučováno řídit se. Pokud projekt je vyvíjen se sledováním těchto principů, může být považován za agilní.

Základní struktura

Agilní metody mají svůj filozofický základ (výč popsané principy), týmové role, artefakty (nástroje) a údalosti (organizace času)[5].

Role

Rozlišují se nasledujicí role: Product Owner, Scrum Master a samoorganizovaný tým.

Product Owner je člověk, který kontroluje vývoj práce, definuje vizi produktu, ale zároveň není ředitelem týmu. Jedná se o člověka, který zastupuje zákazníka, přitom to může být jak přímo zaměstnanec klientské firmy, tak i najatý externista, a tím samým stará se o to, aby požadavky a představy zákazníka ohledně produktu byly splněné. Problémem je časté pracovní přetižení.[1][2]

Vyplňuje následující funkce[1][2]:

  • nese primární odpovědnost za projekt a práci vývojového týmu;
  • stanoví priority u funkcionalit;
  • spravuje Product backlog (položky);
  • zabezpečuje jeho dostupnost a porozumění obsahu týmem;
  • zajišťuje komunikaci se zákazníkem.

Scrum Master je pracovník, ovládající metodiku Scrum a tím pádem zodpovědný za porozumění a aplikaci pravidel Scrumu. Má za úkol pomáhat členům týmu s komunikací (nejen mezi sebou, ale i s druhými části podniku), sledovat principům agilu a pomoci týmu dospět k závěrům. Organizuje a moderuje jednotlivé meetingy, pomáhá s dokumentaci. Není součastí týmu. Má mít odolsnot vůči stresu a vysoké komunikační shopnosti.[1][2]

Funkce Product Ownera a Scrum Mastera nesmí plnit stejný člověk.

Tým se sestavá z jedinců, kteří mohou být navzajem zastupitelné a cílem kterých je dodat část funkčního softwaru na konci sprintu. Je samoorganizovaný, má vysokou motivaci. Členy týmu jsou navzajem zastupitelní. Podtýmy neexistují.[1]

Artefakty (nástroje) a údalosti (organizace času)

Agile Project Management by Planbox.png

Agilní metody vs. tradiční přístup (waterfall)

Waterfall (vodopádový model) byl vivinut v 70. letech minulého století a je považován za tzv. tradiční model řízení projektů.

Vodopadovy model.png

K základním charakteristikám waterfallu patří[2]:

  • Neopakovatelnost (každá probíhá jen jednou);
  • Do nové fáze jdeme jen po ukončení předchozí;
  • Každý jednotlivec pracuje pouze dle své specializace;
  • Oprava chyb a testování probíhají na konci projektu;
  • Rozsahlá dokumentace;
  • Zákazník je zapojen do procesu vývoje minimálně - uvidí produkt až po ukončení práce nad nim a nemůže proces ovlivnit;

Použivá se tam, kde smlouva týpu "fixed time, fixed price", procesy jsou striktně nastavené a proces vývoje je předvidatelný[2].

Agilní metody, které byly vyvinuty jako reakce na potřeby vývojářů, jsou meně fixní verzi waterfallu a jsou rozšiřené o takové prvky, jako např. komunikace se zákazníkem, reakce na změny a průbežné dodávání části projektu po ukončení sprintu[6].

Výhody a nevýhody agilních metod

Výhody:

  • spokojenost zákazníka (uživatele);
  • rychlé dodání funkčního produktu;
  • komunikace a feedback;
  • efektivita;
  • díky rychlým změnám se zvyšuje konkurenceschopnost

Nevýhody:

  • nehodí se pro velké projekty;
  • je zapotřebí aktivní účast všech stakeholderů;
  • potřeba specifické firemní kultury a podpory top-managementu;
  • lidé jako kamen úrazu;
  • změny způsobují zvýšení náročnosti.


Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 ŠOCHOVÁ, Zuzana a Eduard KUNCE, 2014. Agilní metody řízení projektu. Brno, Computer Press, 2014. ISBN 978-80-251-4194-6.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 MYSLÍN, Josef, 2016. Scrum: průvodce agilním vývojem softwaru. 1. vydání. Brno: Computer Press, 2016. ISBN 978-80-251-4650-7.
  3. RIGBY, Darell K., Jeff SUTHERLAND a Hirotaka TAKEUCHI, 2016. The Secret History of Agile Innovation. In: Harvard Business Review [online]. 2016 [cit. 2018-04-14]. ISSN 0017-8012. Dostupné z: https://hbr.org/2016/04/the-secret-history-of-agile-innovation.
  4. BECK, Kent et al., 2001. Manifesto for Agile Software Development [online]. 2001 [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://agilemanifesto.org/iso/cs/manifesto.html.
  5. SCHWABER, Ken a Jeff SUTHERLAND, 2017, November. The Scrum Guide. The Definitive Guide to Scrum: The Rules of the Game [online]. 2017, [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://www.scrumguides.org/docs/scrumguide/v2017/2017-Scrum-Guide-US.pdf.
  6. STOICA, Marian, Bogdan GHILIC-MICU, Marinela MIRCEA a Cristian USCATU, 2016. Analyzing Agile Development – from Waterfall Style to Scrumban. In: Informatică Economică [online]. 2016, 20(4), 5-14 [cit. 2018-04-14]. ISSN 1842-8088. DOI: https://doi.org/10.12948/issn14531305/20.4.2016.01.

Klíčová slova

projektový management, metodiky projektového managementu, řízení projektu, agilní metody