Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století

Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech. [1] Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První souvislejší katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.

Funkce knihovního katalogu

  • Rešeršní - vyhledávání
  • Bibliografická (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů.
  • Identifikační (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
  • Lokační - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
  • Kolokační (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvisejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
  • Propagační - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá.
  • Evidenční - evidence majetku knihovny.

Druhy katalogů

  • Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
  • Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
  • Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
  • Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
  • Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
  • Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický
  • Podle typu dokumentů: katalog knih, periodik, speciální dokumenty, firemní literatura atd.

Vývoj funkce katalogu (více ke jménům viz otázka 13)

1. Antonio Panizzi: zavedl zcela nová pravidla v knihovně Britského muzea, dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).

2. Charles Ami Cutter (1837-1903):

  • Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
  • Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
  • Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).

[3. Shiyali Ramamrita Ranganathan] (1892-1972) (fasetové třídění, dvojtečková klasifikace)

  • Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931).
  • Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
  • Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla čerpal.

[4. Seymour Lubetzky:] 1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, primárně se začal orientovat na obsah knihy, definoval 2 cíle: umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu a odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. vydání či překlady knihovna vlastní. Lubetzkeho definice katalogu = "druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel".

Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961)

  • Mezinárodní konference o katalogizačních principech ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově.
  • Katalog by podle PP měl být účinným nástrojem pro zjištění: a) zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: svým autorem a názvem; když autor není v knize uveden, samotným názvem; když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názvu, b) která díla: má od určitého autora a která vydání určitého díla se nachází v knihovně.

Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat:

  1. Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu
  2. Více než jedno záhlaví, pokud např.:
  • Je znám autor pod více jmény
  • Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě
  • Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků
  • Když je kniha přisuzována více autorům
  • Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy[2]

Mezinárodní katalogizační principy (2009)

Vedle katalogizačních principů jsou definovány také záměry a funkce katalogů odvozené od modelu FRBR. Katalog by měl být účinným nástrojem umožňujícím uživateli:

  • Najít bibliografické zdroje ve sbírce jako výsledek vyhledávání prostřednictvím atributů nebo vztahů mezi zdroji:
    • Najít jednotlivý zdroj
    • Najít soubory zdrojů představující
      • všechny zdroje patřící k témuž dílu
      • všechny zdroje obsahující vyjádření
      • všechny zdroje prezentující totéž provedení
      • všechny zdroje související s danou osobou, rodinou či korporací
      • všechny zdroje vztahující se k danému předmětu
      • všechny zdroje definované dalším kritériem (např. jazykem, zemí vydání, datem vydání, typem obsahu, typem nosiče atd.), používaným obvykle pro sekundární zpřesnění vyhledávání.
  • Identifikovat bibliografický zdroj nebo jeho agenta (tj. potvrdit, že určitá entita popsaná v záznamu odpovídá hledané entitě, nebo odlišit dvě a více entit s podobnými charakteristikami);
  • Vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele (tj. vybrat zdroj, který splňuje požadavky uživatele s ohledem na médium, obsah, nosič atd. nebo vyloučit zdroje, které těmto požadavkům neodpovídají);
  • Získat přístup k popsané jednotce (tj. poskytnout informaci, která umožní uživateli získat jednotku k vypůjčení nebo elektronickému zpřístupnění prostřednictvím on-line propojení se vzdáleným zdrojem); nebo získat autoritní či bibliografické údaje nebo přístup k nim;
  • Navigovat uživatele v rámci katalogu i mimo něj (tj. prostřednictvím logického uspořádání bibliografických a autoritních údajů a jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat, včetně prezentace vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními, jednotkami, osobami, rodinami, korporacemi, koncepty, objekty, událostmi a místy).[3]

Zdroje

Reference

  1. Úvod do identifikačního popisu. Dostupné také z: https://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174814
  2. THE INTERNATIONAL CONFERENCE ON CATALOGUING PRINCIPLES. Statement of Principles Adopted by The International Conference on Cataloguing Principles. Paříž, 1961, 6 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/IMEICC/IMEICC1/statement_principles_paris_1961.pdf
  3. EDITA, Lichtenbergová a kol. USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH PRINCIPŮ KATALOGIZACE. Národní knihovna České republiky, 2009, 14 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/icp/icp_2009-cs.pdf

Související články

FRBR
S. R. Ranganathan
Seymour Lubetzky

Klíčová slova

katalog, pařížské principy, katalogizace, historie