Child directed speech

specifika řeči zaměřené na dítě:

  • využívána přehnána intonace
  • dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
  • jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
  • zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
  • slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
  • opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
  • těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
  • omezená slovní rozmanitost
  • více zdrobnělin
  • častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
  • častěji slova konkrétní než abstraktní
  • projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
  • krátké a srozumitelné věty
  • redukce obsahové složitosti řeči
  • nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
  • zdůrazňovány nové informace
  • intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě

dítě se musí naučit:

  • rozčlenit, co slyší
  • dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
  • porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
  • imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
  • vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
  • prosadit se v komunikaci
  • upoutat na sebe pozornost

Zdroje