Dokument: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Dokument == === Definice === Podle zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě jsou dokumenty veškeré záznamy písemné, obrazové, zvuk…“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Dokument ==
 
== Dokument ==
 
=== Definice ===
 
=== Definice ===
Podle zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě jsou dokumenty veškeré záznamy písemné, obrazové, zvukové a elektronické povahy. 1
+
Podle zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě jsou dokumenty veškeré záznamy písemné, obrazové, zvukové a elektronické povahy.<ref><i>499/2004 Sb. Zákon o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů</i>. 2004. Dostupné z : http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004s499&DR=SB</ref>
Dokument je jakýkoli hmotný nosič, na kterém jsou znakově zaznamenány znalosti v podobě potencionální informace. 2
+
Dokument je jakýkoli hmotný nosič, na kterém jsou znakově zaznamenány znalosti v podobě [[potencionální informace]].<ref>CEJPEK JIŘÍ. <i>Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy</i>. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47.</ref>
Dokument je informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. 3
+
Dokument je informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru.<ref><i>Typologie dokumentů: 1 Dokument a informační zdroj</i>. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174841</ref>
  
  
 
=== Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru ===
 
=== Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru ===
Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník Paul Otlet.  Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – dokumentace a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika.  
+
Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník [[Paul Otlet]].  Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – [[dokumentace]] a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika.  
Dokumentalistika - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.
+
[[Dokumentalistika]] - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.
  
  
Řádek 19: Řádek 19:
 
* zvukové
 
* zvukové
 
* audiovizuální
 
* audiovizuální
* strojem čitelné (elektronické nebo digitální) 4
+
* strojem čitelné (elektronické nebo digitální)<ref>CEJPEK JIŘÍ. <i>Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy</i>. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47-48.</ref>
  
  
 
===== Podle odvozenosti obsahu: =====
 
===== Podle odvozenosti obsahu: =====
* primární – dokumenty původního charakteru, obsahuje prvotní informace 5
+
* primární – dokumenty původního charakteru, obsahuje prvotní informace<ref>STRAKA JOSEF. <i>Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví</i>. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 139.</ref>
* sekundární – odkazuje a informuje o existenci primárních dokumentů 6
+
* sekundární – odkazuje a informuje o existenci primárních dokumentů<ref>STRAKA JOSEF. <i>Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví</i>. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 161.</ref>
* terciální – obsahuje soupis a informace sekundárních dokumentů 7
+
* terciální – obsahuje soupis a informace sekundárních dokumentů<ref>STRAKA JOSEF. <i>Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví</i>. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 188.</ref>
 
*  
 
*  
  
Řádek 35: Řádek 35:
 
* zveřejněné
 
* zveřejněné
 
* nezveřejněné
 
* nezveřejněné
* interní 8
+
* interní<ref>STRAKA JOSEF. <i>Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví</i>. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 34.</ref>
  
  
 
===== Podle hlouby a šíře výkladu tématu: =====
 
===== Podle hlouby a šíře výkladu tématu: =====
 
 
* makrodokumenty – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
+
* [[makrodokumenty]] – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
* mikrodokumenty – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, patenty, instrukce, předpisy apod. 9
+
* [[mikrodokumenty]] – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, [[Patent|patenty]], instrukce, předpisy apod.<ref>HYHLÍKOVÁ,  Věra. <i>Informační analýza dokumentu</i>. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984, s. 31</ref>
  
  
===== Hmotný x elektronický dokument =====
+
===== Hmotný x [[elektronický dokument]] =====
Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu (e-mail, elektronický formulář či excellová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne. 10
+
Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu ([[e-mail]], elektronický formulář či excellová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne.<ref>BUCKLAND MICHAEL K. What is a ?document??. <i>Journal of the American Society for Information Science</i> [online]. vol. 48, issue 9, undefined [cit. 2015-01-24]. DOI: 10.1002/(sici)1097-4571(199709)48:9&lt;804::aid-asi5&gt;3.0.co;2-v. Dostupné z: http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html</ref>
  
  
Řádek 56: Řádek 56:
 
:'''''Nevýhody elektronického dokumentu:'''''
 
:'''''Nevýhody elektronického dokumentu:'''''
 
* špatné zabezpečení (je snadno kopírovatelný a lze jej jednoduše sledovat či pozměnit)  
 
* špatné zabezpečení (je snadno kopírovatelný a lze jej jednoduše sledovat či pozměnit)  
* věrohodnost (v některých případech je nutné ověřit elektronickým podpisem)
+
* věrohodnost (v některých případech je nutné ověřit [[elektronickým podpisem]])
  
 
=== Zdroje ===
 
=== Zdroje ===
Řádek 62: Řádek 62:
  
 
<references/>
 
<references/>
 
 
 
1 http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004s499&DR=SB
 
2 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 47. ISBN 80-246-1037-X.
 
3 http://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174841
 
4 CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 47-48. ISBN 80-246-1037-X.
 
5 STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. s. 139. ISBN 80-7066-324-3.
 
6 STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. s. 161. ISBN 80-7066-324-3.
 
7 STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. s. 188. ISBN 80-7066-324-3.
 
8 STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. s. 34. ISBN 80-7066-324-3.
 
9 HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. s. 31. Učební texty UVTEI; 19.
 
10 Buckland, M. (1998). What is a digital document? In: Document Numérique (Paris) 2(2), http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html
 
  
  

Verze z 24. 1. 2015, 15:55

Dokument

Definice

Podle zákona 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě jsou dokumenty veškeré záznamy písemné, obrazové, zvukové a elektronické povahy.[1] Dokument je jakýkoli hmotný nosič, na kterém jsou znakově zaznamenány znalosti v podobě potencionální informace.[2] Dokument je informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru.[3]


Vymezení pojmu „dokument“ v historii a s tím spojený vznik vědního oboru

Až do 19. století se vše zaznamenávalo na různé hmotné nosiče podle dostupnosti v dané oblasti a období. Za nejstarší záznamy se považují znázorněné symboly na stěnách jeskyní v pravěku. Postupně se vnikem a vývojem nových kultur se používal další materiál. Např. hliněné destičky, papyrus nebo pergamen. I tyto materiály nakonec nahradil nový objev z Číny, a to papír. Papír společně s knihtiskem pak zformoval tištěnou knihu, jež také prošla významnou proměnou do dnešní podoby. Vzhledem k různorodosti nosičů se koncem 19. století začal používat obecnější pojem „dokument“. Tento nový termín zavedl belgický právník Paul Otlet. Se zrodem pojmu dokument, vnikla činnost s tím spojená – dokumentace a následně na přelomu 19. a 20. století vědní obor dokumentalistika. Dokumentalistika - teoretický a praktický obor zabývající se systematickým sběrem, pořádáním, vyhledáváním a distribucí zaznamenaných informací, obvykle ve specifických vědních oborech nebo disciplínách. Chápe se jako součást informační vědy.


Druhy dokumentů

Člení se podle různorodých kritérií.

Podle způsobu záznamu dat:
  • písemné
  • obrazové
  • zvukové
  • audiovizuální
  • strojem čitelné (elektronické nebo digitální)[4]


Podle odvozenosti obsahu:
  • primární – dokumenty původního charakteru, obsahuje prvotní informace[5]
  • sekundární – odkazuje a informuje o existenci primárních dokumentů[6]
  • terciální – obsahuje soupis a informace sekundárních dokumentů[7]
Podle návaznosti:
  • periodické
  • neperiodické
Podle stupně zveřejnění:
  • zveřejněné
  • nezveřejněné
  • interní[8]


Podle hlouby a šíře výkladu tématu:
  • makrodokumenty – typická je výrazně členitá struktura (na jednotlivé oddíly, kapitoly apod.), např. monografie, sborníky, disertační práce, bibliografické přehledy, sborníky statí a referátů, učebnice, skripta, vědecké a technické zprávy
  • mikrodokumenty – nemají výrazně členitou strukturu, obsahují nejaktuálnější informace a zaměřují se na užší tématiku, např. články, studie, patenty, instrukce, předpisy apod.[9]


Hmotný x elektronický dokument

Fyzický dokument lze uchopit mnohem lépe, než dokument elektronický. Jde zkrátka o hmotný nosič (kniha, listiny atd.) Jednoduché příklady elektronického dokumentu se zdají být také lehce zařaditelné do „sekce“ dokumentu (e-mail, elektronický formulář či excellová tabulka). Ovšem u složitějších příkladů, jako u programů a operačních systémů, nelze jednoznačně říci, zdali se o dokumenty jedná nebo ne.[10]


Výhody elektronického dokumentu:
  • zrychlení komunikace
  • šetří finance
  • lepší čitelnost a jednoduchá editace
  • usnadnění a urychlení kontroly
Nevýhody elektronického dokumentu:
  • špatné zabezpečení (je snadno kopírovatelný a lze jej jednoduše sledovat či pozměnit)
  • věrohodnost (v některých případech je nutné ověřit elektronickým podpisem)

Zdroje

Reference
  1. 499/2004 Sb. Zákon o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. 2004. Dostupné z : http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?CP=2004s499&DR=SB
  2. CEJPEK JIŘÍ. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47.
  3. Typologie dokumentů: 1 Dokument a informační zdroj. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174841
  4. CEJPEK JIŘÍ. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 47-48.
  5. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 139.
  6. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 161.
  7. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 188.
  8. STRAKA JOSEF. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990, s. 34.
  9. HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984, s. 31
  10. BUCKLAND MICHAEL K. What is a ?document??. Journal of the American Society for Information Science [online]. vol. 48, issue 9, undefined [cit. 2015-01-24]. DOI: 10.1002/(sici)1097-4571(199709)48:9<804::aid-asi5>3.0.co;2-v. Dostupné z: http://people.ischool.berkeley.edu/~buckland/digdoc.html


Literatura

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.
HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. 80 s. Učební texty UVTEI; 19.
STRAKA, Josef. Sociální informatika: terminologický a výkladový slovník pro posl. katedry vědeckých inform. a knihovnictví: skripta pro posl. filoz. fakulty Univ. Karlovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1990. 217 s. ISBN 80-7066-324-3.


Klíčová slova

potenciální informace, dokumentace, dokumentalistika, informační zdroj, nosič informace, elektronický zdroj