Dospělost

  • psychologie dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než Ψ dětství a dospívání
  • změny psychiky: od narození do pozdního stáří – 3 etapy:
  • dětství a dospívání – rychlé, zákonité a uspořádané změny, vedou k vyšší úrovni psychické organizace a kumulují v dosažení zralosti
  • druhá etapa – psychické funkce zůstávají cca na stejné úrovni
  • třetí etapa – změny, které vedou k poklesu funkcí, k dezorganizaci a končí smrti
  • změny probíhající v dětství a dospívání nejsou totožné s těmi v pozdějším věku
  • vrchol vývoje a dosažení maxima výkonnosti nejsou pro všechny psychické funkce stejné – různě se vyvíjí, v různé době dosahují maxima, pokles není jednotný, neprobíhá stejně rychle
  • růst i pokles psychických funkcí je podmíněn biologickými, psychologickými a sociálními determinantami

Erikson - intimita x izolace

  • mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
  • ctností je láska
  • už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
  • už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
  • izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)

Erikson - reprodukce x stagnace

  • střední dospělost až stáří
  • ctností je péče
  • reprodukce biologická i pracovní
  • potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
  • stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)

Vývojové etapy dospělého člověka

  • v dospělosti nejsou tak výrazné mezníky jako dříve (snad mimo menopauzy)
  • přesto je rozdíl v myšlení ve 20, v 50 či ve stáří

Etapy dle Langmeiera

  1. časná dospělost – 20 – 25 let, přechod od adolescence k plné dospělosti
  2. střední dospělost – do 45 let (cca), plná výkonnost, relativní stabilita
  3. pozdní dospělost – do zač. stáří, cca do 60 – 65 let
  4. stáří – lze dál dělit na časné a vysoké

Etapy dle Švanvary

  1. mladá dospělost –20 – 30, 32 let
  2. střední dospělost – 30, 32 – 46, 48let
  3. starší dospělost (presenium) – do 60, 65 let
  4. kmetství - nad 70 let

Etapy dle Whitbourneové a Weinstockové

  1. časná dospělost – 20 – 30 let - upevnění identity dospělého, identifikace s rolemi, upřesnění os. cílů, nezávislost na rodičích, zakládání rodiny
  2. střední dospělost:
  • I. fáze – 30 – 45 - další upevnění identity, vrchol produktivity, posílení odpovědnosti v rolích dospělého, výchova dětí
  • II. fáze – krize středního věku - zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, nespokojenost v manželství (někdy), nespokojenost s dosaženými výsledky v povolání
  • III. fáze – 45 – stáří, nová integrace osobnosti, příprava na odchod dětí z domu, nové potvrzení manželského vztahu, vypětí v povolání před blížícím se důchodem

Zralost

  • jedno z kritérií dospělosti
  • po dokončení dospívání přejetí plné odpovědnosti osobní i občanské, ekonomická nezávislost, legalizovaný vztah k partnerovi, odpovědnost ve výchově dětí, přizpůsobení se stárnoucím rodičům.
  • Bühlerová - věk naplnění základních životních tendencí.
  • Maslow – zralost vidí v seberealizaci, rozvinutí nejlepších osobních tendencí
  • nikdo nikdy nesplní všechna kritéria, jde spíš o ideál
  • znak zralosti = překonání rozporů dětství a dospívání, nezávislost na rodičích, schopnost hlubokého a trvalého vztahu s partnerem, být autentický, sám sebou
  • dle Freuda: má umět „milovat a pracovat“

Časná a střední dospělost

  • zhruba do 40, 45 let

Kognitivní vývoj

  • původní studie – inteligence roste do dospívání, max. v časné dospělosti, po 30. roce pozvolný (později rychlejší) úpadek
  • dlouhodobé studie ale neprokázaly pokles do 50 – 60 let
  • různé výzkumy - celkově lze říci: za příznivých podmínek kognitivní schopnosti nemusejí v dospělosti klesat do poměrně vysokého věku, je-li člověk stále intelektuálně činný a aktivní
  • Arlinová (a jiní autoři) předpokládá i další stupně vývoje inteligence (za Piagetem): etapa hledání problémů = člověk během ní spíš klade otázky, než aby dával odpovědi na otázky položené, samostatně tvoří náměty


Sociální zařazení a emoční vývoj

Práce

  • od časné dospělosti
  • někdy stále stejná, jindy změny
  • motivy při výběru:
  • získat vnější prospěch: uživit se, určitý standard
  • pomáhat lidem: užitečná práce
  • uskutečnit v povolání své dispozice, zájmy…: realizovat se
  • najít přátelské kontakty
  • lidé v určitých povoláních jsou si podobní: dáno dvojím – jednak výběr práce dle zájmů, postojů …, ale také jsou pak prací formovaní


Činnosti ve volném čase

  • často větší osobní význam než 
  • dnes již práce a volný čas rovnoměrně rozloženy (dříve ne – zemědělství …)
  • mnoho alternativ
  • dimenze, jak lidé vybírají aktivity:
  • z vlastní iniciativy  podřízení se okolnostem či druhým
  • činnosti tvořivé  činnosti stereotypní, opakující se
  • pro potěšení (zabít čas)
  • uplatnit svůj talent
  • instrumentální charakter (cíl např. ruční práce) 
  • expresivní činnost (vyjádřit názor, emoce, přání, např. ochotnické divadlo)
  • velký výdaj fyzické energie (sport)
  • pasivní rekreace (fanoušci)
  • mající vztah k jejich povolání (četba odborné literatury)
  • únik od zátěží povolání
  • ve společnosti 
  • o samotě
  • být užitečný, pomáhat
  • pro svou zábavu
  • činnosti, které přináší vyšší status, uznání druhých (než kolik mají v práci)
  • úleva od napětí, starostí a úzkostí
  • posilování životního stylu, přispívá k integraci osobnosti


  • obecně platí dimenze:
  1. pasivní x aktivní činnost
  2. široký repertoár aktivit xúzce specializovaná činnost


Emoční prožívání

  • individuální
  • charakteristické: nástup realismu a extraverze po předchozí adolescentní introverzi
  • realizace životního plánu, naplňování hodnot
  • méně sní, víc pragmatický a střízlivý
  • poznal již svá omezení a síly, sebehodnocení (když se přijal) je poměrně stabilní a realisticky pozitivní  trvá i v střední dospělosti


Manželství

  • práce a manželství jsou nejdůležitější základ životního naplnění
  • 2 základní potřeby pro vstup do partnerských vztahů:
  1. potřeba intimního emočního soužití
  2. touha mít děti
  • způsoby uspokojování potřeb jsou formovány předchozím vývojem
  • větší šanci na OK manželství: když se berou zralí, vyrovnaní a zdraví jedinci (manželství je nejcitlivějším testem zralosti)
  • obecně sňatky před 20. rokem končí víc KO
  • výběr partnera – 2 pravidla
  1. volba podle podobnosti – v hl. věcech, životní hodnoty
  2. princip doplňující volby – v povrchnějších věcech
  • obojí se doplňuje
  • víc KO vztahů: svatba pod tlakem rodiny, kvůli těhotenství, z rozumu (strach být na ocet …), jen sex. vzplanutí
  • uspokojivé manželství – důležitý hluboký emoční vztah – až na úroveň dětinského závisení (někdy i infantilní chování v určitých chvílích – nutné a normální)
  • sexualita – důležitá, ale ne tak, jak se tvrdívá, vždy lze se dohodnout, mluvit o tom, najít vzájemnou souhru, někdy lze jít k odborníkům


Rodičovství

  • narozením 1. dítěte se z manželství stává rodina
  • nové role otce a matky
  • uspokojení: pečovat, být potřebný + nároky na čas, pohodlí …
  • k rodičovství musí člověk dozrát
  • čím lepší manželství, tím lépe - matka je více naladěná na dítě, otec vstupuje do vztahu s dítětem (u KO manželství vede narození dítěte k oddálení se otce od ženy i děcka)


Funkce rodiny

  1. reprodukční
  2. hospodářská
  3. emocionální – emoční uspokojení všem svým členům
  4. socializační – uvádí dítě do lidské společnosti
  • jiné rodiny - problémové, dysfunkční (neplní všechny funkce), neúplné (sama matka, úmrtí, nejčastěji rozvod)


Typy rodinných koalic

  • OK – silnější vztah matka – otec, OK vztahy všech k dětem i mezi dětmi
  • rodina s nedostatkem vzájemnosti – chybí vztahy na všech úrovních
  • rodina s pokřivenými vztahy – jakási koalice 1 z rodičů s 1 dítětem (dominující vztah) v možném boji proti dalšímu rodiči (celkově když 1 rodič preferuje 1 dítě)
  • generační propast – výborné vztahy mezi rodiči, ale mizivé k dětem
  • pseudodemokratická rodina – chybí přirozená autorita rodičů
  • schizmatická rodina – téměř žádné vztahy mezi rodiči, ale silné 1 k 1 dítěti, 2. k 2. dítěti


Rozvod

  • pro dítě: narušený obraz ideálních rodičů, znesnadňuje identifikaci s vlastní pohl. rolí, problémy pak v jejich manželství
  • špatné: vleklé spory o návštěvy dítěte
  • narušení duševní rovnováhy dítěte
  • dnes: narostl status ženy v rodině, i status dítěte (práva dítěte)
  • otázky: zda jeden rozvod nepovede k dalším  výzkumy  ne vždy, jen u pár jedinců, kde rozvod je jejich způsob chování, častěji další manželství již stabilní (jde do toho s rozvahou, realisticky, 1 rozvod byl podnětem k zvýšenému úsilí …)
  • manželství a děti ještě nejsou zárukou naplnění a štěstí i svobodní nachází naplnění života – práce, vědecká či umělecká činnost, pomáhání druhým
  • i bezdětní OK


Pozdní dospělost

  • 40, 45 – 65 let
  • různé názory: období nejzákladnějších krizí (srovnání s věkem před tím a obavami s budoucna; odchod dětí) x „zlaté období“ – klid po odchodu dětí, volný čas, méně starostí
  • období bilancování – přezkušování výsledků dosavadního života (Bühlerová)
  • hodnotí se práce, výběr partnera, výchova dětí
  • zkoumá, zda výběr životních cílů byl správný – pokusy napravit omyly jsou časté, leč ne vždy úspěšné a realistické
  • involuce – otázky smrti, která se blíží
  • někteří tyto problémy popírají - vášnivá činnost, překompenzace (sport), sexuální dobrodružství, jiní deprese, úzkost
  • OK: vyřešit pozitivně a postoupit dál na vyšší úroveň vývoje osobnosti
  • vždy nutno vyřešit dilema: rezignovat, smířit se se slabostí a smrtí růst k moudrosti stáří
  • opět nastoleny (kvalitativně ale jinak) otázky identity, hodnot, životního stylu člověk se spíše obrací dovnitř k vlastnímu nitru, dřívější extraverze slábne


Obtíže

  • první známky poklesu výkonnosti – vnímáno víc subjektivně (katastrofa, když mi vypadnou 2 zuby)
  • menopauza u žen, andropauza u mužů (obtížnější vyvolání a udržení erekce – pocity beznaděje, ztráta osobní hodnoty)
  • odchod dětí – pocit prázdného hnízda (už mě nikdo nepotřebuje)
  • odchod do důchodu
  • hodně individuální, závisí na nich, ale každý musí trochu změnit způsob práce
  • potíže se zařazením v pracovním procesu – není ta výkonnost, pomalejší, nátlaky z vedení, nové technologie, nechtějí staré
  • odchod do důchodu - změna volného času – závisí na aktivitách před důchodem (čím víc, tím líp)


Rodina

Manželství

  • hraje velkou roli, odchod dětí, vzájemná závislost manželů roste, vyrovnanější vztah
  • 3 kategorie vztahů:
  1. soužití vedle sebe – jedou dle navyklého, plní role, nemají si co říct, zájmy odlišné
  2. poznamenaní konfliktem – jeden či oba neunese krizi středního věku  hlavně muži hledají mladé ženy, sex. povyražení, manželství je formálně zachováno
  3. vyrovnaní, spokojení – jsou potíže, ale řeší se a jdou dál, sdílí své zkušenosti, mluví


Sex

  • zájem o něj není určen věkem
  • potíže spojené s fyziologií, ale i psychický či sociální tlak (např. žena odmítá jiné sex. techniky, které musí muž mít vzhledem k potížím udržet erekci)


Rodinné vztahy

  • děti odešly – ale z obou stran zpravidla touha se dál stýkat
  • ideální: bydlí jinde, ale blízko
  • nutné: určit jasné hranice


Role prarodičů

  • významné, v mnohém mohou pomoci: rozšíření soc. styků, model starších lidí a empatie vůči nim, vidí proces stárnutí, doplňují citové i intelektové podněty (pomazlení beze spěchu, pohádky v klidu …), pomoc v přípravě do školy, v dospívání mohou být pomocí pro vnuky i rodiče
  • ale i negativní: rozmazlování, snižování autority rodičů