Dynamika malé skupiny

Dynamika malé skupiny

  • skupina - určitý počet lidí, který má následující znaky:
  • interakce mezi jednotlivými členy trvá delší dobu, nikoliv jen několik minut
  • členové vnímají skupinu jako skupinu a sebe jako její členy
  • vytváří si vlastní normy, role a očekávání, jak se její členové mají chovat a také sankce proti těm, kdo se nepřizpůsobil
  • vytváří vědomí společného cíle nebo účelu
  • mezi jejími jednotlivými členy se vytváří různé vztahy
  • skupinová dynamika - pojem skupinová dynamika začal jako první používat K. Lewin
  • stav ve skupině její komunikace, vztahy, interakce, nejsou stálé, ale podléhají dynamickým změnám
  • skupina vzniká, rozvíjí se, udržuje se na dosažené úrovni, rozpadá se a zaniká
  • skupina výrazně ovlivňuje chování jednotlivce


Rozhodování a konflikt

  • diskuse ve skupině generuje extrémnější názory
  • jak ve směru k většímu riziku, tak i k větší konzervativnosti
  • původní rozhodnutí významně ovlivňuje rozhodnutí konečné, bylo - li riskantní, i konečné rozhodnutí bude riskantní


Fenomén posunu k riskantnosti

  • Stoner
  • při rozhodování uvnitř skupiny dochází podle Stonera (1961) k posunu na rizikovější pozice
  • tento jev souvisí s rozptýlením odpovědnosti
  • také rozhodnutí jednotlivců, kteří měli předtím možnost diskutovat ve skupině jsou riskantnější


Skupinová polarizace

  • Moscovici a Zavalloni (1969) však dokázali, že někdy jsou skupinová rozhodnutí naopak konzervativnější
  • soudí tedy, že se ve skutečnosti nejedná o posun k riskantnosti, ale o skupinovou polarizaci
  • ta může vzniknout i bez diskuze, jestliže se jednotlivec dozví o rozhodnutích ostatních členů skupiny


Sociální srovnávání

  • v diskusi se členům skupiny naznačí, jaké rozhodnutí je žádoucí a ti je pak použijí jako vlastní názor


Skupinová komunikace

  • probíhá v komunikačních sítích
  • jejich podoba rozhoduje o tom, jak efektivní bude řešení problému
  • nejefektivnější sítě mají centrální polohu a umožňují komunikaci každého s každým
  • každá skupina si vytváří normy a může se stát, že se stanou tyto normy příliš rigidní a nepružné
  • skupina se začne uzavírat informacím zvnějšku, její rozhodnutí jsou stále méně v kontaktu s realitou
  • tomu se říká skupinové myšlení - dochází k němu, jestliže se skupina vyznačuje vysokou soudržností, je izolovaná zvnějšku, v procesu rozhodování nebere v úvahu nejrůznější alternativy, skupina je pod tlakem, protože je potřeba rozhodnout rychle a má silně dominantního vůdce


Vůdcovství

  • osoba, která získá nejvíce bodů ve skupině bývá i vůdce - má největší (rozhodující) vliv na členy skupiny
  • vůdce - formální - má formální autoritu = moc disponuje prostředky jak si moc vynutit - sankce x tresty
  • vůdce - neformální - má neformální autoritu - respekt členů - nevyplývá z odměn a sankcí, ale z osobních kvalit
  • jeli někdo ustanoven do funkce - získává formální autoritu a měl by si získat i neformální autoritu
  • právě silný vůdce je silně akcentovanou postavou skupinového myšlení, ale vlastně interakce ve skupině vůbec
  • vůdcovstvím se zabývá řada výzkumů
  • Weber (1921) rozlišil tři základní zdroje vůdcovské autority:
  • racionální autorita - vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních norem a zákonů
  • tradiční autorita - pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity
  • charismatická autorita - stojí na osobních vlastnostech vůdce
  • Collins a Raven identifikovali šest druhů moci, které může vůdce, nebo i jiný člen skupiny vlastnit:
  • moc odměňovat
  • donucovací moc
  • referenční moc dosažená díky identifikaci ostatních členů skupiny s jedincem
  • expertní moc
  • legitimní moc je respektována díky normám
  • informační moc stojí na znalosti určitých informací
  • ze série pozorování malých skupin Bales a Slater (1955) vyvodili závěr, že existují dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální vztahy
  • Firestone, Lichtmann a Colamosca (1975) se domnívají, že ve skupině není jeden vůdce, ale že je vždy vybírán pro
  • konkrétní úkol, který má skupina řešit.
  • dobrý vůdce by měl mít pět charakteristik:
  1. skupina ho musí vnímat jako svou součást
  2. musí mít vlastnosti a názory, které má skupina jako celek
  3. musí být pro členy modelem
  4. skupina jej musí vnímat jako toho, kdo pomáhá dosáhnout cílů
  5. musí skupinu pozitivně reprezentovat navenek
  • Stodgil a Coons nalezli a popsali dvě dimenze (úspěšný vůdce skóruje v obou dimenzích) - interpersonální zájem a úkolová iniciativa
  • neformální autorita - inteligence, schopnost přijmout rozhodnutí, ti co chtějí být vůdci většinou dobrými vůdci nejsou, též alibisti, kteří mění svá rozhodnutí
  • přirozená autorita - je determinována okolnostmi, např. třída s rozšířenou výukou matematiky - ten co je nejlepší v matematice je přirozenou autoritou, ale v jiném prostředí (lyžařský výcvik) se hierarchie změní


Styly řízení

. Niccoló Machiavelli - „Vladař“ (lidé se mají vládce bát) . Carnegie - opačný názor (každý člověk potřebuje mít pocit důležitosti