Gestalt terapie

Gestalt terapie je existenciální a zážitková forma psychoterapie, která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta Fritzem Perlsem, Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.

  • Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".[1]
  • Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.[2]

Teoretická východiska

Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena Laura Perlsová a americký sociolog a Paul Goodman. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména existencialismus, fenomenologie, zen buddhismus, psychoanalýza, Gestaltismus,holismus a bioenergetika.[3] Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality. Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost.

Fenomenologické hledisko

Teorie pole

Gestalt terapie je inspriována teorií pole vypracovanou v roce 1951 Kurtem Lewinem. [4] Pro terapii to znamená, že jedinec je součástí složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lide nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a inteaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.[5]

Existenciální dialog

Kritika Gestalt terapie

Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.[6] V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.[7]

  1. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  2. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  3. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  4. Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.
  5. Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.
  6. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  7. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.