Individuální psychologie: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
'''Individuální psychologie''' je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra [[Alfred Adler|Alfreda Adlera]].
+
'''Individuální psychologie''' je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra [[Alfred Adler|Alfreda Adlera]]. Zabývá se zejména vlivem sourozeneckých vztahů a rodinného prostředí na život jedince, pocity méněcennosti a unikátním životním stylem jedince.
  
* Dalším významný představitelem této školy je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).
+
* Významný Adlerovým pokračovatelem je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).
 
* Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. <ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
 
* Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. <ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
  
 
== Psychoanalýza a Individuální psychologie ==
 
== Psychoanalýza a Individuální psychologie ==
V prvním desetiletí 20. století Adler spolupracoval s Freudem a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. <ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )</ref> Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, což nakonec vedlo k tomu, že byl z psychoanalytické společnosti vyloučen.<ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )</ref> Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  
+
V prvním desetiletí 20. století [[Alfred Adler|Adler]] spolupracoval s [[Sigmund Freud|Freudem]] a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. <ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )</ref> Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, Freud naopak Adlera za přeceňování vědomých obsahů. Rozepře nakonec vedla k vyloučení Adlera z psychoanalytické společnosti.<ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )</ref> Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  
  
== Hlavní body Adlerovy teorie ==
+
== Hlavní témata Inviduální psychologie ==
 
=== Komplex méněcennosti===
 
=== Komplex méněcennosti===
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
+
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil je za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
  
 
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
 
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
  
 
=== Sourozenecké pořadí ===
 
=== Sourozenecké pořadí ===
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí, nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.<ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
+
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Pokud se například druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí. Nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.<ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
  
 
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>.  
 
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>.  
 
Nejmladší dítě je pak obvykle rozmazlováno.
 
  
 
=== Životní styl ===
 
=== Životní styl ===
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref> Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry. Adler tak klade důraz na rodinné prostředí.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>
+
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref> Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>
 
 
  
 
== Využití teorie ==
 
== Využití teorie ==
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].

Verze z 14. 1. 2015, 16:34

Individuální psychologie je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra Alfreda Adlera. Zabývá se zejména vlivem sourozeneckých vztahů a rodinného prostředí na život jedince, pocity méněcennosti a unikátním životním stylem jedince.

  • Významný Adlerovým pokračovatelem je Rudolf Dreikurs (1897-1972).
  • Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. [1]

Psychoanalýza a Individuální psychologie

V prvním desetiletí 20. století Adler spolupracoval s Freudem a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. [2] Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, Freud naopak Adlera za přeceňování vědomých obsahů. Rozepře nakonec vedla k vyloučení Adlera z psychoanalytické společnosti.[3] Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.[4]

Hlavní témata Inviduální psychologie

Komplex méněcennosti

Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.[5] Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví křivicí. Adler označil pocity méněcennosti za situaci nedostatku a označil je za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:

"Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství."[6] (Adler, 1964)

Sourozenecké pořadí

Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatel jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Pokud se například druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti[7]. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí. Nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.[8]

"Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo."[9].

Životní styl

Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.[10] Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry.[11]

Využití teorie

Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín komplex méněcennosti se stal součástí laické psychologie.

  1. Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  2. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  3. Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  4. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  5. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  6. Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.
  7. Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  8. Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  9. Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  10. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  11. Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.