Jaron Lanier: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Jaron Lanier''' (*3. května 1960) je americký počítačový vědec, programátor, spisovatel a hudebník. Často je označován jako otec Virtuáln…“)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 50: Řádek 50:
  
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]

Aktuální verze z 11. 4. 2017, 09:57

Jaron Lanier (*3. května 1960) je americký počítačový vědec, programátor, spisovatel a hudebník. Často je označován jako otec virtuální reality.

Dětství a dospívání

Narodil se do umělecké rodiny v americkém Greenwich Village. Jeho matka Lilly, tanečnice, malířka a pianistka, pocházela z Vídně, jako mladistvá si prošla koncentračním táborem a v 15 letech emigrovala do USA. Lanierův otec Ellery byl synem ukrajinských Židů a pracoval jako architekt, malíř, moderátor v rádiu a učitel na základní škole. Krátce po narození Jarona Laniera se rodina přestěhovala do Texasu blízko hranice s Mexikem.

Lanier svůj talent a nadšení pro moderní technologie začal demonstrovat už jako dítě. Na Halloweena na základní škole jednou upravil televizi tak, aby generovala Lissajousovy obrazce – černobílé vlny, které se promítaly na zeď improvizovaného strašidelného domu a vyskakovaly by v závislosti na pohybech přítomných osob. Mladý vynálezce si představoval, že se před jeho improvizovaným strašidelným domem budou tvořit fronty návštěvníků, avšak zmýlil se – v té době totiž neměl žádné přátele.

Když bylo Lanierovi 10 let, jeho rodiče utrpěli vážnou autonehodu, při níž matka zemřela a otec byl vážně zraněn. To ho velice poznamenalo a mělo to negativní dopad i na jeho vlastní zdraví. Lanierův otec absolvoval úspěšnou rekonvalescenci, avšak jejich rodinný dům vyhořel zřejmě po útoku vandalů. Pro nedostatek financí se proto odstěhovali na prázdnou parcelu v poušti Mesilla v Novém Mexiku, kde pomalu společnými silami stavěli dům podle vlastního návrhu a během dvou let do jeho dokončení žili pod stanem.

Jaron Lanier navštěvoval místní střední školu, avšak kvůli jejímu nehostinnému a často násilnému prostředí ji opustil po pouhém jednom roce. Brzy však začal navštěvovat přednášky chemie a matematiky na Univerzitě Nové Mexiko a v sedmnácti letech se zapsal na Bard College v New Yorku.[1]

Začátky kariéry

Lanier už v mládí zkoušel skládat a generovat zvukový doprovod k počítačovým hrám, což ho přivedlo k vytvoření originální hry Moondust, v níž hráč vytvářel zvuk pomocí joysticku. Po úspěchu Moondustu získal Jaron Lanier místo v Atari, kde působil několik let, než s několika přáteli založil společnost VPL s cílem vynalézt nástroje pro další rozvoj virtuální reality. Brzy nato VPL vyvinula ve spolupráci s firmou Mattel rukavici Power Glove, již bylo možné používat namísto joysticku. Menší množství speciálně upravených rukavic prodala VPL i IBM a NASA a staly se základem pro první chirurgický simulátor.

I přes počáteční úspěch se však Lanier se svými partnery dostali do úzkých, když chtěli vytvářet větší virtuální světy za pomoci stereoskopických brýlích. Jejich prototypy byly tak těžké, že jejich hmotnost musely vyvažovat pytle s pískem, a software nedokázal stíhat rychlé pohyby očních bulv, takže se obraz zasekával. V roce 1992 byl Lanier z VPL vyhozen a společnost brzy nato zanikla.

Přesun do New Yorku

Zklamán svým neúspěchem se Jaron Lanier přestěhoval do New Yorku, kde získal místo vedoucího vědeckého pracovníka v losangeleské firmě Eyematic, jež vyvíjí algoritmy umožňující počítačové kameře rozeznat a sledovat lidské obličeje. V roce 2001 posloužil jako konzultant filmu Minority Report Stevena Spielberga.

Poté, co v roce 2006 skoupil Google patenty Eyematic, Lanier společnost opustil a nechal se zaměstnat v Microsoft Research, pro nějž pomáhal vyvinout mimo jiné komerčně úspěšný herní systém Kinect založený na snímání pohybů hráče kamerou a jejich následném převodu do virtuální podoby.

Kritika moderních technologií

Ač je Lanier průkopníkem virtuální reality, je také paradoxně častým kritikem společenských změn, které moderní technologie přinášejí. Ve své knize You Are Not a Gadget: A Manifesto z roku 2010 kritizuje sociální sítě jako Facebook či Twitter a popisuje je jako dehumanizující a podporující povrchní vztahy. V rozhovoru pro časopis Newyorker vyjádřil svou skepsi slovy: „Jsem zklamaný ze způsobu, jakým se internet vyvinul v posledních deseti letech. Vždy jsem cítil, že přístup k počítačové vědě zaměřený na člověka povede k zajímavějším, roztodivnějším, divočejším a hrdinštějším dobrodružstvím než nadvláda strojů, v níž je informace nejvyšší metou.“[2]

Nelichotivě se vyjadřuje i o společnosti Google, která podle něj monetizuje anonymní kolektivní práci uživatelů: „Jednou z kouzelných služeb naší doby je, že můžete do počítače nahrát pasáž v angličtině a získáte ji zpět ve španělštině. Ale dá se o ní přemýšlet dvousečně. Nejčastěji ji lidé vnímají jako magickou umělou inteligenci z nebes či něco podobného, a jak je úžasné, že takovou báječnou věc máme k dispozici zdarma. Můžeme však zapojit i jiný, technicky pravdivější pohled: sbíráte tuny informací od skutečných překladatelů z masa a kostí, kteří přeložili celé fráze, ohromné množství informací, které při vložení dotazu jen prohledáte, najdete podobné pasáže a sestavíte koláž z předchozích překladů.“[3]

Ostatní veřejná činnost

Jaron Lanier je autorem několika knih o moderních technologiích a jejich dopadu na společnost. Jeho nejnovější dílo "Who Owns The Future?" z roku 2013 získalo cenu Harvard's Goldsmith Book Prize a New York Times je označily jako nejdůležitější knihu roku 2013.

Lanier skládá hudbu, již od 70. let je představitelem nové vlny klasické hudby. Vydal několik hudebních alb a je autorem Symfonie pro Amelii z roku 2010. Hraje na klavír a neobvyklé dechové a strunné hudební nástroje z Asie, jichž také vlastní velkou sbírku.

Věnuje se i malířství, jeho obrazy visely na výstavách po celých Spojených státech a Evropě.[4]

Odkazy

Reference

  1. KAHN, Jennifer. The Visionary: A digital pioneer questions what technology has wrought. The New Yorker [online]. 2011, (July) [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.newyorker.com/magazine/2011/07/11/the-visionary
  2. KAHN, Jennifer. The Visionary: A digital pioneer questions what technology has wrought. The New Yorker [online]. 2011, (July) [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.newyorker.com/magazine/2011/07/11/the-visionary
  3. ROSENBAUM, Ron. What Turned Jaron Lanier Against the Web? Smithonian Magazine [online]. 2013, (January) [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: http://www.smithsonianmag.com/innovation/what-turned-jaron-lanier-against-the-web-165260940/?no-ist=&onsite_source=relatedarticles&page=3
  4. Brief Biography of Jaron Lanier. Jaronlanier.com [online]. [cit. 2016-01-28]. Dostupné z: http://www.jaronlanier.com/general.html

Klíčová slova

osobnost, virtuální realita, počítač

Související články

virtuální realita internet