Julian B. Rotter

Život

  • Narozen jako třetí syn židovských emigrantů z Brooklynu (New York)
  • K psychologii ho přivedly knihy Freuda a Adlera
  • Nějaký čas chodil na Adlerovy přednášky i do Společnosti individuální psychologie
  • Graduoval z psychologie a doktorát získal v oboru klinické psychologie
  • Během 2. Světové války pracoval jako psycholog v armádě
  • Vytvořil originální a ucelenou koncepci sociálního učení osobnosti
  • V důchodu působí jako supervizor projektů postgraduálního studia
  • Dílo: Sociální učení a klinická psychologie (Social learning and clinical psychology)

Teorie

  • Formuloval model sociálního učení ještě před Bandurou
  • Psychoanalýza a fenomenologie podle něj pracují s příliš vágně definovanými pojmy
  • Rozhodl se pro vytvoření jasné a precizní terminologie
  • Tato teorie má zdůraznit v lidském učení roli motivačních a kognitivních faktorů a umožnit porozumění chování v kontextech sociálních situací
  • Výrazně se odlišuje od tradičního behaviorismu
  • Jeho teorie vychází z předpokladu, že nejvýznačnější aspekty osobnosti jsou naučeny v sociálních kontextech

Východiska teorie sociálního učení

  • Chce vysvětlit, že se svému chování učíme v procesu interakcí s lidmi i s jinými elementy svého prostředí
  • Porozumění základnímu potenciálu chování člověka má umožnit predikci jeho chování ve specifických situacích
  • Většina našeho chování je determinována naší jedinečnou schopností myslet a anticipovat
  • Aby bylo možné předpovídat, co lidé v určitých situacích udělají, je třeba vzít v úvahu základní kognitivní proměnné: percepci, očekávání a hodnoty
  • Chování člověka je cílově orientované
  • Lidé usilují pohybovat se směrem k anticipovaným cílům
  • Unikátním rysem Rotterovy teorie je integrování pojmů očekávání a posilování
  • Snaha o proniknutí do principu vymezování a sřetězení klíčových pojmů a principů umožpujících předvídat, jak se člověk v reálných situacích zachová

Hypotetický model pro predikci chování

  • Předpokladem pro úspěšnou a účinnou predikci budoucího chování člověka je přesná analýza čtyř proměnných a jejich vzájemných interakcí:

Potenciál chování

  • Pravděpodobnost výskytu toho kterého zachování se ve vztahu k jednotlivým možným posílením
  • Tato pravděpodobnost může být různá v závislosti na situaci
  • V Rotterově pojetí jsou chováním aktuální motorické aktivity, kognice, verbální chování, nonverbální chování, emocionální reakce a další

Očekávání

  • Subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že výsledkem určitého specifického chování bude určité posílení
  • Před rozhodnutím někam jít zvažujeme, co z toho bude
  • Lidé spíše přijímají takové chování, které bylo v minulosti konsistentně posíleno
  • Nemusí nutně odpovídat realitě
  • Je možné postrádat sebedůvěru a důsledně podcepovat svou naději na úspěch
  • Druhy očekávání:
  • Specifická
  • Zkušenosti získané ve vztahu k situaci dílčí povahy
  • Zobecněná
  • Aplikovatelné na řadu situací
  • Zkušenosti akumulované napříč variantou příbuzných situací
  • Vysoce relevantní pro studium osobnosti

Hodnota posílení

  • Vyjádření stupně, v němž preferujeme jedno možné posílení před ostatními
  • Za situace, že pravděpodobnost vystoupení každého z těchto posílení je relativně stejná
  • Hodnoty posílení jsou zásvislé na očekávání
  • Individuální rozdíly co do preferování jednoho posílení před druhým jsou relativně stailní
  • Zatím co pojmem očekávání byl zdůrazněn aspekt kognice, hodnota posílení spíše zdůrazňuje aspekt motivace

Psychologické situace

  • Termín vyjadřující pohled na situaci „očima pohlížejícího“ (posuzující osoby)
  • Okolnosti prostředí percipuje každá osoba pro ni příznačným způsobem bez ohledu, nakolik se tato percepce může jiným jevit jako bizardní
  • V Rotterově přístupu k osobnosti je hluboce zakořeněna idea vzájemné interakce osoby s jejím významovým prostředím
  • Základní vzorec pro predikci chování:
  • Potence chování = očekávání (kognice) + hodnota (motivace)

Predikce cílově orientovaného chování

  • Uvedený vzorec pro predikci chování považuje Rotter za spíše hypotetický, nikoli pragmatický prostředek predikce chování
  • Pro predikci cílově orientovaného chování v rozmanitých situacích užívá obecnější vzorec, ve kterém vystupují jako základní proměnné:
  • Potřeby
  • Komponenty potřeb
  • Modifikovaný vzorec, nazvaný Vzorec pro predikci chování v aktuálních každodenních situacích, pak vypadá takto:
  • Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby
  • Potenciál pro výskyt sady příbuzných chování, směřujících k uspokojení potřeby, je determinován dvěma samostatnými faktory
  • Obecným očekáváním pravděpodobnosti, že tato sada chování vyústí k uspokojení potřeby
  • Hodnotou, kterou osoba dává potřebě ve spojení s cílem, jenž je sledován či opovrhován
  • Osoba bude nejpravděpodobněji jednat tak, aby dosahovala cíle:
  • Který bude v důsledku jednání posílen
  • Jehož očekávané posílení má pro daného jedince vysokou hodnotu

Potřeby

  • Lidé jsou orientovaní na cíl:
  • Snaha maximalizovat odměny a zisk
  • Snaha minimalizovat nebo zabránit trestu a ztrátám
  • Cíle determinují chování osoby ve směru uspokojování základních potřeb
  • Známe-li cíle osoby a její potřeby, můžeme předvídat chování lépe a obecněji
  • Specifické cíle se shlukují do širších kategorií – potřeb
  • Pro predikci chování je nejdůležitějších těchto šest potřeb:
  • Potřeba uznání a společenského postavení
  • Potřeba ochrany – závislosti
  • Potřeba dominance
  • Potřeba nezávislosti
  • Potřeba lásky a cilivosti
  • Potřeba tělesného komfortu

Komponenty potřeb

  • Každá kategorie potřeb má tři základní komponenty
  • Potenciál potřeby
  • Pravděpodobnost výskytu určitého chování aktivovaného směrem k uspokojení určité kategorie potřeb
  • Hodnota potřeby
  • Přiměřená hodnota sady posílení
  • Relativní žádoucnost rozdílných posilovačů spojených s uvedenými kategoriemi potřeb
  • Hodnota potřeby se může stát tak vysokou že začne dominovat, to může vést k překroucení reality či neschopnosti rozlišení mezi situacemi
  • Svoboda pohybu a minimální cíl
  • Vypovídá o stupni očekávání, že určité sady chování povedou k uspokojení té které ze šesti kategorií potřeb
  • Minimální hladina cíle referuje o nejnižším bodě, na němž začíná osoba vnímat pozitivní posílení
  • Málo adaptivní lidé mají nízkou svobodu pohybu
  • Předpokládají nedostatek dovedností či informací, nezbytných k dosažení svých cílů

Interní versus externí místo kontroly

  • Locus of control
  • Osobnostní proměnná, která vystupuje v podobě zobecněného očekávání, na jaké možnosti a zdroje kontroly a posílení, v jakém stupni a v jakém směru je člověk ve svém životě orientován
  • Osoby s externím místem kontroly
  • Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány externími faktory
  • Externí faktory – osud, štěstí, moc druhých, nepředvídatelné síly prostředí, bůh
  • Osoby s interním místem kontroly
  • Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány jejich aktivitami a schopnostmi
  • Věří že sami podstatně ovlivpují své posilování
  • Jde spíše o kontinuum s externí hranicí na jedné straně a s interní na druhé
  • Nejde tedy o typy
  • Lidé jsou rozmístěni do celé šíře tohoto kontinua s málo případy extrémů
  • Vypracoval škálu I-E na měření místa kontroly
  • 23 položek volby síly
  • 6 položek sloužících k utajení a zamaskování účelu testu